Přídavná jména přivlastňovací tvořená příponou -ův z adjektivních příjmení
Libuše Olivová-Nezbedová
[Short articles]
-
Jak je doloženo mluvnicemi češtiny[1], nezná spisovná čeština tvoření přídavných jmen přivlastňovacích příponou -ův od příjmení, která jsou zpodstatnělými přídavnými jmény (např. Dlouhý, Pokorný). Přivlastnění osobě se v těchto případech vyjadřuje genitivem přivlastňovacím, např. most Palackého, chalupa Novotného.
V nespisovné češtině je tomu jinak. F. Cuřín, který se podrobně zabýval označováním rodiny a rodinné příslušnosti v českých nářečích, uvádí, že „tvoření příd. jmen přivlastňovacích příponou -ův od adjektiv je dnes ve vých. Čechách značně rozšířeno. Jev je znám i ze záp. Moravy. Jeho dnešní rozšíření není přesně známo; podle mého zjištění jde izoglosa tohoto jevu vcelku po staré hranici typu -ovic, tj. zasahuje až na Benešovsko, Vožicko a Voticko, na Jindřichohradecko“.[2] F. Cuřín rovněž zjistil, že tendence k tomuto tvoření je doložena už v 16. stol. (Matiey Cziernuow).[3]
V materiálu pomístních jmen shromážděných soupisem v r. 1963–1980[4] je značný počet dokladů svědčících o výše uvedeném tvoření přídavných jmen přivlastňovacích. Např. pole a louka Dobrovolnova čtvrt dříve patřila Dobrovolnému, Květenskovo pole dříve vlastnil Květenský, pole Na Ždánskovým, Pokornovo bývalo majetkem Ždánského, Pokorného, majitelem louky V Krátkově dole býval Krátký. Zmapování dokladů pomístních jmen ukázalo, že toto tvoření je časté ve východní polovině Čech, izoglosa od severu k jihu jde od Mělnicka přes Říčansko, Mladovožicko až po Jindřichohradecko. Ojedinělý je doklad z Plzeňska. O tom, že jde o tvoření živé, svědčí i větší počet v nedávné době vzniklých názvů honů JZD podle bývalých majitelů. Např. hony JZD Robovskovo, Na Lehkovém, Hrdovo byly pojmenovány podle Robovského, Lehkého a Hrdého, jimž tyto pozemky patřily před kolektivizací vesnice.
V pomístních jménech je doloženo toto tvoření také od měkkého skloňování adjektivních jmen osob; Václav Vyhlas měl přezdívku „Dolení“, pole, které mu patřilo, se jmenuje Na Doleňovým poli.
Bez povšimnutí nelze přejít ani to, že v pomístních jménech jsou také doklady přídavných jmen přivlastňovacích tvořených příponou -ův i od apelativ, která jsou zpodstatnělými přídavnými jmény. Ani tento typ tvoření není ve spisovné češtině znám[5]. Ze Žamberska a Jindřichohradecka jsou pomístní jména Na hospodskově záhumence, Na hospodskovým, Hospodskova pískovna, jimiž jsou pojmenovány pozemky, které patřily hospodskému.
Na rozdíl od spisovné češtiny je tedy v češtině nespisovné ve východní polovině [49]Čech živé a časté tvoření přídavných jmen přivlastňovacích příponou -ův z osobních jmen, která jsou zpodstatnělými přídavnými jmény.
Podle pomístních jmen se na některých místech posouvá izoglosa tohoto tvoření poněkud na západ oproti izoglose staré hranice typu -ovic, jak je uvedena na mapě číslo 2 ve zmíněné Cuřínově práci.
[1] V. Šmilauer, Nauka o českém jazyku, Praha 1972, s. 96; Mluvnice češtiny 1, Praha 1986, s. 370.
[2] Viz F. Cuřín, Historický vývoj označování rodiny a rodinné příslušnosti v českých nářečích, Praha 1964, s. 53.
[3] Viz F. Cuřín, d. cit. v pozn. 2.
[4] Soupisy pomístních jmen jsou uloženy v archivu onomastického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Naše řeč, volume 76 (1993), issue 1, pp. 48-49
Previous František Štícha: Konference o němčině jako mezinárodním jazyce v Evropě
Next Jiřina Hůrková, Alena Polívková: Albertville
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1