Jazyková poradna odpovídá

Alena Polívková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Publikace Jazyková poradňa odpovedá[1] patří do řady osvětových jazykových publikací, jejichž posláním je šířit jazykovou kulturu. Je to práce aktuální i společensky potřebná. Zejména učitelé v ní najdou řadu inspirací pro vedení hodin slovenštiny, ale i publicisté a široká veřejnost z ní mohou mnoho získat.

Tento soubor vycházející z pera více než 40 autorů obsahuje téměř 900 odpovědí na otázky, které se často u tazatelů, tj. hlavně u posluchačů rozhlasové relace Jazyková poradňa, opakují. Kniha navazuje na 5 knižních výborů těchto rozhlasových pořadů (z let 1957—1968) a na knížku 1000 poučení zo spisovnej slovenčiny z r. 1971.

Autoři se snažili jistým způsobem zachovat formu dialogu mezi pisateli (či tazateli telefonujícími do jazykové poradny Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV) a jazykovědci. I tímto způsobem navazují na typ rozhlasové jazykové relace, v níž se pravidelně odpovídá přímo na otázky posluchačů. Vzhledem k tomu, že výběr nemohl obsáhnout veškeré odpovědi na dotazy, musel je jistým způsobem utřídit a vybrat nejpodstatnější témata. Nevšímá si tedy poznatků okrajových či příliš všeobecných, jejichž vysvětlení vyžaduje větší prostor, a z větší míry nezahrnuje též náměty zpracované v předcházejících knižních výběrech.

Ve 22 kapitolách, jež nejsou striktně řazeny podle jednotlivých jazykových rovin, ale podle toho, jak daný problém vidí tazatel, se nejvíce pozornosti věnuje nejdynamičtější jazykové oblasti, a to rovině lexikální. V souvislosti s vývojovými tendencemi projevujícími se ve slovní zásobě se poukazuje na sémantickou diferenciaci mezi jednotlivými pojmenováními, objasňují se slovotvorné postupy, významové posuny a velká pozornost je věnována též stylistické diferenciaci lexika. Stranou nezůstává ani dynamika slovní zásoby z hlediska diachronního a synchronního, tzn. že se uvádí, zda daný výraz se považuje např. za slovo zastaralé, či zda je to okazionalismus nebo neologismus. Autoři se též snaží čtenáři ukázat, že jazykové jevy nelze vždy posuzovat přímočarým způsobem (to je správné × to je nesprávné), ale obvykle užívají výrazu „odporúčané“, což je v souladu s moderním přístupem jazykové kultury. Odpovídá to i názoru, který je velmi blízký českým jazykovědcům specializujícím se na oblast jazykové kultury; ti považují kodifikaci spisovného jazyka spíše za jisté doporučení, směrnici apod. [240]než za nařízení, příkaz či zákaz. Je však nutné též podotknout, že se mnohým uživatelům jazyka tento postoj nelíbí.

Autoři věnují pozornost též morfologické, pravopisné a výslovnostní problematice, tj. tématům, která lze nejsnáze řešit na malé ploše a v nichž se dospívá — na rozdíl od témat stylistických a většinou i syntaktických — k závěrům obecněji platným. V kapitole nazvané Keď zaváhame pri používaní vlastných mien se řeší rodová charakteristika některých místních jmen a jejich skloňování, výslovnost, pravopis a skloňování některých osobních jmen (např. výslovnost jména Jules Verne, pravopis jména Lydka × Lidka aj.).

Syntaktickou problematiku obsahují 3 kapitoly. Uvádějí se zde obdobné problémy jako v českém jazykovém prostředí, např. tešíme sa z víťazstva Slovana Bratislava (ne Bratislavy), stroj se pokazil vinou (ne zásluhou) nesvedomitého pracovníka apod.

V závěrečné části se objasňují některé jazykovědné pojmy a termíny a vysvětlují se i některé otázky jazykové politiky a jazykové kultury.

Z drobnějších připomínek uvádíme jen některé, např. že sloveso zastaviť sa (s. 50) má v angličtině podobu to stop (ne to stope), že zkrácené pojmenování „Blava“ (místo Bratislava) nelze charakterizovat jako akronymum (s. 186), neboť není utvořeno ani z počátečních slabik jednotlivých slov, ani z charakteristické skupiny písmen.[2] Pouze upozorňujeme na to, že ve Slovníku cudzích slov[3] je uvedeno sloveso premierovať s krátkým -e-, kdežto v této publikaci je uvedena podoba premiérovať.

Závěrem lze konstatovat, že se poznatky uložené ve výše uvedené slovenské publikaci opírají o výsledky novějších výzkumů a bádání a že z větší části nebyly dosud zveřejněny. Cenné na knížce je především to, že její autoři ukazují totiž nejenom na jazykovou správnost (resp. nesprávnost) vybraných jevů, ale především naznačují možnosti, jak tyto jevy i obdobnou problematiku řešit a hodnotit. Protože o práce podobného druhu bývá mezi čtenáři tradičně zájem, lze jej předpokládat i v případě tohoto titulu. Autoři vhodně vybrali jevy, jež mohou zaujmout i prostého čtenáře, a podávají je způsobem, který je neodradí od četby.

---

[1] M. Pisarčiková a kol.: Jazyková poradňa odpovedá, 1. vyd., Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1988, 288 s.

[2] Srov. Zdeněk Kos, Zkratky, značky, akronymy, Praha 1983.

[3] M. Ivanová-Šalingová, Z. Maníková, Slovník cudzích slov, Bratislava 1983.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 4-5, s. 239-240

Předchozí Daniela Škvorová: Bohemistický sborník z Amsterodamu

Následující Vlasta Straková: Pražská čeština v pohledu zahraniční lingvistiky