Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Dotaz

V souvislosti s projednáváním zákona o pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla jsme se setkali s používáním přídavného jména škodný ve spojení s podstatným jménem událost (tj. škodná událost). V Pravidlech českého pravopisu bohužel toto spojení není uvedeno. Ale našli jsme zde živelní (např. pohroma) a živelný (např. radost). Domníváme se, že analogicky by tedy mělo platit: škodní (např. událost) a škodná (např. liška). Prosíme o vaše stanovisko.

Odpověď

Přídavná jména s příponami -ní a -ný bývají významově totožná jen výjimečně (např. obilní – obilný, čtvereční – čtverečný), u mnohých z nich je významový rozdíl zcela zřetelný: srdeční (sval) – srdečný (pozdrav), nákladní (auto) – nákladný (pobyt). Přídavná jména s příponou -ný se často užívají v posunutém významu, především s odstínem hodnocení (slunečný den, zábavný film). Výrazy škodní – škodný jsou sice obě utvořena od podst. jména škoda, ale nevyjadřují totéž. Ke slovu škoda (ve významu ‚hmotná a jiná ztráta, částečné zničení, poškození‘) se vztahuje jen příd. jméno škodní, podoba škodný znamená ‚škodlivý‘ (např. škodná zvěř). Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že by se ve spojení s podstatným jménem událost mělo užít přídavné jméno škodní.

Dotaz

Jsme malá obec s názvem Rusava a pramení zde i říčka stejného jména. Již jsme se vícekrát ptali učitelů, zda máme psát na Rusavě nebo v Rusavě. Odpovědi se různí. Jedni jsou názoru, že oba jsou správné. Druzí jsou přesvědčeni, že vzhledem k tomu, že název obce i název potoka je shodný, tak správné je spojení „na Rusavě“, protože „v Rusavě“ by znamenalo v říčce Rusavě. Prosíme o vysvětlení.

Odpověď

Pro užívání předložek na a v ve spojení se zeměpisnými jmény neexistuje žádné jednoduché, přímočaré pravidlo (na Moravě × v Čechách, na Šumavě × v Krkonoších). O tom, zda zvolit předložku na, nebo v, rozhoduje často (dlouholetý) místní úzus.

U názvů obcí a měst se dají vystopovat určité (ale ne obecně závazné, jednoznačné) zákonitosti. Předložka na se uplatnila především u jmen pojmenovávajících osady, které leží na vyvýšených místech (např. na Mísečkách, na Benecku × v Peci, ve Špindlerově Mlýně) nebo na břehu řeky (např. na Smíchově). O tom, že toto pravidlo obecně neplatí, svědčí např. spojení v Braníku. Jde o pražskou čtvrť, která se stejně jako Smíchov nachází na břehu Vltavy, a přesto se zde předložka na neužívá. Někdy se vžily podoby obě (na Mělníku i v Mělníku, na Kladně i v Kladně).

Co se týče Vaší obce Rusava: Podle publikace Místní jména na Moravě a v Slezsku (Academia, Praha 1980), která jednak uvádí původ jednotlivých názvů a jednak jejich různé tva[272]ry, které se v daném místě vyskytují, je místní úzus: na Rusavě. Je však možné, že od vydání této knížky se způsob užití změnil, a že dnes převažuje v Rusavě. Obě spojení je tedy nutno akceptovat. V žádném případě nelze říct, že jedno je správné a jedno chybné. Rozhodně však nelze argumentovat dvojicí Rusava – obec (na Rusavě) – Rusava – říčka (v Rusavě). I ve spojení se jménem Rusava označujícím říčku lze užít obě předložky: na – máme-li na mysli povodí a hladinu (např. loďka na Rusavě, povodeň na Rusavě) a v – míníme-li objem nebo část pod hladinou (koupeme se v Rusavě, v Rusavě přibyla voda, v Rusavě se daří rybám).

Naše řeč, volume 82 (1999), issue 5, pp. 271-272

Previous Milan Hrdlička, Alexandr Stich: Čech — Nečech

Next Marie Těšitelová: K současné české próze z hlediska frekvence slov