Hody, hody doprovody, či do provody?

Hana Konečná

[Drobnosti]

(pdf)

-

Každý si nepochybně pamatuje začátek této velikonoční koledy, již jsme se učili doma, ve školce, později i ve škole. Ale co pravopis? Psát zvlášť, či dohromady? Většina z nás by napsala variantu doprovody, protože na základě našeho novočeského jazykového povědomí slovo doprovody vnímáme jako bezobsažné doplnění rýmu; nanejvýš jsme ochotni je spojovat s významem ‘doprovázet někoho cestou někam’ nebo s označením osob ‘někoho doprovázejících’. Málokdo dnes totiž ví, že existovalo slovo provoda s významem ‘Provodní neděle, tj. první neděle po Velikonocích’; proto bychom měli vlastně psát do provody, případně do Provody.

Abychom lépe porozuměli významu textu koledy Hody, hody do provody, podívejme se na její historii. V knize Věry Frolcové Velikonoce (Vyšehrad, Praha 2001, s. 227) se dočteme, že tato koleda (autorka zvolila psaní doprovody) vlastně zakonzervovala původně osmidenní velikonoční hody, tj. slavení Velikonoc od Hodu božího do následující Provodní neděle. Tato osmidenní oslava, známá jako velikonoční oktáv (oktáva), platila až do roku 1094, tehdy totiž synoda v Kostnici stanovila počet velikonočních svátků na tři dny. Slova provod, provoda, sprovoda jako označení první neděle po velikonočních hodech (tato neděle bývá u nás nazývána též Bílou nedělí podle bílého oděvu, který nosili nově pokřtění po celý velikonoční oktáv) znali Čechové od středověku. Slovy pomni hody na provody, že jsú svaté dni vyzývali kazatelé (např. i Jan Hus) ke zdrženlivosti a ukázněnému životu po celý velikonoční oktáv, podobnou výzvu obsahuje i masopusní hra z konce 17. století: do sprovodu zanech veselosti, svodu. Říkadlo Hody, hody do provody je tedy vlastně ohlasem středověkého popěvku inspirovaného patrně duchovním textem (incipitem kázání, písně).

Ve slovnících česko-německých Josefa Jungmanna (díl III, Praha 1837, s. 718) a Františka Kotta (díl II, Praha 1880, s. 1204) i ve Slovníku spisovného jazyka českého (díl IV, Praha 1989, s. 496, dále jen SSJČ) najdeme ve významu ‘Provodní neděle’ femininum provoda, -y vedle maskulina provod, -u, -a. V SSJČ je u hesla provod navíc charakteristika, že se jedná o zastaralý výraz, podoba ženského rodu je označena za řidší. V Příručním slovníku jazyka českého (díl IV, Praha 1941–1943, s. 1293, dále jen PSJČ) tvoří dokonce podoba provoda samostatné heslo, avšak s připojenou charakteristikou, že se jedná o málo používaný výraz, a to jen ve spojení do provody. (Ve výše jmenovaných česko-německých slovnících je i heslo sprovoda ‘Provodní neděle’.)

Ve všech slovnících najdeme jako příklad užití slova provoda mimo jiné i počátek písně o pomlázce Hody, hody do provody – psáno zvlášť (Jungmann odkazuje na Čelakovského Slovanské národní písně; Kott cituje z Erbenových Prostonárodních českých písní a říkadel, v PSJČ a v SSJČ je u textu hody, hody, do provody poznámka lidové říkadlo). U Čelakovského i v pozdějším vydání z roku 1946 je užito výrazu do sprovody, ve vydáních Erbenových Prostonárodních českých písní a říkadel z let 1886, 1984 se setkáváme s variantou do Provody. Varianty do provody bylo užito např. i v populární knize Český rok, a to v prvním svazku Jaro (uspořádali K. Plicka a F. Volf, Praha 1944).

[221]Opět se vracím k úvodní otázce: Máme psát doprovody, či do provody? Zvolíme-li psaní dohromady, potlačíme tím původní význam textu a výraz doprovody spojíme s významy slova doprovod (1. doprovázení někoho cestou někam; 2. osoba n. osoby někoho doprovázející, družina, suita, průvod; na tomto místě je třeba podotknout, že příklady užití slova provod s těmito významy jsou uvedeny i ve výše zmíněných slovnících). Dáme-li přednost variantě dvojslovné, tedy do provody, zachováme sice původní zápis, ale rozhodně tímto pravopisem nepřispějeme k větší srozumitelnosti, té bychom dosáhli až připojením vysvětlivky provoda = Provodní neděle, tj. první neděle po Velikonocích.

Vyložili jsme sice význam zastaralého slova provoda, avšak k jeho oživení už zřejmě přispět nemůžeme. Výraz doprovody z velikonočního říkadla Hody, hody doprovody tak už bohužel zůstane pro většinu uživatelů jen výrazovým citoslovcem.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 4, s. 220-221

Předchozí Renata Povolná: Sofistikovaný, sofistikovanější, sofistikovanost

Následující Jarmila Vojtová: Zachatujte si s námi!