[Drobnosti]
-
Původ tohoto slova je asi jiný, než se zdá. Slováci říkají nafoukanému člověku hrdopysk, r. 1463 koupil zedník Martin Hrdopýštěk dům čp. 213 na Malé straně (a prodal jej r. 1466); hrdopýšček, hrdopýštěk pak je slovo tvořené jako holobrádek, zlatohlávek, černovlásek atd. a znamenalo člověka hrdopyského. Slovo to se skloňovalo v 2. p. hrdopýšťka atd., což se pak vyslovovalo hrdopýška, jako se říká místo tříšťka, dešťka (třieščka, deščka jsou zdrobnělé tvary jmen třieska, dska a slova v staré češtině doložená), dršťka v živém hovoru tříška, deška, drška. 2. p. mn. č. těchto jmen je tříštěk, deštěk (dej to do deštěk), drštěk, ale místo toho vlivem ostatních pádů také tříšek, dešek, dršek. Tak se dávno počalo říkati také hrdopýšek m. hrdopýštěk (tvar hrdopejšek je doložen koncem 16. st.); pomáhala zde okolnost, že se vlastní význam nadávek snadně zapomíná, a že měl jazyk slova podobného významu i znění, pýcha, pyšný, pyšník atd., s nimiž jazykový cit spojil také slovo hrdopýštěk, hrdopýšek. Podle této lidové etymologie utvořili někteří noví spisovatelé slova hrdopych, hrdopýcha, hrdopyšný, jež, ač nemají vlastně skutečného základu, stala se vzorem, podle něhož vznikla další slova hrdochlubný, hrdosmělý, i hrdohrůzný a j.— Podobné slovo je hrdonos, hrdonosek, hrdonoska u Franty Šumavského.
Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 1, s. 12
Předchozí Kolmý, svislý
Následující Čekanka