Sedmá konference Onomastika a škola v Brně

Milan Harvalík

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Výzkum jazykové i mimojazykové stránky vlastních jmen, jejich vzniku, původu, významu a fungování patří bezesporu k těm oblastem jazykovědy, o něž je ze strany odborníků i zainteresované veřejnosti už tradičně velký zájem. Propriální materiál si proto zaslouží patřičnou pozornost při výuce jazyku i literatuře na všech stupních škol, a to nejen jako vhodný prostředek, jehož lze účelně využít k doplnění výkladů o pravopisu, morfologii, slovotvorbě či vývoji jazyka, ale i jako východisko ke zkoumání propriálních systémů a vztahu vlastních jmen k apelativnímu plánu jazyka. Právě tato skutečnost byla důvodem k tomu, aby Onomastická komise AV ČR a katedra českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity společně uspořádaly ve dnech 10.–11. 2. 1998 v Brně už sedmou konferenci Onomastika a škola s ústředním tématem Propria v systému mluvnickém a slovotvorném. Konference tak navázala na předcházející stejnojmenné akce – připomeňme, že V. seminář byl konán spolu s 3. českou onomastickou konferencí v Hradci Králové v lednu 1993, VI. seminář proběhl v rámci 12. slovenské onomastické konference v říjnu 1995 v Prešově.

[99]Tematická rozmanitost příspěvků přednesených na brněnské konferenci dokumentuje široký záběr současné české onomastiky a hlavní trendy, které v ní dnes dominují. Jedním ze směrů, jež by bylo vhodné rozvíjet, je důkladné studium podstaty vlastních jmen a analýza propriální nominace vyúsťující ve vytvoření onomastické gramatiky, na jejíž důležitost upozornil R. Šrámek (Brno) v referátu o vlastnostech gramatických kategorií v onymii. I v dalších vystoupeních se reflektoval zájem o aktuální problematiku – užití jména obce v názvu instituce a s tím spojená konkurence nominativu jmenovacího a lokálu (I. Kolářová, Opava) a psaní velkých a malých písmen ve víceslovných propriích (V. Šaur, Opava).

Řada příspěvků se zabývala toponymy, a to nejen místními, ale zejména pomístními jmény. M. Jujukin (Voroněž – Praha) se s využitím Šmilauerovy metody malých typů pokusil o rozbor toponymických paralel v češtině a staré ruštině, M. Janečková (České Budějovice) hovořila o místních a rodinných jménech v jižních Čechách s důrazem na nářeční prvky, které v sobě obě zmíněné skupiny jmen obsahují. Bohatý materiál pomístních jmen z Čech se stal východiskem referátu L. Olivové-Nezbedové (Praha) o postavení anoikonym (pomístních jmen) v slovotvorném systému češtiny. Charakteristiku pomístních jmen na Ledenicku, respektive v katastru obce Sázava na Pelhřimovsku představily příspěvky Z. Holuba (České Budějovice) a nepřítomné B. Junkové (České Budějovice) – referát přečetla M. Janečková. Mezi pomístní jména patří rovněž velká část tzv. mikrosociálních toponym, neoficiálních zeměpisných jmen vzniklých v rámci určité mikrosociety a užívaných jejími příslušníky. Výzkum uvedeného typu jmen ve vztahu ke školní praxi byl námětem vystoupení J. Krška (Banská Bystrica).

Urbanonymickou problematiku reprezentoval příspěvek H. Kneselové (Brno) o neoficiálních podobách brněnských urbanonym. Neobvyklým tématem referátu zaujal M. Vondráček (Hradec Králové), který ozřejmil motivaci jmen planetek (astronym). Materiálovým podkladem mu byla jména planetek objevených na observatoři na Kleti a vedle nich dále astronyma mající nějakou vazbu k českému prostředí.

Značná pozornost byla na konferenci věnována antroponymům. M. Knappová (Praha) prezentovala syntetický pohled na místo a fungování rodných jmen a příjmení v gramatickém systému češtiny, J. Bartošek (Olomouc) se soustředil na užívání osobních jmen v české žurnalistice, zvláště na přechylování cizích ženských příjmení, P. Hauser (Brno) promluvil o derivačních postupech vedoucích ke vzniku příjmení na pozadí apelativní slovotvorby. Speciálnější antroponomastické otázky našly své místo v příspěvcích S. Pastyříka (Hradec Králové) o kategorii rodu u hypokoristik, K. Komárka (Brno) o začlenění biblických osobních jmen do českého morfologického systému a N. Kvítkové (Praha), která analyzovala rodná jména v učebnicích češtiny pro žáky osmých ročníků základních škol. Na fakt, že stará složená slovanská osobní jména posloužila za základ některých českých a ruských příjmení, poukázal referát N. Bayerové (Ostrava). Příjmení s negací podrobila rozboru E. Mrhačová (Ostrava). Zkoumání daného typu jmen jí umožnilo vyslovit domněnku, že při jejich vzniku neplnila předpona Ne- funkci ochrannou (tj. zbytečně neupozorňovat na nositele takového jména, budit zdání jeho bezvýznamnosti a odpudit potenciální nebezpečí), ale sloužila spíše k vyjádření reálné absence příznaku označovaného výchozím apelativem. Slovotvornou strukturu složených příjmení Vítámvás, Nejezchleb ap. rozebírala v konfrontaci s apelativy K. Klímová (Brno).

[100]Mezi vystoupeními nechyběly ani referáty všímající si jiných skupin vlastních jmen, byť byly zastoupeny menší měrou než příspěvky toponomastické a antroponomastické. Šlo o zamyšlení J. Alexové (České Budějovice) nad využitím proprií v Pešinově Předchůdci, pohled na pragmatonyma (vlastní jména sériových výrobků, např. čokolád nebo pracích prostředků) z hlediska školy v příspěvku F. Uhra (Brno) a o vystoupení K. Gutschmidta (Drážďany), čerpajícího pro svůj referát o vlastních jménech v slanzích materiál ze současných slovníků ruského slangu a argotu.

V neposlední řadě byla konference vhodnou příležitostí pro A. Louženskou (Hradec Králové), aby seznámila přítomné s učebnicí „Čeština od lesa“, kterou připravila společně s J. Dršatovou. Tato originálně koncipovaná práce, určená žákům od osmi do dvanácti let a vzbuzující v nich zájem nejen o češtinu, ale i o zeměpis, dějepis, biologii a ekologii, se pro dětské čtenáře jistě stane vyhledávanou a oblíbenou knihou.

Není pochyb o tom, že sedmá konference „Onomastika a škola“ v Brně byla pro účastníky v mnoha směrech přínosná a inspirativní. Soubor referátů, které přítomní vyslechli, postihl vedle vystoupení obecného teoretického charakteru i konkrétnější otázky z oblasti gramatiky a slovotvorby vlastních jmen spolu s příspěvky akcentujícími využití proprií ve školní výuce. Současně se ukázalo, o kolik v posledních letech výzkum vlastních jmen pokročil a jaké další možnosti, ať už jde o prohlubování teoretických poznatků nebo o rozšiřování a doplňování analýz propriálního materiálu, se před lingvisty otvírají. Organizátorům konference patří poděkování za vytvoření příjemného a přátelského prostředí, uznání za dokonalé zabezpečení celé akce a přání mnoha zdaru při přípravě konferenčního sborníku.

Naše řeč, volume 82 (1999), issue 2, pp. 98-100

Previous Michal Křístek: Sympozium Čeština — univerzália a specifika

Next Karel Kučera: Za docentkou Janou Jančákovou