Lichník, lechtník, lechníček

[Hovorna]

(pdf)

-

Podle zprávy p. Boh. Koutníka říkají v Drahotěšicích v okr. třeboňském malíčku u nohy lechníček; podle Kubína (Kott, Přísp. 2, 143) tak říkají v Kutné Hoře malíčku vůbec. Starší tvar byl lichník (lichníček). Místo lichý, sudý se říkávalo i lichní (správný tvar by byl lišní, ch však zůstalo vlivem základního slova), sudní (Jungmann; podle Bartoše je holub bez samice v záp. Moravě »lichní«, t. j. lichý). Malík je lichý prst; proto býval zván »lichním« prstem nebo »lichníkem« (Veleslavín, Rešel). Tvar lechtník (Svojnice v okr. netolickém, Kott, Přísp. 1, 185), lechník vznikl bezpochyby lidovou etymologií, jež slovo to spojovala se slovesem lechtati; malé děti často lechtávají na prstečkách, zvláště na nohou.

[286]Když jsme shledávali tyto věci v slovnících, našli jsme u Kotta (6, 829) také tento výpisek: »Ordo rom. zmiňuje se ještě o jiném sýtku (asi = sítku) menším, které měl archidiakon po celou dobu mše sv. na lechníku. Pastýř duch. 1882. 812.« Snad se nám dostane o této věci výkladu laskavostí některého z čtenářů stavu duchovního?

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 9, s. 285-286

Předchozí Králův městec

Následující Napadá mne