Zvukový archiv nářečních textů

Jarmila Bachmannová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Je obecně známo, že Ústav pro jazyk český disponuje několika unikátními archivy, především lexikálními. Nejobsáhlejším z nich je bezesporu lexikální archiv novočeský (s cca 15 miliony lístků), k němu se řadí archiv staré češtiny, svého druhu jedinečné jsou i materiálové sbírky shromážděné v odd. dialektologickém, etymologickém a onomastickém. Většina těchto souborů se podle možností neustále doplňuje, v současné době již s využitím moderní výpočetní techniky, a na jejich základě vznikají jazykovědná díla, zejména slovníky nejrůznějšího druhu a rozsahu. K studiu mluvených projevů dnešní češtiny se před nedávnem začala v ÚJČ budovat fonotéka a videotéka.

Neméně důležitým archivem, který však není v širším povědomí uživatelů češtiny, jsou zvukové nahrávky českých nářečí. Pořizovaly se jako součást výzkumu tradičních českých dialektů realizovaného pro potřeby Českého jazykového atlasu (dále ČJA). Vyprávění vybraných informátorů byla zaznamenávána po celém území českého národního jazyka, původně pouze na tzv. řídké (opěrné) síti 107 bodů. Výzkum pro ČJA probíhal přibližně v letech 1964–1972 s cílem postihnout především nejstarší zjistitelný stav nářečí ve vesnických lokalitách, následně pak i vývojové tendence promítající se do městské mluvy zkoumané v konfrontaci nejstarší generace a mládeže.[1] Díky pracovnímu zaujetí dialektologů-explorátorů byly magnetofonové nahrávky postupně získávány i v některých dalších zkoumaných místech. V další fázi byla zachycena i mluva v některých českých jazykových ostrovech v zahraničí: v Polsku, v bývalé Jugoslávii a v Rumunsku. Vznikl tak obsáhlý archiv mluvených nářečních textů, mající dnes již nenahra[48]ditelnou vědeckou a kulturněhistorickou dokumentární hodnotu. Je deponován jednak na pražském pracovišti ÚJČ (nářečí v Čechách), jednak na pracovišti brněnském (nářečí na Moravě a ve Slezsku). Jedinečnost nahrávek zvýrazňuje ještě fakt, že v každé zkoumané obci byli pro tyto účely vybíráni ti nejvhodnější informátoři, rodilí vypravěči s dobře zachovalým místním dialektem, tedy obvykle nejstarší starousedlíci. Zvukové snímky se pořizovaly přímo v terénu, v domáckém prostředí mluvčích, což na jedné straně zajišťovalo maximální spontánnost jejich projevu, na druhé straně však zase snižovalo technickou úroveň záznamu (do vyprávění zasahují přítomní členové rodiny, promítají se do něho hlasy domácího zvířectva, zvuky spojené s chodem domácnosti a v neposlední řadě i technické poruchy dané menší spolehlivostí dobového neprofesionálního nahrávacího zařízení).

V rámci grantového projektu zadaného GA AV ČR je v současné době zpracovávána první část tohoto archivu, nahrávky z českých vesnic, čítající přibližně 220 hodin mluveného slova (výhledově se počítá s obdobným zpracováním veškerého materiálu). Cílem je nejprve tyto unikátní mluvené texty odborným způsobem archivovat na digitální nosiče, u nichž se garance použitelnosti pohybuje mezi 40–100 lety, a na základě dialektologické expertizy pak z nich vybrat reprezentativní ukázky.[2] Většina magnetofonových záznamů je totiž nyní, po značném časovém odstupu od doby svého vzniku, na samém pokraji použitelnosti a hrozí jejich totální znehodnocení. Navíc je celý archiv jen obtížně přístupný, neboť již nejsou běžně k dispozici odpovídající typy magnetofonů.

Výsledkem práce s korpusem mluvených nářečních textů bude vytvoření dvou rozsahem odlišných souborů reprezentativních ukázek z jednotlivých nářečních oblastí: Obsáhlejší výběr (na běžných magnetofonových kazetách) bude použitelný pro práci odborníků-dialektologů, lingvistů zabývajících se studiem mluvené komunikace, etnografů a folkloristů i studentů češtiny na vysokých školách. Stručnější záznam (na CD) bude pak tvořit součást právě vycházejícího Českého jazykového atlasu a poslouží širší veřejnosti jako zajímavý dokument o nářeční diferenciaci národního jazyka.[3]

---

[1] Souhrnně o přípravách, průběhu i výsledcích tohoto výzkumu viz např. Český jazykový atlas 1, Academia, Praha 1992, s. 13–22.

[2] Ukázky nářečních textů z celého území českého národního jazyka byly publikovány v čítance České nářeční texty, SPN, Praha 1976.

[3] Tento příspěvek vznikl v rámci projektu GA ČR A0061601.

Naše řeč, volume 82 (1999), issue 1, pp. 47-48

Previous Jiří Kraus: Vyšla nová učebnice české stylistiky

Next Naděžda Bayerová: K životnímu jubileu Jaroslava Hubáčka