K vývoji v slovníkářství staročeského údobí
Emanuel Michálek
[Articles]
-
Staré latinsko-české slovníky jsou těsně spjaty s rozvojem domácího písemnictví v našich zemích. Už v době před vznikem souvislé literatury se objevují předchůdci pozdějších slovníků v podobě českých glos v latinských textech náboženských, zvláště biblických, slovníkových, v souborech názvů rostlin apod. Vznik nejstarších latinsko-českých slovníků je spojen s prvním velkým rozmachem české literatury ve 14. století v době Karlově. Rovněž závěr staročeského jazykového a literárního údobí a jeho přechod do další vývojové etapy v době střední kolem roku 1500 se vyznačuje rozsáhlými slovníkářskými díly podobně, jako tomu bylo ve století 14. Nebude snad tedy bezdůvodné, pokusíme-li se o srovnání některých příznačných rysů starších latinsko-českých slovníků s latinsko-českým vokabulářem, zvaným Lactifer, vydaným Janem Vodňanským na samém počátku 16. století. Naše stať je věnována badateli, který v mimořádné míře přispěl k hlubšímu poznání českého jazyka a jeho vývoje v rozmanitých společenských a kulturních souvislostech a inspiroval i tento příspěvek svými podněty.
Vodňanského Lactifer je vlastně poněkud zkrácené latinské znění a český překlad slovníků Guarina Veronského, italského humanisty a pedagoga, z 1. poloviny 15. století.[1] Naše dřívější latinsko-staročeské slovníky měly ovšem vzory jiné z doby starší. Tak se v slovníku Jana Vodňanského setkáváme při srovnávání se staršími latinsko-českými lexikografickými texty jak s jistými shodami /1/, tak na druhé straně také s nezanedbatelnými rozdíly /2/. Nám tu jde především o českou část těchto dvojjazyčných slovníků.
/1/ Shody se týkají nejen jednotlivých českých slov překládajících stejný nebo synonymní ekvivalent v starých slovnících /1.1/, ale i slovotvorných typů a překladových postupů v textech neslovníkových /1.2/.
/1.1/ Z jednotlivých slov z oblasti přírody a lidské činnosti sem patří např. uhlík za lat. carbunculus ‚karbunkl’ VodňLact mm3b = KlarGlosA 148 (De lapidibus);[2] pochot za lat. tortuca ‚chtivý (žravý) živočich s krunýřem’; tento [117]výraz je jen v KlarGlosA 569 (De nominibus serpentum) mezi hady a v Lactiferu oo8a; popelicě za lat. výrazy varium (SlovKap 26b, SlovOstřS 119), ce< ce >bellus (SlovNom 68a), mardrix (VodňLact nn8b) ‚drobné kožešinné zvíře popelavé barvy, zvl. popelka (sibiřská veverka)’; popravitel za lat. reparator ‚kdo něco opravuje nebo zlepšuje’ KlarGlosA 1228 (De nominibus personarum) a VodňLact S3a; pútec za lat. discrimen ‚pěšinka mezi rozčísnutými vlasy’ KlarBohO 400 (De membris) = VodňLact G4b; spielanie za lat. braxamen ‚spouštění mladiny do kvasných kádí’ (termín pivovarnický) KlarGlosM 2775 = VodňLact D6a; posměch za řecko-latinské ironia SlovOstřS 16, VodňLact M3a, ale také v tisku Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich Ctibora Tovačovského z Cimburka 28b.
/1.2/ Některá česká slova Lactiferu se shodují se stč. neslovníkovými texty značného stáří. Tak např. Lactifer H4b zaznamenává expresivní označení podkoního třepačka, srov. „equarius … est custos equorum, maštaléř, třepačka“. Tato nadávka podkoním je jinak několikrát doložena jen v známé stč. veršované satiře Podkoní a žák z konce 14. stol. (ve verších 225, 232, 235). Ještě starší souvislost lze najít v překladu Lactifera mmlb „spodium est os elephantis combustum velblúdová kost spálená“; pojmenování slona elephas českým výrazem velblúd zjišťuje odborná literatura v nejstarších textech, např v AlxŠ 6.[3] Podle citovaného dokladu z Lactiferu můžeme soudit, že na počátku 16. století nebyla diferenciace jmen slon a velblúd ještě plně dovršena a velblúd byl chápán jako velké cizokrajné zvíře sloužící zvláště dopravě (srov. práci citovanou v pozn. 3). Ve shodě se starou češtinou je ve VodňLact O7a také archaický typ adjektiv náčerný za lat. nigellus, nigellulus, v stč. biblích užitý za lat. subobscurus (např. Bib101 Lv 13,26; Bibl Praž t. 13,21); v nejstarších textech má ještě nesklonnou podobu náčrn (Bib101, PoprRožmb 19b). V Lactiferu se tento typ objevuje také u adjektiva nádivoký za lat. „feraculus … aliquantulum ferax“ VodňLact I3b. Adj. nádivoký ve staré češtině před r. 1500 doloženo není.
/2/ Mezi výrazy ve staré češtině nedoloženými vyskytují se v Lactiferu zvl. složeniny /2.1/ a odvozeniny /2.2/.
/2.1/ Z kompozit je to např. daronosič za lat. doniferus VodňLact G6a, mlékonoš za lat. galactides t. mm5a, medojed za lat. fucus ‚trubec’ t. oo6a, mravencohubec za lat. „fornicaleon … animal, quod … formicas … interficit et comedit“ t. oo6a, sazometník za lat. „fuliginosus … id est fuligine plenu … že se často sazemi maže“ t. K1b. Českému neologismu mlékonoš se podobá lat. název slovníku Lactifer. Název slovníku snad souvisí s českým výrazem mlékonoš v tom smyslu, že kamenu tímto názvem označenému byla připisována schopnost vypouštět tekutinu podobnou sytícímu mléku, jak připomíná Gebauerův Slovník staročeský [118]sub verbo mlékonošě. Podle kamene mohl být tedy nazván slovník poskytující dychtivé mysli potřebné poznatky.
V uvedených příkladech jde o výrazy doložené až na počátku 16. století, ale tvořené podle typů odedávna v jazyce běžných, srov. stč. typ listonošě, obecně slovanské medvěd ap. Srov. dále v Lactiferu H6a nravomluvna překládající termín ethica a jeho paralelu v synonymním kompozitu nravořekna v KlarVokF 374 (De ethica). Z jiných typů složenin v Lactiferu lze připomenout např. dřevorodci za lat. ekvivalent barliates, o nichž se praví: „de ligno crescunt avesque sunt, quas vulgus bernescas appellat“ VodňLact nn1b. Podle Slovníku středověké latiny v českých zemích, sešit 3 (s. v. barliates) jde o přímořskou husu, bernešku. V stč. slovnících se uvedený lat. ekvivalent překládal výrazem koběna (srov. Gebauerův Slovník staročeský s. v.). Jiného typu je kompozitum svrchovočec za lat. granus, o němž se ve VodňLact oo3a podává informace „piscis est marinus, contra naturam omnium animalium unum oculum in supremo capitis habet“. V KlarGlosA 420 (De piscibus) čteme překlad zrnoval zřejmě podle lat. ekvivalentu, který zde má podobu granius.
/2.2/ Z neologismů tvořených odvozováním jsou v Lactiferu častější zejména prefixálně sufixální typy jako podhrudníček za lat. canapellus VodňLact nn2a ‚pěnice, zvl. pěnice popelavá’. Stč. slovem pěnicě se citovaný lat. ekvivalent překládal v starších latinsko-českých slovnících, např. v KlarBohO 105 (De volatilibus), v KlarGlosA 237 (De altilibus domesticis) ap. Jiným příkladem je podrukávník za lat. confedustus VodňLact F1b ‚nejbližší podřízený vladařův podílející se na jeho moci’. V Lactiferu se uvedený lat. ekvivalent překládá také synonymem podpaždník, to je však doloženo už v textech staročeských, např. v LyraMat 130a podpažníci za lat. collaterales (srov. Staročeský slovník 17, 1987, s. 402). V Lactiferu je za lat. confedustus další překlad spolujídce, který je tvořen prostou sufixací ze spojení spolu jísti.[4] K prefixálně sufixálním typům patří však protinožci za řecko-latinské antipodes VodňLact JJ3b; jsou vyloženi jako „populus subterranus contra nos habens pedes secundum opinionem aliquorum“. Antipodes se však tamtéž překládá také výrazem zadonožci s výkladem, že jde o „genus monstri … in Libia, plantas versas habent post crura“. Tento doklad odpovídá Klaretovu kompozitu chodiračec[5] KlarGlosA 319.
/2.3/ Ve srovnání s Klaretovými slovníky se Lactifer liší také v tom, že v něm nenajdeme u Klareta časté zvláštní slovotvorné postupy jako přec (z *přišlec) překládající latinsko-řecký ekvivalent proselitus, miléto (ze spojení milostivé [119]léto), mořman ‚hroch n. mrož, mořský kůň’, stotýr ‚setník’.[6] Motivovanost výrazů, jež patří k specifickým vlastnostem starých termínů,[7] se absencí takových postupů v Lactiferu ve srovnání s nejstaršími slovníky dále zvýraznila.
/2.4/ Jiný rozdíl od starších slovníků tkví v tom, že v Lactiferu bývají nezřídka jednotlivá slova provázena celými řetězci výrazů synonymních nebo významově blízkých latinských i českých (k českým přiřazujeme i výrazy přejaté). Srov. např. substantivum „grassator…, qui crudeliter agit, latro, predator, seviens, homicida“ přeložené do češtiny slovy „záhubce, lúpežník, ukrutník, mordéř“ VodňLact K6a; podobně např. „genium … dicitur honor aut dignitas, vigor, ordinacio“ v češtině znamenající „čest, duostojenstvie, moc, zřiezenie“ VodňLact K3b. Obdobně je tomu u sloves, např. „grassor … est invadere … latrocinari, predari, inpugnare“, k tomu česká vyjádření „útok učiniti, napadnúti, hubiti, lúpiti, vybojovati“ VodňLact cc3b. V citovaných dokladech jsou české výrazy překladem (někdy dost volným) ekvivalentů latinských. Ale v Lactiferu nechybějí ani doklady, v nichž celý český řetězec odpovídá jedinému latinskému ekvivalentu. Je tomu tak např. v případě substantiva fasciola, které je tlumočeno do češtiny pěti ekvivalenty „uvazček, tkanička, pletenička, povinnek, náramnice“ VodňLact J2a. Latinské adjektivum effrenatus má vedle sebe čtyři výrazy překladové „prudký, prchlý, nerozumný, jako bez uzdy“ VodňLact G8b; sloveso exprobro je do češtiny převedeno pěti výrazy „utrhati, uštipovati, láti, haněti, minulé hřiechy připomínati“ t. bb7a. Někdy je takový řetězec českých překladů provázen také stručným latinským výkladem, srov. např.: „Fasciale … id est fascia; proprie est latum cingulum, quo puer circumligatur in fasciis, povijan, tkanice, uvazek, popruh“ VodňLact I2a.
/2.5/ Tím se dostáváme k dalšímu jevu pro Lactifer příznačnému, totiž k výkladům slov. Bývají různého druhu. Některé přispívají k postižení významu /2.51/ nebo k osvětlení původu /2.52/ slova, jiné podávají širší poučení věcné /2.53/.
/2.51/ Podat bližší ovětlení vykládaného slova sleduje např. doklad s latinsko-českou dvojicí slov gurges – vír: „gurges … proprie est locus profundus in flumine vír, kde se voda točí nad hlubinou“ VodňLact k7a. U Klareta je lat. gurges přeloženo českým tóně (KlarGlosA 359; De aqua), kdežto vír překládá lat. vorax t. 344 (= KlarBohE 61). Na jiném místě je vír českým ekvivalentem řecko-lat. caribdis (VodňLact D7a). Nemálo výkladů v Lactiferu se vyznačuje větší obšírností českého znění ve srovnání s verzí latinskou. Např. „epifania … est superna aparicio“ VodňLact H4a praví se stručně v latinském výkladu; naproti tomu česká část tamtéž je na informace bohatší: „voznámenie svrchovaných věcí, jako na Tři krále se stalo, kdyžto hvězda okázala Pána Ježíše třem králóm.“ Ve [120]stč. se epifania překládalo slovem zjěvenie (např. HusSvát 123), u Klareta je tlumočeno výrazem křtínek (KlarGlosA 2395; De festis). Gebauer v Slovníku staročeském předpokládá, že jde o genitiv plurálu k nominativu krstinky, křtinky. V. Flajšhans[8] na podporu Gebauerovy interpretace připomíná, že Klaret utvořil tvar křtinek podle stč. (hod) svieček, jenž prý byl pokládán již za pověru, srov. však purificacio hromnic KlarGlosA 2398 v téže kapitole De festis. Někdy je v Lactiferu podán výklad jen český, bez výkladu latinského, srov. např. „eucharistia jest obět oltářní, skrze nižto všeliká dobrá milost přichází“ VodňLact H6b; „duelli kto se bil z druhým“ t. G7a; „gulo … et gulonus … ambo pro lecatore kto se trmácí pro žrádlo, jako jsú kajkléři“ t. K7a; v stč. se gul[i]o překládá slovem žráč (KlarGlos 1134; SlovVeleš 100a); „perduellio … kto proti svým spoluměštěnínóm pikel[9] nebo zradu skládá, pikous“[10] t. Q2b. V některých výkladech se připomínají souvislosti se slovy téže čeledi české nebo latinské: „Eusebius … id est pius … jest slovo od smilovánie, Smíl“ VodňLact H7a; „fontanus circa fontem habitans vel ad fontem pertinens, studničník“ t. J6b; „frondicula diminutivum malé čelo“ t. 8b; „ebriolus … aliquantulum ebrius podpilý“ t. G7b; „fugito … frequentativum často utiekati“ t. cc2a.
/2.52/ Řada výkladů je zaměřena na osvětlení etymologie, jak byl tehdy tento pojem chápán. Srov. např. výklad „enhimologizo … est unum vocabulum per aliud exponere jedno slovo jiným vyložiti“ VodňLact bb5b. Dobovou etymologií[11] jsou poznamenány četné výklady mající objasnit původ některých latinských slov. Jako příklady lze uvést některé názvy lidí, mytologických bytostí a dějů /2.521/, výrazy souvisící s lidskou činností /2.522/, jména zvířat /2.523/ a rostlin /2.524/.
/2.521/ Mezi názvy lidí a mytologických bytostí zařazujeme doklady jako „assistrix vel pocius astitrix dicitur a stando in servicio komornice“ VodňLact C3a; „caducus … dicitur, qui a patibulo cecidit, padúch“ t. D3b; „gigas dicitur quasi de terra genitus vobr“ t. K4b; „furie … sunt pene inferni eo, quod furere faciant muky pekelní, ješto zatracence jako steklé učiní, aby se hřizli a zlořečili“ t. K2a.
/2.522/ K slovům souvisícím s lidskou činností lze zařadit např. „fornax … quasi phos, id est ignis urgens, kamna“ t. I7a nebo „frixum … est genus cibi dictum a sono, quem facit, quando ardet in oleo vel sagimine nětco usmaženého“ t. 8b.
[121]/2.523/ Ze jmen živočichů sem náleží názvy některých ptáků jako „ficedula … est avis a ficu dicta, quia ficus magis edat, jiřice“ VodňLact nn 3a; „pellicanus … est avis egipciaca … et dicitur quasi pellem canam habens pelikán, šedivek“ t. 5a; jméno pelikán, původem řecké, srov. řecké pelekys ‚sekyra’, bylo mylně spojováno s lat. canus ‚šedivý’, srov. český překlad šedivek. Obdobně vznikaly české překlady cizích výrazů od nejstarších dob (srov. ariopagus přeložené v Klaretově Glosáři 1072 vesněn v důsledku mylného ztotožnění řec. pagos ‚pahorek’ s lat. pagus ‚ves’ ap.). Obdobný postup je v Lactiferu rovněž ve výkladu latinsko-řeckého castor ‚bobr’, které je uvedeno do souvislosti s lat. castrare ‚vyklešťovat’: „fiber … est quoddam animal, quod cum venatores secuntur, se castrat, et ideo eciam dicitur castor, bobr“ VodňLact nn7b.
/2.524/ Obdobný postup není vzácností ani ve výkladech jmen rostlin, srov. např. „fenum … dicitur a phos, quod est ignis, quia facile igne accenditur vel quia eo flamma facile nutritur, seno“ t. 115a.
/2.53/ Výklad encyklopedický, podávající širší poučení věcné, se objevuje v dokladech týkajících se rozmanitých oborů lidského poznání i praxe. Tak např. v oblasti lékařské má encyklopedickou povahu výklad o horečce a jejích různých druzích. Je podán pouze v jazyce latinském bez překladu do češtiny: „Febres est calor innaturalis mutatus in ignem… Diversificantur autem febres: prima … dicitur effimara, … aliqua dicitur putrida, … tercia ethica … aliqua dicitur quottidiana, terciana, quartana, continua“ VodňLact kklb. Spojení febris ethica se rozumí febris hectica ‚horečka, (zimnice) chronická’, srov. doklad v Slovníku středověké latiny v českých zemích, sešit 11, s. 605 s. v. febris. V Lactiferu je febris ethica přirovnána k horké nádobě naplněné studenou vodou: „Aqua enim frigida ex vase calido calefit. Sic et febris ethica, cum sit radicata in membris, calefacit cor“ (cit. d., sešit 13, s. 959 s. v. hecticus, VodňLact kk1b). Z jiných oborů připomeňme encyklopedický výklad o gramatice chápané v širokém smyslu jako věda o jazyce vůbec: „gramatica … est sciencia recte scribendi, recte pronunciandi, recte construendi gnara jest uměnie, které učí dobře a právě psáti, napsané věci právě vymluviti a umělé věci právě zřiediti “ VodňLact K6a. Na rozdíl od výše citovaného výkladu medicínského uplatňuje se ve výkladu o gramatice vedle latiny také čeština. Obdobně je tomu např. ve výkladu o zvyklosti: „habitus est exercicium boni vel mali consuetudine firmatum zvyklost zlého neb dobrého, neb jako tělo všecko se přikrývá voděvem, tak duše zvyklostí zlého neb dobrého skutku“ VodňLact K7b. Encyklopedického výkladu se v Lactiferu někdy dostalo i jevům báječným, fantastickým, které jsou, jak jsme už viděli, do slovníku zahrnuty v nemalé míře. Příkladem může být výklad o gryfech, fantastických zvířatech s tělem lva a hlavou orla:[12] „griphes … est animal quadrupes et pennatum, in omnibus leoni simile preter alas et caput, quibus aquilis similatur. [122]Equitem armatum faciliter cum equo rapit, noh“ VodňLact nn3b. Tento kontext Lactiferu je blízký tomu, co o nohovi říká Krumlovský výklad, latinsko-český biblický slovník z 1. pol. 15. století.
Encyklopedické výklady se v pozdním středověku objevují nejen v textech slovníkových, ale také např. v právní knize Viktorína Cornelia ze Všehrd. Připomeňme např. Všehrdův výklad o hojemství: „Hojemstvie … jest súdu a odpovědi pohnaného prodlenia, v kterémž by mohl mysliti … raditi se, v přáteléch, ve dskách, v náleziech i jinde obrany, pomoci, rady i otporu hledati a se dobře proti svému žalobníku opatřiti a tak se uradě a opatře tepruv jemu odpoviedati“ VšehJir 37. Obdobně je tomu ve Všehrdově výkladu o poručenství: „Poručenstvie jest dětí a statku svého, kterýž kto ve dskách má k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěřenie a po smrti své postúpenie“ t. 239. Takové poměrně rozsáhlé výklady v předvšehrdovských právních knihách nejsou běžné, podobně jako nejsou obvyklé ani v latinsko-českých slovnících před rokem 1500. Můžeme je snad tedy považovat v Lactiferu a v právním díle Všehrdově za příznačný dobový rys.
/2.6/ K rysům dobově příznačným lze přiřadit vedle toho, co jsme už uvedli, také okolnost, výslovně zmíněnou v úvodu k výtisku slovníku, totiž širší slovanské určení zčeštěné verze Lactiferu. V úvodu tiskař Mikuláš Bakalář sděluje, že „tento vokabulář Lactifer dáním božím vyšel jest mezi lidi od toho znamenitého otce, bratra Jana bosáka z Vodňan, aby Čechové i tudiež Slováci latinské učitele k vzdělání a ku upevnění viery čísti mohli, čtúc rozuměti, rozumějíc po tom na učení choditi, až by i nesmrtedlnosti, kteráž jest viery odplata, došli“. Tato slova týkající se určení slovníku jsou převzata z úvodu Všehrdova překladu spisu Jana Zlatoústého O napravení padlého. Všehrd tam prohlašuje, že cílem jeho práce bylo, „aby tento užitek naučenie svatého, kterýž jest od toho znamenitého učitele (míněn je Jan Zlatoústý) dáním božským mezi lidi vyšel … k správě a napravení mohl přijíti, aby netoliko Řekové a Latiníci, ale také i Čechové a Slováci k vzdělání viery křesťanské a upevnění mohli čísti, čtúc rozuměti, rozumějíc po tom naučení choditi, až by k nesmrtedlnosti, kteráž jest viery odplata, došli“ VšehJir 536. Je to tedy v podstatě totéž, co se po několika letech uvádí v předmluvě k Lactiferu. Všehrdův překlad vyšel tiskem r. 1501, Lactifer o 10 let později, oba vydal tiskem Mikuláš Bakalář. Slova o učiteli se u Všehrda týkají Jana Zlatoústého, v Lactiferu se vztahují k Janu Vodňanskému.
Otázka je, kdo je míněn názvem Slováci. Byl vysloven názor,[13] že jde o slo[123]vanské obyvatele Slovenska, tedy o význam totožný s dnešním. Jméno Slavus – Slovenín, Slovák bylo v starém jazyce víceznačné (mohl jím být vedle slovanského obyvatele Slovenska označen také Slovan z jihoslovanské Slavonie, dále Slovinec i Slovan obecně, zvl. mimočeský). Ale se zřetelem k tomu, že tiskař Mikuláš Bakalář byl nejspíše rodem Slovák,[14] je nutno dát výkladu publikace citované v poznámce 13 za pravdu. O mimočeských Slovanech se zmiňovaly také další soudobé texty. Např. tisky Konáče z Hodiškova se častěji obracely nejen na Čechy, Moravany a Slezany, ale také na Slováky a Poláky[15] jako na čtenáře. Zájem o mimočeské Slovany se tak projevil v počátcích národního humanismu v obdobné míře jako v době prvého rozvoje české literatury ve 14. století.[16]
[1] F. Černý, Ještě o slovníku Guarinově a Vodňanského, Věstník České akademie 9, 1900, s. 476. O Guarinovi E. Kuťáková – A. Vidmanová – D. Martínková v Slovníku latinských spisovatelů, Praha 1984, s. 285.
[2] Úpravu dokladů přejímáme podle zásad Staročeského slovníku a také památky citujeme podle zavedených zkratek pro tento slovník. Srov. Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.
[3] I. Němec, Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, s. 38.
[4] I. Němec, K hypostasování v etymologii, Wiener Slavistisches Jahrbuch 37/1991, s. 168n.
[5] B. Ryba emendoval podobu chodyradczecz KlarGlosB na chodyruczecz (Slovník středověké latiny s. v. antipodes).
[6] E. Michálek, Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících, Praha 1989, s. 17n.
[7] I. Němec, Diachronní lexikografie 3.1, in: Manuál lexikografie (v tisku).
[8] V. Flajšhans, Klaret a jeho družina II, Praha 1928, s. 320. Že svíčky byl český termín za epiphania Domini i v 2. pol. 15. stol. srov. V. Brandl, Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes, Brünn 1876, s. 329n.
[9] K obdobným spojením srov. I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, Praha 1968, s. 156.
[10] Pikous, tj. pikhart, zde souvisí jistě i s Vodňanského odporem k reformaci, proti níž po celý život ostře polemizoval, srov. J. Truhlář v OSN 26, s. 862n.
[11] Staročeský slovník 2, s. 8 s. v. padúch.
[12] Staročeský slovník 1, s. 963 s. v. noh 2.
[13] P. Ratkoš, Postavenie slovenskej národnosti v stredovekom Uhorsku, in: Slováci a ich národný vývin, Bratislava 1966, s. 32. Autor se nezabýval vztahem uvedených pasáží v překladu Všehrdově a v Lactiferu, ale připojil obdobné místo z překladu České kroniky Piccolominiho z r. 1510. Jméno autora českého překladu bylo ovšem Konáč, ne Konrád, jak je mylně vytištěno.
[14] Srov. M. Bohatcová v LF 90, 1967, s. 420–424; J. Hejnic tamtéž 107, 1984, s. 41–4. Tam je uvedena další literatura.
[15] M. Kopecký, Český humanismus, Praha 1988, s. 62.
[16] Srov. d. cit. v pozn. 6, s. 38n.
Naše řeč, volume 77 (1994), issue 3, pp. 116-123
Previous Alena Fiedlerová: Igor Němec, nestor české historické lexikologie, sedmdesátiletý
Next Josef Filipec: Systémovost antonymie
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1