Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Vedle velkého množství telefonických dotazů docházejí na adresu jazykové poradny Ústavu pro jazyk český i otázky formulované písemně. Protože se domníváme, že odpovědi na mnohé z těchto dotazů by mohly zaujmout i čtenáře našeho časopisu, rozhodli jsme se otevřít tuto pravidelnou rubriku.

Dotaz:

„Naše firma vyrábí razítka a vizitky. Častokrát přesvědčujeme naše zákazníky, že v názvu ulice s předložkou se píše v následujícím slově po předložce velké písmeno. Toto jim dokládáme i novelizovanými Pravidly českého pravopisu z roku 1993, která je však plně nepřesvědčí. Proto Vás prosím, zda byste mohli potvrdit psaní velkých písmen v následujících názvech ulic: V Lukách, Pod Nemocnicí, V Jahůdkách…“

Odpověď jazykové poradny:

V posledním vydání Pravidel českého pravopisu (Pansofia, 1993) došlo ke změně v psaní velkého písmena v souslovných pojmenováních užívaných pro osídlená místa. Začíná-li takové určení předložkou, píše se s velkým písmenem též první slovo následující, ve Vašem případě tedy: V Lukách, Pod Nemocnicí, V Jahůdkách, U Stadiónu, V Zahradách, Pod Vodojemem, Na Sekyře, V Jamce, Na Riviéře, Za Školou, U Křížku, U Koupaliště, Na Rybníčku, Na Ohradech, Nad Jamkou, Pod Bendovkou, Na Ohrádce apod.

Tento způsob psaní je nový. Jeho zavedení sledovalo cíl zjednodušit dřívější dvojí způsob psaní, které se řídilo poměrně složitou zásadou: Aby se byl mohl píšící rozhodnout, zda napsat Na Bukovině, Na Skalce, anebo Na bukovině, Na skalce, musel znát věcné souvislosti, na základě kterých bylo pojmenování utvořeno. Musel například vědět, zda jde o pojmenování podle zaniklých osad Bukovina, Skalka – v tom případě bylo třeba psát Na Bukovině, Na Skalce, anebo o pojmenování podle přírodního útvaru, lesa nebo skály – pak bylo třeba psát Na bukovině, Na skalce. Takové historické znalosti lze stěží předpokládat u každého jedince. Jednotný způsob psaní má tedy uživatelům jazyka pomoci, věříme, že si na něj píšící postupně zvyknou. Tento způsob je závazný pro školy, vzhledem k ostatní veřejnosti, například vzhledem k autorům a čtenářům článků v denním tisku, jej lze chápat jako doporučení.

Dotaz:

„V našem útvaru vedeme poslední dobou spory, jaký pád správně používat v oslovení osob majících jak česká příjmení, tak i příjmení z cizích jazyků. Je hodně názorů, že v současnosti je možné oslovit osoby jak 5. pádem jejich příjmení (pane Kliko, pane Heinzele), tak také 1. pádem (pane Klika, pane Heinzel). Buďte prosím tak laskaví a sdělte nám, jaké oslovení správně používat, případně nám poraďte literaturu, ve které bychom mohli získat odpověď na náš dotaz.“

[168]Odpověď jazykové poradny:

Pro oslovování osob má skloňovací systém českých podstatných jmen zvláštní pád – 5. pád, kterého se užívá ve spisovné češtině také v oslovení po slově „pane“, např. pane Kliko, pane Heinzele.

Zvláštním případem je oslovování v mluveném projevu. Zde může být 5. pád nahrazen 1. pádem, např. pane Novák. Ve spisovných projevech je však toto užití 1. pádu možné jen tam, kde podoba 5. pádu mění značně základní podobu pádu prvního, např. pane Vintr i pane Vintře, zejména pak u jmen cizích. Oslovení 1. pádem se sice běžně užívá ve vězeňské, vojenské a sportovní mluvě a dále pak v případech typu pane doktor, pane ředitel, tyto podoby jsou ovšem nespisovné.

Podrobné informace o užívání 5. pádu a o jeho nahrazování 1. pádem naleznete v České mluvnici B. Havránka a A. Jedličky (SPN, Praha 1981) a v novější Příruční mluvnici češtiny (NLN, Brno 1995).

Naše řeč, volume 81 (1998), issue 2-3, pp. 167-168

Previous Libuše Olivová-Nezbedová: Apelativum alej v pomístních jménech v Čechách

Next Stanislava Kloferová: Jak dnes mluví mladí vídeňští Češi II