Babička chce nakoupit

Eva Macháčková

[Short articles]

(pdf)

-

V běžném hovoru může někdy docházet k nedorozuměním, užijeme-li po slovesech chtít, přát si infinitivu. I věta z nadpisu může mít dvojí smysl: buď jí můžeme rozumět tak, že babička chce nakoupit sama, nebo chce, aby jí někdo nakoupil, aby jí bylo nakoupeno. Ilustrujme si tento jev ještě dalšími příklady: Nechceš uvařit kávu? (tj. nechceš uvařit kávu sám nebo nechceš, abych ti uvařila kávu). Podobně Magda chce vrátit knihy může znamenat, že chce vrátit knihy sama nebo vyžaduje, aby jí knihy byly vráceny. Problémy obvykle nedělají případy, kde lexikální obsazení nebo kontext činí větu jednoznačnou: Zákazníci si přejí obsloužit. Na této větě si však můžeme ukázat, v čem je podstata dvojznačnosti některých výpovědí. Mluvený jazyk tu zjednodušuje; měl by tu být infinitiv pasívní, trpný: Zákazníci si přejí být obslouženi; pak by byla věta jednoznačná. Tam, kde nelze dost dobře infinitivu pasívního užít, musíme se, chceme-li, aby byla věta jednoznačná, vyjádřit pomocí věty vedlejší: Babička chce, abys jí nakoupila.

Naše řeč, volume 73 (1990), issue 4, p. 222

Previous Eva Macháčková: Lahvovací linka

Next Bohumil Skalický: Notafilie