Držeti s někým

[Short articles]

(pdf)

-

Také jsme již čtli, že toto rčení je chybné (má prý se říkati »jíti s někým«). Ale nevěříme tomu, protože mimo Jungmannovy doklady z Veleslavína a z Kralické bible známe doklady ještě starší, od Dalimila počínajíc, na př. »Hřivec s Vršovici držieše (= držel), Hovora hospodě (= pánovi, knížeti Jaromíru) věren bieše (= byl)« hl. 34; a doklady ty jdou až do lidové mluvy naší doby. Z Tkadlečka 38b známe větu »já mním, že vy oba (t. neštěstí a smrt) spolu držíte«; proto máme za správné i rčení dohromady držeti, místo čehož se prý má říkati »svornu býti, zajedno býti, k sobě státi« (»dohromady« snad někomu zní trochu vulgárně; to však se týká vkusu nebo slohu, ne správnosti). —

Proč se ostatně mnohým lidem nelíbí výraz dohromady, opravdu nevíme. Pohromadě přece snad nikomu nezní nemile? Ani shromážditi, kde je týž základní obraz, »dáti na jednu hromadu«. Dohromady, do hromady ovšem naši předkové neříkali, nýbrž v hromadu; ale to přece snad každý ví, že bývalou předložku v se 4. p. čeština pozdější skoro veskrze nahradila předložkou do (mimo jazyk některých spisovatelů, kteří myslí, kdo ví jaká krása je, napíše-li se, že někdo vešel v pokoj, sáhl v zásuvku, vyňal z ní brýle a podíval se někomu přísně v oči). Do hromady znal již Veleslavín, ale psal ještě obyčejně v hromadu. Jeho slovník učí říkati na př. »v hromadu se sbíhati, stáhnouti, sraziti, sbíti, stisknouti, spojiti, svésti, slepiti, sloučiti« atd. atd., a tak se mluvilo i psalo dávno před ním, jak vidíme ze Slovníku staroč. Kdyby dnes někdo napsal, že se všichni páni ministři sešli v hromadu nebo vhromadu, byla by to krásná, veleslavínská čeština; ale dohromady je germanismus. Asi proto, že do není něm. zu, ani hromada něm. -sammen. Snad nemusíme říkati, že nechceme, aby se naši čtenáři nutili všude říkati »dohromady«; ale rádi bychom, aby se nebáli tak říci, kde toho žádá jejich cit.

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 10, p. 302

Previous Jeden druhého, jedni druhé

Next Mašín