Ze soudní síně aneb spor o vrátka

Ivana Svobodová

[Short articles]

(pdf)

-

Do jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR přišel pán a žádal o jazykový výklad části soudního zápisu. Vedl totiž spor se svým sousedem o polohu vrátek a byl přesvědčen, že ze soudního zápisu zcela jednoznačně vyplývá, kde mají být umístěna. Dokonce přinesl s sebou koncept odpovědi, kterou od nás očekával. My jsme však jeho konceptu užít nemohli, protože jsme měli názor zcela odlišný. Proč, posuďte sami z následující věty: Odpůrce se zavazuje strpět vybudování vrátek v drátěném oplocení mezi zahradou č. parcelní 213/8 a pozemkem č. parcely 213/13 v k. ú. Týn nad Vltavou v prostoru mezi dřevníkem a plotem, mezi zahradou č. parcely 213/8 a zahradou č. parcely 213/9 ve vzdálenosti cca 1 m od tohoto plotu vybudovat vrátka šíře maximálně 1,70 m, umístěná mezi dva sloupky. Po několikerém přečtení jsme dospěli k závěru, že text je napsán zmateně a rozhodně z něj není možno umístění vrátek jednoznačně určit. Na základě stavby této věty (jako by zde byly dva předměty vztahující se k přísudku – zavazuje se strpět vybudování … a zavazuje se vybudovat…) se nabízí i výklad, že jde o vrátka dvoje. Přitom ta druhá vrátka by byla vskutku zvláštní, výjimečná, protože by nebyla zabudována do plotu, jak se obvykle dělá, ale byla by umístěna metr od něj. Tazatel s naším názorem o zcela nejasném vyjádření sdělované myšlenky nebyl spokojen. Neustále se nás snažil přesvědčit, že vrátka mají být vybudována pouze jedna, že o to spor není, a že část věty …, mezi zahradou č. parcely 213/8 a zahradou č. parcely 213/9 ve vzdálenosti cca 1 m od tohoto plotu vybudovat kovová vrátka, šíře maximálně 1,70 m, umístěná mezi dva betonové sloupky, která nás dovedla k existenci dvojích vrátek, pouze blíže specifikuje polohu (jedněch) vrátek. Jestliže tomu tak je, tak místo aby ji upřesňovala, tak ještě ji spíš zamlžuje. Tazatel přišel do jazykové poradny vybaven geodetickou mapou a několikrát opakoval, že na této mapě je zcela zřetelně vidět, kde vrátka mají být. Jenomže asi ani z ní se to nedá zcela přesně určit; kdyby tomu tak bylo, jistě by ke sporu nedošlo. Tazatel žádal, abychom údaje obsažené v citované větě konfrontovali s údaji na mapě. Domníváme se však, že právnický text by měl být srozumitelný sám o sobě a neměl by vyžadovat takové kartografické znalosti, aby spor o umístění vrátek mohl být zodpovědně vyřešen. Návštěvník odešel velice zklamán, protože nedostal odpověď, kterou očekával, a o odpověď, kterou bychom mu napsat mohli, neměl zájem.

Právnických textů, které nesplňují základní požadavek na přesnost, srozumitelnost a jednoznačnost sdělovaného obsahu, v poslední době přibývá. Stále častěji se na jazykovou poradnu obracejí tazatelé s žádostí o písemné stanovisko k jazykové stránce některých částí zákonů, vyhlášek, nařízení, smluv apod. Právnický jazyk je specifický, mnohdy komplikovaný, jindy až příliš úsporný, zkratkovitý, vždy však by měl být srozumitelný a hlavně nedovolovat dvojí (někdy i vícerý) výklad[1]. Kdykoli se s právnickými texty, které jsou předmětem sporu, setkáme, vnucuje se otázka: jsou věty (a vyšší syntaktické [271]celky) vedoucí k nejednoznačnosti formulovány takto záměrně (aby právníci měli více práce, a tudíž i…), nebo je to dáno tím, že autorům textů chybí jazykový cit a základní jazykové znalosti (zejména o stavbě věty), nebo úplně něčím jiným? Jazyková stránka právnických textů by si bezesporu zasloužila praktickou i teoretickou pozornost jak ze strany právníků, tak jazykovědců. Rychlost, s níž v současné době zákony a z nich odvozené právní texty vznikají, vyvolává obavy, že k nedorozuměním – daleko závažnějším, než je zmíněný spor o vrátka – by mohlo docházet stále častěji.

---

[1] Srov. Z. Peška, Jazyk zákonodárcův, SaS 5, 1939, s. 32–40.

Naše řeč, volume 76 (1993), issue 5, pp. 270-271

Previous Jiří Kraus: Stručně k letošním lingvistickým výročím

Next Emanuel Michálek: Z dílny staročeského slovníkáře