Jazykověda a jazykové poradenství v Mannheimu aneb Jak se uskutečňují lingvistické sny
Josef Šimandl
[Reviews and reports]
-
Institut für Deutsche Sprache[1] (Ústav pro německý jazyk; dále IDS) má název strukturovaný stejně jako Ústav pro jazyk český (dále ÚJČ). Už jen to vybízí ke srovnání; neztrácejme však ze zřetele, že pokud uznáme společenskou objednávku, pracuje IDS pro daleko větší a ekonomicky vyspělejší národní společenství a může se opřít o takovou lingvistickou tradici, jaká se u nás nikdy nevytvořila.[2] Jako je ÚJČ ústavem Akademie věd ČR, také IDS je zastřešen vyšším vědeckým společenstvím[3] a může využívat jeho servis.[4] IDS existuje od r. 1964 a je tedy mladší než ÚJČ (1946; počítáme-li tradici Kanceláře slovníku jazyka českého, tedy 1911). „Mladší“ a pokročilejší je IDS i v metodách a výsledcích bádání: např. textové korpusy buduje od r. 1965, zatímco ÚJČ k participaci na jejich vytváření po delších diskusích (a odmítnutí budovat je na své půdě) přivolil až o 30 let později. Nejperspektivnější na současné práci IDS je dostupnost jejích výsledků po síti. Webové stránky www.ids-mannheim.de jsou velmi košaté a najde se tam většina z toho, co uvedu v dalším textu (mnohé standardní informace však vzhledem k jejich dostupnosti vynechám).
Z veřejně přístupné knihovny o 75 tis. svazků volně dostupných na regálech připomenu tituly, které mohou být inspirativní i pro bohemistu. S třísvazkovou kategoriální Grammatik der deutschen Sprache (1997) se ještě setkáme; máme o ní představu díky recenzi.[5] Rozpracovaný Früh[38]neuhochdeutsches Wörterbuch (de Gruyter, Berlin – New York 1989, k r. 2000 vydán do hesla leben) zabírá „spisovnou“ němčinu od poloviny 14. století do 17. století, vyplňuje tím lexikografickou mezeru mezi Mittelhochdeutsch a slovníkem bratří Grimmů a vede nás k myšlenkám, jak asi daleko máme u nás k vyplnění mezery mezi Staročeským slovníkem a slovníkem Jungmannovým. Od r. 1988 vydává R. Oldenburg Verlag München ve spolupráci s IDS Sudetendeutsches Wörterbuch, slovník nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 1999 vyšel po heslo (Durchfahrts)tor, tedy až do písmena T. Webová stránka Knihovna vás zavede i k rešerším a stránky ústavu obsahují také kompletní bibliografii nynějších i bývalých spolupracovníků IDS; jedno ani druhé se u knihoven našich akademických ústavů dosud nestalo samozřejmostí.
Zvenčí jsou do značné míry přístupné i korpusy, spravované týmem pracovníků pod vedením Slováka Ing. Cyrila Belici. Pokračování prací ztěžují stoupající nároky na zachování autorských práv a očekává se, že další sjednocování Evropy přinese poměry ještě tužší (s tím se bude muset počítat i u nás). Nicméně korpusy IDS dosáhly objemu kolem tří čtvrtin miliardy slov a mohou se pochlubit takovými dílčími korpusy, archivy a databázemi, pro jaké u nás existují v elektronické formě jen skromné počátky: např. sociometricky vyvážené vzorky mluvené němčiny. Z Německého archivu řeči (Deutsches Spracharchiv, největší archivovaný soubor mluvené němčiny na světě) si zájemce může vyžádat nahrávky i přepisy. Výstupy má i korpus přelomové doby 1989/1990 (Wendekorpus), jehož vznik u nás je při narůstajícím časovém odstupu čím dál problematičtější.
Z informačních odkazů, jimiž je možno probírat se hodiny, vybírám: jazykové poradny; kontaktní stránka ankety Slovo/„paslovo“ roku (Wort/Unwort des Jahres); častá rodná jména; kurzy pro tuzemce i cizince, z nichž některé lze absolvovat po internetu (IDS kurzy nedává, ale informuje o nich); slovníky, mluvnice, učebnice, studijní prameny; lingvistické konference; adresy lingvistů; minulá i budoucí výroční zasedání IDS (Jahrestagungen); nejrůznější spolky pro německý jazyk, lingvistiku, didaktiku, překladatelství (na způsob Kruhu přátel českého jazyka, Jazykovědného sdružení, Jednoty překladatelů a tlumočníků aj. – ostatně i činnost ústavu podporuje spolek přátel IDS); poradenství ke studiu germanistiky a lingvistiky vůbec; informace k pravopisné reformě včetně archivu ohlasů z tisku… Považme, jak přehledná prezentace těchto údajů odlehčuje agendě ústavu – spolu s fungujícím oddělením pro styk s veřejností (vede je dr. Annette Trabold). Jistě, má-li IDS 105 odborných pracovníků (z toho 66 vědeckých), přes 40 pomocných sil a ročně v něm působí asi 60 hostujících badatelů, obnáší-li roční státní příspěvek na činnost IDS 14,8 mil. marek (v přepočtu asi čtvrt miliardy korun), pracuje se jinak… Ředitelem ústavu je prof. dr. Gerhard Stickel, který nabyl programátorského vzdělání, promoval z obecné lingvistiky, germanistiky a anglistiky; má to štěstí, že může vést ústav už po čtvrt století.
Tři základní oddělení IDS jsou zaměřena na gramatiku (vede prof. dr. Gisela Zifonun), lexiku (vede prof. dr. Ulrike Haß-Zumkehr) a pragmatiku (vede prof. dr. Werner Kallmeyer). Ve vazbě na klasické publikace prezentuje každé oddělení své výzkumné projekty i na síti. Pragmatikové mají projekt GAIS (GesprächsAnalytisches InformationsSystem), řešící mj. problematiku prezentace a transkripce mluvené řeči. Gramatikové v projektu GRAMMIS (Grammatisches Informationssystem) předvádějí na síti přehlednou a mnohostranně strukturovanou praktickou podobu gramatiky na bázi Grammatik der deutschen Sprache i pozdějších výzkumů. Uživatel má volbu mezi třemi úrovněmi povšechnosti/detailnosti. K dispozici má mluvnický slovník ozřejmující užívání gramatických slov (předložek včetně sekundárních, spojek, konektorů a jiných operátorů [39]a také slovotvorných elementů gramatického rázu, např. operátory negace); nechybí slovníček lingvistických termínů, slovník k pravopisné reformě vybavený odkazy na oficiální normativní text – a samozřejmě bibliografie.
Lexikologové pracují na projektu WiW (Wissen über Wörter), kterému věnuji v této zprávě obzvláštní pozornost. Jako příklad (už řadu měsíců jediný) je uvedeno kompozitum Leiharbeit. Uživatel se kliknutím dostane k těmto skupinám informací:
• Grammatik (und Syntagmatik): mluvnické kategorie, tvary (nemá plurál, resp. plurál není doložen), utvářenost, nejčastější a další doložené kolokace, kompozita;
• Bedeutung und Verwendung: význam (práce, kterou zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele po určitou dobu místo jiného zaměstnance – citován je i příslušný pasus občanského zákoníku, která se takové činnosti týká, přestože v něm není užito slovo samo, ale kompozitum Leiharbeitnehmer); doklady na výrazy blízké (zde i přechýlená forma) a konkurující; odkdy je slovo doloženo a v jakých textech;
• Schreibung und Aussprache: skripce (je nevariantní); jak lze slovo dělit na konci řádku; slovní přízvuk;
• Kritisches und Normatives: slovo Leiharbeit nepatří k výslovně definovaným právním termínům, tj. není sémanticky normováno (jinak by zde byly citovány relevantní lexikografické i oborové zdroje);
• Geschichtliches und Sachliches: prvovýskyt v kompozitu Leiharbeitsverhältnis, právnický slovník, 1972; první lexikografické zpracování 1978, Duden; upozornění na posuny v textu příslušného zákona (Arbeitnehmerüberlassungsgesetz);
• Dokumentation: frekvence slova samého a jeho kompozit v korpusech IDS; chronologicky uspořádaný výběr dokladů i s citačními údaji.
Ocenění zasluhuje jak strukturace (uživatel nemusí dlouho hledat, co ho právě zajímá), tak zejména objem zpřístupněných informací. Projekt je šťastným příslibem pro zpracování neologismů a výrazů s proměňujícími se charakteristikami. Jak úžasný základ pro budoucí synchronní slovník! Kolik reproduktivních aktivit by se ušetřilo v jazykovém poradenství! (Ovšemže za předpokladu, že by se klienti stále znova neptali na to, co si mohou najít, nebo že by se přestali dožadovat potvrzení vlastních předsudků. Také v IDS je třeba tazatele upozorňovat: A díval jste se tam a tam? Ani IDS není ušetřen nejapných invektiv, např. že prý úpravou pravopisu zaprodal němčinu Američanům[6]…)
Vědečtí pracovníci IDS jsou od tazatelské veřejnosti odděleni hned dvěma „předpokoji“. Jedním z nich je zmíněné oddělení IDS pro styk s veřejností. Druhým je fakt, že přímo v Mannheimu existuje renomovaná instituce se stoletou tradicí kodifikace němčiny – nakladatelství [40]Duden[7] (nyní fúzované s domy Meyers a Brockhaus). Také Duden má svou webovou stránku (www.duden.de), aktualizovanou vícekrát ročně, barevnou a s animací. Pochopitelně jsou na ní v první řadě prezentovány nové publikace. Duden má i vlastní jazykovou poradnu, v Německu nejstarší, ale na špičkové technologické úrovni, personálně vybavenou pro směnný provoz, disponující vestibulem plným příruček (včetně např. Slovníku spisovné češtiny), obsáhlým archivem a knihovnou. Poradnu lze kontaktovat na komerční telefonní lince (3,63 marky za minutu); provozuje se tam praktické poradenství především pro profesionály (redaktory, administrativní pracovníky apod.) – a ti oceňují profesionalitu servisu a vyhledávají ho i za cenu pro nás nemalou. Kupodivu, i za těchto okolností vede poradna mnohaminutové dialogy o interpunkci, o psaní akademických titulů apod. Po e-mailu se dá zdarma subskribovat[8] elektronický věstník vycházející minimálně 1× měsíčně, Der Newsletter der Duden-Sprachberatung, obsahující zpravidla tři kapitolky o současné němčině (třeba k psaní Mal × -mal, k volbě in/im Urlaub), o etymologii, o řečových obratech a slangových výrazech…
Z novější produkce s ochrannou známkou DUDEN uvedu knihu, která je v mnoha ohledech překvapivá. Je to Wörterbuch der Szenesprachen, víc než 200stranový slovníček neologismů převážně anglického původu, provázaný sítí odkazů a rejstříkem, členěný do těchto tematických oblastí: nové sporty (ony různé -boardingy ap.); hudba a popová kultura; móda; počítače a virtuální realita; láska, sex a partnerství; zábavy, párty apod. Z toho také vidíme, že „scénou“ se tu myslí cosi jako subkultury neboli různá sociální milieu, založená na způsobu trávení volného času, v nichž po jistou dobu figurují, používají vlastní idiolekt a milieu i jeho jazyk spoluvytvářejí převážně mladí lidé. Podíl nakladatelství na tomto slovníku představuje kromě značky a copyrightu jeden z lektorů; samo dílo vytvořil v Trendbüro (Hamburg) sedmičlenný tým, v němž byla jen jedna univerzitní profesorka (přednáší obor nová média ve Frankfurtu a vede tam archiv mládežnické kultury), zatímco zbytek tvoří mediální poradci, textaři, žurnalisté na volné noze, pracovníci reklamy a managementu apod. Materiál sebrali v korespondenci se zájemci na internetové adrese www.szenesprachen.de (slova publikovaná knižně tam už nejsou, zato tam stále docházejí novinky) a na e-mailu info@trendbuero.de; tyto adresy (kromě běžné poštovní) uvádí i sama publikace a nabízí na nich prostor pro ohlasy, kritiku a podněty.
[41]Slovníček mi posloužil i jako cestovní. Po všech větších německých nádražích bylo tehdy vidět plakáty zvoucí na světovou výstavu Expo v Hannoveru. Na jednom z nich bylo vidět děvčici s růžovými brýlemi, poněkud vycivenou (snad z diskoték nebo z nocí u počítače), a té byla přiřčena slova Mit dem ICE direkt auf Euro gebeamt! (ICE je InterCity Express). Starší rodilí mluvčí sloveso beamen v naprosté většině neznali. Ve slovníčku Trendbüra jsem se dočetl, že ten výraz se stal populárním na základě věty Beam me up, Scotty! ze seriálu StarTrek, známého i u nás, a označuje digitální – pak také velmi rychlý – přenos, zejména do „jiných světů“ (prostředkem mohou být i drogy).
Kéž by vznik slovníčku inspiroval k podobným projektům i u nás: je celá řada oblastí, jejichž jazyk zná mnoho lingvistů jen zprostředkovaně z beletrie a sporadických, víceméně laických zpracování – a to proto, že prostředí diskoték, sportovních klubů, rockových či punkových nebo skinheadských sešlostí, hospod, věznic, internátů, míst obchodu s drogami apod. jsou těžko přístupná standardním lingvistickým výzkumům (řekněme si na rovinu: komu by se chtělo tam provádět sběr).[9] Duden ukázal, že i navýsost solidní nakladatelství se mohlo s prospěchem podílet na projektu, který ve spolupráci s lidmi „odtamtud“ a „kolem“ získal materiál (cenný nejen lexikograficky) a zejména informace potřebné k jeho zpracování (význam, užívání).
Které sny se tedy v Mannheimu uskutečňují? Komunikace po síti omezuje nutnost opakovat nové poznatky tak dlouho, dokud neproniknou do povědomí široké veřejnosti, dovoluje pružnou aktualizaci poznatků a umožňuje novým způsobem poměrně rychle nasbírat lexikografický materiál z komunikační sféry obtížně přístupné. Myslím, že to není málo. Jazyková poradna ÚJČ už učinila první kroky stejným směrem – k „lingvistice na síti“. Kam na této cestě dojde, to ovšem nezáleží jen na ní.
[1] Verzálka v adjektivu je výdobytek pravopisné reformy. V publikaci Richtiges und gutes Deutsch (Der Duden in 12 Bänden, Band 9, Dudenverlag Mannheim-Leipzig-Wien-Zürich 41997, s. 529) se dočteme, že ve vlastních názvech se kromě substantiv píšou s verzálkou také adjektiva, participia a číslovky, v pozici na začátku i předložky. Podoba Zum Grünen Baum připomíná naše velké písmeno po předložce U Zeleného stromu a dokazuje, že tato česká pravopisná novinka z r. 1993 nebyla „neevropská“. Celkově se německý pravopis vlastních názvů přiblížil anglickému.
[2] Je poměrně známo, že v době, kdy u nás vycházel 5svazkový Jungmannův slovník, svým charakterem překladový, začalo v Německu úsilí o velký výkladový slovník, známý jako slovník bratří Grimmů (32svazkový, 1852–1954); české úsilí o takový slovník začalo 1905, institucionálně 1911, a jeho plod je skromnější (9svazkový Příruční slovník jazyka českého, 1935–57). Méně už se ví o tom, jak zevrubně byly na přelomu 19. a 20. století zmapovány regionální variety němčiny: kromě nářečních atlasů vznikla celá baterie slovníků, mezi nimiž jen slovní zásoba porýnských dialektů (rheinisch) má 9 svazků (1928–1971); z dalších zpracovaných variet připomeňme pfälzisch, südhessisch, hessisch-nassauisch, thüringisch, obersächsisch, brandenburgisch-berlinisch, preusisch, platt, lünebürgisch, steirisch, voralbergisch, tirolisch, (nord)siebenbürgisch-sächsisch, ale také hamburgisch, Treppener. Dílo o sudetské oblasti, které by rozhodně mělo zajímat bohemisty, uvedu v následujícím odstavci textu. – K vyspělosti německé lexikografie srov. také pozn. 7.
[3] Spolu se 78 dalšími institucemi (badatelská pracoviště, muzea, univerzitní i neuniverzitní společnosti a tzv. akademie pro různé, zejména pomezní obory) je IDS členem Vědecké společnosti G. W. Leibnize.
[4] 16 organizací, zejména archivy a knihovny; mj. GESIS – Společnost infrastruktur ve společenských vědách.
[5] F. Štícha, Nad velkou gramatikou německého jazyka, SaS 61, 2000, s. 218–231.
[6] Jistěže lze v reformě najít i takové rysy (srov. pozn. 1) – ale uvažme, že kodifikace by se „neamerikanizovala“, kdyby se „neamerikanizovala“ němčina. Příčin je mnoho – připomenu aspoň některé. Němci pronikli jako silné subjekty na světové trhy i do geopolitických struktur a drží už mnoho let krok s rozvojem nových technologií. Obyvatelé bývalého západního Německa měli čím dál přátelštější kontakty s anglicky mluvícími vojáky na svém území. Západní Německo bylo (a sjednocené Německo je) směrem dovnitř i ven otevřeno mezinárodnímu turismu. Znalost angličtiny se v Německu stále více stává samozřejmou. Němci obecně angličtinu aktivně používají jako kontaktový jazyk. Její znalost bývá velmi dobrá a na rozdíl od mateřštiny se v kvalifikačních kurzech cíleně kultivuje ještě i v dospělosti.
[7] Filolog Konrad Duden žil 1829–1911 a svůj první ortografický slovník vydal 1880 (přelom století se pak stal i u nás érou brusů a prvních Pravidel). Od r. 1915 se jako standardní dílo Duden vydává vícesvazková příruční knihovnička k němčině, jejíž 12svazková verze (vyšlo a vychází množství edičních řad o různém počtu svazků) zahrnuje pravopis, stylistický slovník, slovotvorný slovník, mluvnici, slovník cizích slov, výslovnostní slovník, etymologický slovník, slovník synonym a paronym, rádce k němčině, slovník významů slov, slovník řečových obratů a úsloví, slovník citátů a výroků. Devátý svazek představuje dílo, jaké u nás nemáme: je to onen rádce k němčině citovaný v pozn. 1, který se i s podtitulem jmenuje Richtiges und gutes Deutsch. Wörterbuch der sprachlichen Zweifelsfälle (tedy slovník jevů, v nichž se pochybuje o správnosti). Po pravopisné úpravě vyšel s 859 stranami. Příklady hesel: Ellipse (pojem, únosnost v praxi); Gramm (neohebnost, shoda); indes (funkce, interpunkce); Staatsnamen (slovotvorný přehled). Nakladatelství Duden vydalo slovníky velké, střední, speciální; z téměř třicetisvazkové řady příruček do kapsy (obvyklý rozsah svazku 200–300 stran) vybírám: interpunkce, slova snadno zaměnitelná, antonyma, jak napsat technickou nebo přírodovědnou práci, švýcarská němčina, jidiš…
[8] Adresa: www.duden.de/service/newsletter.
[9] Aby se v jedné osobě potkal příslušník subkultury s lingvistou, to je vzácné – a nezřídka nedobrovolné: srov. J. Suk, Několik slangových slovníků (současný český kriminální slang, slang chartistů, slang profesionálních řidičů, slang teplárenských zaměstnanců, vojenský slang), Inverze, Praha 1993. – Kontakt s jazykovým a sociálním milieu měli i autoři slovníčků z oblasti kulturistiky, motorismu a šachů (Z. Tichá, L. Skopec, Tři slangové slovníky, Karolinum, Praha 2001); tato publikace dosud nebyla v odborném časopisu recenzována.
Naše řeč, volume 85 (2002), issue 1, pp. 37-41
Previous František Daneš: O komunikování s institucemi
Next Miloslava Vajdlová: Sborník Nová slovní zásoba ve výkladových slovnících
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1