K životnímu jubileu Jaroslava Hubáčka

Naděžda Bayerová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Dne 27. dubna se dožívá 70 let prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc. Do Ostravy přišel hned po skončení vysokoškolského studia na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 1952. Krátce působil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově a pět let pak na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol v Ostravě. Na vysoké škole začal pracovat v r. 1959, nejdříve na Pedagogickém institutu, pozdější Pedagogické fakultě. Řadu let byl odborným [49]asistentem, od r. 1986 docentem. J. Hubáček patřil totiž k těm vysokoškolským učitelům, jejichž odborný a vědecký růst byl silně ovlivněn tzv. normalizačním procesem. Přestože v r. 1969 dosáhl hodnosti kandidáta filologických věd a doktora filozofie a v listopadu 1966 se na FF UJEP v Brně řádně habilitoval, docentem jmenován nebyl. Trvalo plných 17 let, než dostal souhlas k nové habilitaci, a tak byl ve shora uvedeném roce konečně docentem pro obor český jazyk jmenován. V červnu 1990 po řádném profesorském řízení na FF UJEP v Brně se stal vysokoškolským profesorem. V lednu 1990 byl jednomyslně zvolen děkanem Pedagogické fakulty v Ostravě a v září 1991 po zřízení Ostravské univerzity, o něž se maximální měrou zasloužil, jejím prvním rektorem. Po velmi úspěšném působení ve dvou funkčních obdobích se vrátil na katedru českého jazyka FF OU, krátkou dobu ji také vedl a v r. 1997 si ho akademická obec FF OU zvolila za svého děkana.

Pokud jde o badatelskou činnost J. Hubáčka, ta se výrazně projevuje ve dvou oblastech, jednak v oblasti slangů, jednak v oblasti jazykové kultury. Z problematiky slangů jsou známé především jeho monografie Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (1971), Železničářský slang (1974), O českých slanzích (1979, 1981) a Malý slovník českých slangů (1988). Všechny byly příslušnými odborníky velmi pozitivně hodnoceny a patří i dnes k základním pracím při studiu sociolektů u nás. Jazyková kultura, zejména kultura mluveného slova a metodika lektorské práce, byla tématem celé řady přednášek, které měl jubilant např. pro pracovníky Čsl. televize v Ostravě, pro ostravské novináře nebo řídící pracovníky průmyslu apod. Výsledkem této přednáškové činnosti se tak stala další Hubáčkova monografie, totiž Jak mluvit a přednášet (1983). Při výčtu jeho odborných a vědeckých činností nelze opomenout ani ve své době velmi úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… (vysílaný v r. 1987), v němž se autor zamýšlí nejen nad tehdejším stavem a posláním kultury mluveného slova, ale i nad její stálou aktuálností.

Přestože J. Hubáček od r. 1990 z titulu svých výše uvedených akademických funkcí většinu svého času věnoval rozvoji naší vysoké školy, nepřestal pracovat ani odborně. Aktivně se účastní vědeckých konferencí, je oponentem řady doktorských, habilitačních a profesorských prací, rozsáhlá je také jeho činnost recenzní.

Pedagogická činnost J. Hubáčka měla vždy široký záběr. Vede přednášky a některé semináře z fonetiky a fonologie, lexikologie, morfologie, stylistiky a rétoriky. Odtud pramení také řada titulů jeho skript, uveďme alespoň O zvukové stránce českého jazyka (3. vyd. 1984), Úvod do stylistiky českého jazyka (1985), Cvičení ze stylistiky (1989) a Rétorické minimum pro studium učitelství (1990). Je také spoluautorem učebnice Český jazyk pro studující učitelství v 1. až 4. ročníku ZŠ (1990) a učebnice Čeština pro učitele (1996).

Aby výčet jubilantových činností byl poněkud úplný, sluší se snad připomenout i jeho dlouhodobé členství v někdejší pravopisné a ortoepické komisi Ústavu pro jazyk český ČSAV, v předmětové radě, řadu let byl předsedou ostravské pobočky Jazykovědného sdružení ČSAV a redaktorem sborníků a spisů PF v Ostravě. Z posledních let uveďme alespoň členství v předsednictvu Rady vysokých škol ČR a Grantové komisi AV ČR.

U příležitosti životního jubilea prof. Hubáčka je vhodné připomenout ještě jedno jeho jubileum, které jistě není přehlédnutelné, totiž padesát let členství v PSMU. V pozdějších letech, tj. 1980–87, byl též jeho předsedou. Všichni příznivci tohoto uměleckého tělesa nepochybně znají J. Hubáčka jako jednoho z jeho předních sólistů.

[50]Pracovitost, cílevědomost, odpovědnost, to jsou některé z charakteristických vlastností i J. Hubáčka, k nim bych však přidala ještě další, které už tak typické pro mnohé jeho druhu nebývají, totiž patřičnou míru skromnosti a pokory, jakož i schopnost povznést se nad věci, které pro něho nebyly vždy zrovna nepodstatné.

Do dalších let mu tedy popřejme dobré zdraví a pohodu mezi nejbližšími i mezi kolegy.

Naše řeč, volume 82 (1999), issue 1, pp. 48-50

Previous Jarmila Bachmannová: Zvukový archiv nářečních textů

Next Jiří Kraus: Slovesa směřovat a směrovat v současném řečovém úzu