Sborník Nová slovní zásoba ve výkladových slovnících

Miloslava Vajdlová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Krátce před koncem roku 2000 vydal Ústav pro jazyk český AV ČR útlý modrý sborník nazvaný Nová slovní zásoba ve výkladových slovnících. Sborník přináší v písemné podobě příspěvky, které zazněly na stejnojmenné konferenci, jež proběhla ve dnech 31. 10. – 1. 11. 2000 v Praze ve vile Lanna. Konferenci uspořádalo a sborník k vydání připravilo lexikograficko-terminologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR. Kromě členů tohoto oddělení své příspěvky připojili i jazykovědci z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV v Bratislavě. Většina autorů své příspěvky koncipovala na základě materiálu, jenž [42]zachycuje nejnovější stav jazyka, a doplňuje tak slovní zásobu zpracovanou ve dříve vydaných synchronních výkladových slovnících. Příspěvky členů lexikograficko-terminologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR čerpají z materiálu sebraného pro slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů[1] a opírají se o teoretické poznatky získané během zpracovávání grantového projektu Systémotvorné procesy neologismů v současné češtině; článek Zdeňky Hladké z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně je založen na materiálu zčásti připravovaném pro Český národní korpus, zčásti excerpovaném z Českého jazykového atlasu. Slovenští autoři vycházejí z hesel, jež byla doposud zpracována pro připravovaný vícesvazkový výkladový Slovník súčasného slovenského jazyka.[2]

Všechny příspěvky jsou podloženy rozsáhlou materiálovou bází a zabývají se otázkou zpracování dosud neuvedených lexikálních jednotek v nově vytvářených výkladových slovnících, tudíž těžiště sborníku spočívá v problematice lexikografické. Ta je ovšem úzce svázána s problematikou lexikologickou, takže většina článků přináší jak teoretický rozbor zvoleného tématu, tak následné praktické zhodnocení a návrh lexikografického řešení daného problému. Ve sborníku je zastoupena tematika abstrakt (Klára Buzássyová), kompozit (Vladimír Mejstřík), ustálených spojení (Alexandra Jarošová), konatelských jmen (Zdeňka Opavská), izolexémů s významově paralelními morfémy domácího a cizího původu (Pavla Šmídová) a předponových sloves s cizími základy (Olga Martincová), pozornost je věnována i otázkám adaptace, životaschopnosti a systémového začlenění přejatých výrazů (Ľubica Balážová, Jitka Mravinacová), problematice slangizmů a profesionalizmů (Zdeňka Tichá) a otázkám spojeným s užitím kvalifikátorů (Ján Bosák, Jana Skladaná[3]). Z celkové koncepce sborníku poněkud vybočuje článek Zdeňky Hladké, poněvadž nepojednává o neologizmech, ale o lexikálních jednotkách běžně užívaných, leč výkladovými slovníky doposud do značné míry opomíjených, konkrétně o slovech typických pro běžně mluvený jazyk a o výrazech oblastních, teritoriálně omezených. Při souhrnném pohledu konstatujeme, že oproti způsobu zpracování dosud užívaných synchronních výkladových slovníků se v soudobé lexikografické praxi prosazují některé nové postupy a tendence: upouští se od metody hnízdování, jako vhodné se ukazuje uvádění metahesel pro opakující se komponenty složených slov, vzhledem k rychlému zastarávání kvalifikátorů[4] uvádějících průvodní informace o stylové, komunikační, terminologické aj. platnosti lexikální jednotky či jejího významu se stále více uplatňuje tendence přesouvat informace obvykle vyjadřované kvalifikátorem do poznámky umístěné v závěru heslové stati.

Sborník Nová slovní zásoba ve výkladových slovnících nepřináší obsáhlé ani ucelené teoretické pojednání o problematice neologizmů a neosémantizmů, ostatně se o to ani nesnaží, formuluje však řadu otázek, problémů, tezí, které téměř ihned doplňuje návrhy možných řešení, a to vše na základě specifického, velmi nestálého, proměnlivého a nejednotného neologického materiálu, takže při zpracovávání nově uváděných slov může posloužit jako cenný pomocník synchronního lexikografa.

---

[1] Vydalo nakladatelství Academia, Praha 1998.

[2] Jedná se o lexikální jednotky začínající písmeny A až E.

[3] K této problematice se v rámci svých příspěvků vyjadřovali i další autoři.

[4] Zde je na místě připomenout si výstižný výrok V. Mejstříka uvedený ve sborníku na s. 29: „slovník zastarává především ve svých stylových kvalifikátorech“.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 1, s. 41-42

Předchozí Josef Šimandl: Jazykověda a jazykové poradenství v Mannheimu aneb Jak se uskutečňují lingvistické sny

Následující Zlatuše Braunšteinová: Staročeský jubilant Emanuel Michálek