Lomítko

Zdeňka Tichá

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době – zejména v souvislosti s výpočetní technikou – vystupuje do popředí otázka pojmenování znaku v podobě šikmé čáry. V běžné mluvě se tomuto znaku říká lomítko. V lexikálním archivu ÚJČ se nachází jediný doklad slova lomítko. Pochází z knihy Nový Orbis Pictus[1] a označuje zlomkovou čáru, srov. ‘zlomková čára (lomítko) – der Bruchstricht’. Kromě tohoto názvu se v publikaci [164]uvádějí další názvy matematických značek utvořených od infinitivních kmenů nedokonavých sloves sufixem -tko[2], jako např. většítko (znaménko sčítání), menšítko (znaménko odčítání), násobítko, dělítko. Mezi těmito názvy se vyskytují výrazy rovnítko, podobnítko (znaménko podobnosti), u nichž není doloženo základové sloveso a lze předpokládat, že byly utvořeny na základě analogie s pravidelně tvořenými názvy. Všechny názvy značek mají ve slovníku uveden příslušný německý ekvivalent. Jungmann[3] ve svém slovníku vykládá jako matematické značky většítko, menšítko, dělítko a podobnítko. Můžeme tedy usuzovat na pokus o vytvoření speciálního terminologického modelu pro názvy matematických značek.

Znak / je znám zejména v typografii a polygrafii. V Polygrafickém slovníku[4] nalezneme výrazy lomítko/zlomková čára, příp. lomítko/šikmá zlomková čára s cizojazyčnými ekvivalenty; v oborové normě[5] je výraz lomítko odkázán na výraz zlomková čára, která je definována jako ‘čára oddělující čitatel od jmenovatele (/); syn. lomítko’. Typografické pojetí značky / a její definice se opírají o starší matematické názvosloví (viz výše).

Z výkladových slovníků češtiny uvádí výraz lomítko slovník Trávníčkův[6] s výkladem ‘dělicí čárka u zlomku’. Další výkladové slovníky spisovné češtiny (PSJČ, SSJČ, SSČ[7]) název znaku lomítko ani jeho výklad neuvádějí. Podle ústního sdělení z Matematického ústavu AV ČR[8] se výraz lomítko ve významu ‘zlomková čára’ neužívá a ani se k užívání nedoporučuje.

Ve Slovníku spisovné češtiny, a nejen v něm, se ovšem setkáváme se znakem / poměrně často. Autoři znak nepojmenovávají, pouze vymezují jeho funkci, srov. / označuje dvojí možnost, nebo, i, např. duch, -a m (než./živ.). Podobně rovněž Slovník české frazeologie a idiomatiky, srov. / uvádí alternující paradigmatickou variantu záhlaví nebo překladu. Akademický slovník cizích slov tento znak používá, aniž jej nazval, případně poučil čtenáře slovníku o jeho funkci. Ve zmiňovaných slovnících má znak jednu specifickou funkci, a tou je označení dvou rovnocenných variant, zejména paradigmatických.

Podle údajů v Česko-německém slovníku[9] můžeme usuzovat, že pro pojmenování znaku / se užívalo slovní spojení šikmá čára, srov. u víceslabičných hesel musíme často obnažit kmen, abychom naň mohli navázat další slova téže čeledi. Činíme to šikmou čarou, tzv. švem, např. novin/a, ~ář, ~ářka, ~ářský, ~ářský, ~ka a dále u německých podst. jmen je skloňování udáno koncovkou 2. pádu č. j. a za šikmou čarou koncovkou 1. pádu č. mn. Ani toto slovní spojení české výkladové slovníky neuvádějí.

Znak / v odborných lingvistických textech, ale také v textech běžných, neoznačuje pouze [165]dvě rovnocenné (paradigmatické) varianty, jak je patrno z výše uvedeného příkladu, ale má i jinou „možnost použití“. Známe dopisy a různé tiskoviny, které mohou začínat slovy: „Vážená paní, vážený pane. Žádáme Vás, abyste vyplnil/a tento dotazník a zaslal/a ho na výše uvedenou adresu…“. Stejně dobře by v textu ovšem mohlo být „vyplnil/vyplnila“ ap. – funkce znaku zůstává v tomto případě stejná. Znak / oddělením rodových koncovek sloves či celých slovesných tvarů upozorňuje na to, že dopis ap. bude číst (a odpovídat na něj) buď muž, anebo žena, případně i muž i žena.[10]

Zatímco výkladové slovníky spisovné češtiny znak / (příp. \) neuvádějí, ve slovnících překladových se s ním setkáváme poměrně často. Výraz lomítko známý spíše z běžného úzu se užívá jako český ekvivalent pro cizojazyčná pojmenování, srov. slash ‘typ. lomítko’, backslash ‘comput. obrácené lomítko’[11].

Jak jsme již naznačili, v souvislosti s rozšiřováním výpočetní techniky vyvstává potřeba pojmenovat znaky, resp. značky používané právě v této oblasti, hledat vhodné české ekvivalenty především k anglickým termínům. Anglicko-český slovník[12] uvádí pro výraz slash definici „matematickou“, která odpovídá staršímu pojetí matematického názvosloví, srov. lomítko ‘zvláštní znak používaný v aritmetickém výrazu k udání operace dělení dvou operandů’. Pro výraz backslash uvádí slovník české ekvivalenty dva, a to obrácené lomítko a zpětné lomítko. Výkladový slovník výpočetní techniky a komunikací[13] ovšem uvádí oba typy lomítek pouze v „počítačovém kontextu“, srov. slash ‘dopředné lomítko, též se nazývá forward slash, slant, stroke’; backslash ‘(zpětné lomítko \); zpětné lomítko je speciální symbol používaný ve specifikaci adresářů v operačním systému MS-DOS’ (dodejme, že i v jiných operačních systémech). Anglicko/český slovník Internetu[14] (má lomítko už v názvu!) uvádí lomítko jako značku, srov. ‘/ Lomítko se používá například v internetovských adresách k překlepnutí do adresáře’. V překladové části uvádí výrazy slash s výkladem ‘lomítko neboli znak „/“‘ a backslash s výkladem ‘znak „\“ neboli zpětné lomítko’. Vidíme tu snahu odlišit různými přívlastky dva typy lomítek. J. Hlavenka (d. cit. v pozn. 13), nejspíše z důvodů terminologických, odlišuje přívlastkem obě lomítka. Adjektivum zpětný je v češtině běžně užívané a výkladové slovníky je uvádějí. Doklady adjektiva dopředný nacházíme pouze v lexikálním archivu ÚJČ, a to téměř výhradně v populárně naučných textech ve spojeních dopředná rychlost a dopředné zrychlení (letadla, rakety ap.). Užití tohoto adjektiva v počítačové oblasti je zřejmě motivováno snahou autorů udržet paralelnost s anglickými pojmenovávacími jednotkami. Funkce dopředného lomítka není ve zmíněném slovníku specifikována, i když je tento znak užíván běžně, a to v adresách webových stránek pro oddělení částí příslušné adresy, např. http://capi.internet.cz/home.htm. Pojmenování dopředné lomítko a zpětné lomítko můžeme z hlediska pojmenovávací funkce považovat za sousloví. Jde samozřejmě o sousloví poměrně nová, nezvyklá, a je otázkou, zda se jejich užívání v odborné terminologii v oblasti výpočetní techniky – případně [166]i mimo ni – rozšíří, nebo zda odborníci budou užívat pojmenování pocházející z angličtiny.

---

[1] Nový Orbis Pictus, obrázkový slovník česko-německý a německo-český. Slovník zpracovali za spolupráce odborníků E. Pokorný a C. Paložaj, Praha 1937.

[2] O jménech prostředků zakončených příponou -tko viz také F. Daneš, M. Dokulil, J. Kuchař a kol., Tvoření slov v češtině II, Academia, Praha 1967, s. 214–218.

[3] J. Jungmann, Slovník česko-německý, Praha 1835–1839.

[4] Polygrafický slovník. Sestavili A. Rambousek a A. Pešek s kolektivem, Praha 1976.

[5] ON 88 0111, Polygrafické názvosloví. Písmo, písmařství a písmolijectví, Praha 1976.

[6] F. Trávníček, Slovník jazyka českého, Praha 1952.

[7] Příruční slovník jazyka českého, Praha 1935–1957; Slovník spisovného jazyka českého, Praha 1960–1971; Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2. vydání, Praha 1994.

[8] Podle ústního sdělení Matematického ústavu AV ČR, pomocí příruček Slovník školské matematiky, Praha 1981, a Názvy a značky středoškolské matematiky, Praha 1988.

[9] J. Volný, Česko-německý slovník, Praha 1963. Zpracoval F. Widimský.

[10] Srovnej např. S. Čmejrková, F. Daneš, J. Kraus, I. Svobodová, Čeština, jak ji znáte i neznáte, Praha 1996.

[11] J. Fronek, Anglicko-český slovník, Praha 1996; comput. = výpočetní technika, typ. = typografie.

[12] Anglicko-český slovník. Zpracování dat, telekomunikace, kancelářské systémy, Praha 1994.

[13] J. Hlavenka a kol., Výkladový slovník výpočetní techniky a komunikací, Praha 1997.

[14] O. Rosenbaum, Chat-Slang. Anglicko/český slovník Internetu, Praha 1997.

Naše řeč, volume 82 (1999), issue 3, pp. 163-166

Previous Martin Drápela: Převezen na emergenci

Next Milan Hrdlička: Palackého spisy