Žánr bajky ve staré české literatuře

Alena Hůlová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V loňském roce vydalo nakladatelství Vyšehrad knihu Josefa Tříšky Předhusitské bajky (Vyšehrad, Praha 1990, 232 s.). Věnujeme-li se tomuto [245]edičnímu počinu na stránkách Naší řeči,[1] činíme tak zejména ze dvou důvodů: Především čtenáři nemají mnoho příležitostí seznámit se v nových vydáních s díly staré české literatury či ukázkami z nich,[2] jednak sama Tříškova práce si zasluhuje naši pozornost. Dlouholetý badatel v oboru středověké literatury předkládá čtenáři syntézu svých dílčích publikací, jež je sestavena s erudicí a pečlivostí ediční i jazykovou.

Autor člení svou práci do čtrnácti oddílů. V úvodním podává poučení o bajce jako literárním žánru, o jejím vývoji od antické a latinské tradice a o působení tohoto žánru na různé formy středověkého písemnictví (symbolika, alegorie, rétorika). Přínosem pro historiky i literáty je Tříškovo odborné stanovisko k autorství dvou významných středověkých bajkových rad s mravoučnou tendencí, známých pod jmény Quadripartitus (Čtverohranáč) a Nová rada. Latinskou skladbu Quadripartitus, jejíž staročeský překlad vznikl v polovině 15. století, připisuje Řehoři z Uherského Brodu, vzdělanci z okruhu Jana ze Středy. Autora Nové rady, Smila Flašku, Tříška označuje za neznámou osobu, jejíž pojmenování vzniklo ironickou jmennou fikcí, podmíněnou alegorií smilstva a opilství. Básník Nové rady tedy není osoba historická (Smil Flaška z Pardubic), ale fiktivní, alegorická. V dalších kapitolách Tříška čtenáře seznamuje s živočichy vystupujícími v bajkách (ptáci, démonická zvířata), podrobně dokládá jejich výskyt ve středověkých skladbách a zařazuje reprezentativní ukázky z nich. Podobně zachází s tématy z oblasti říše rostlinné (stromy, květy, s nimi spojená symbolika barev) či astronomické (symbolika planet). Na tomto místě si dovolme autora znovu pochválit. Ukázky ze staročeských či latinských bajek jsou důsledně opatřeny údaji o citacích, což umožňuje zájemci ověřit si je v příslušných rukopisech.[3]

Autorova snaha předložit čtenáři systematické poučení o středověkých bajkách má svůj výraz i v zamyšlení nad funkcí jazykových prostředků používaných v tomto žánru, např. ptačí řeči a zvuků, jež bajky oživují. Jako onomatopoia kolem sebe vytvářejí různé texty, říkadla, alegorie a fabulace. V této souvislosti upozorňuje Tříška zvláště na Klareta.[4] Autor, kromě jiného odborník v oblasti rétoriky, si všímá formální i významové výstavby bajek z tohoto úhlu pohledu, když popisuje využití rýmů v průběhu vývoje bajky nebo uvádí bajkové protiklady jako jeden z výstavbových principů [246]tohoto žánru. Přínosné je rovněž zařazení bajkových indexů, přírodních typů, jež jsou věcně i terminologicky základem bajek, přírodních alegorií a naučných spisů o přírodě, a staročeského slovníčku, sestaveného se zřetelem k češtině doby předhusitské, rétorické terminologii a českolatinským bilingvismům.

Jsme si vědomi toho, že každá recenze by měla končit doporučením posuzovaného díla určitému zájmovému okruhu uživatelů. Lze však vymezit tento okruh jen např. folkloristy, etnografy, literárními historiky, případně učiteli češtiny? Domníváme se, že nikoli. Vzhledem k hrozícímu úpadku české knihy je třeba vyzdvihnout i grafickou úpravu Předhusitských bajek, pochválit jejich pěkný, přehledný vzhled a doporučit knihu každému, kdo ji spatří na knihkupeckém pultu.

---

[1] Srov. recenzi O. Sirovátky Předhusitské bajky, Zlatý máj 34, 1990, s. 502—503.

[2] Další výjimkou budiž novočeský převod druhého dílu Chelčického Sítě víry, který vydal Čs. spisovatel v r. 1990.

[3] Výjimku tvoří Tříškovy původní novočeské překlady z Čtverohranáče.

[4] Ciconia est magna avis cum longo collo et longis pedibus. Que in hieme recedunt ad calidas regiones. Que solet blactare… Čáp je velký pták s dlouhým krkem a dlouhýma nohama. Na zimu odlétají do teplých krajin. Čáp klape zobákem (ClarPhys 239 nr 22).

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 244-246

Předchozí Vlasta Straková: Pražská čeština v pohledu zahraniční lingvistiky

Následující František Daneš: Jiří Novotný sedmdesátiletý