Sýkorovic pole

[Answers]

(pdf)

-

(E. Č.) Koncovkami -ic, -ovic (totožnými s ruskými koncovkami -ič, -ovič ve jménech jako Iljič = syn Iljův, Eliášův, Petrovič = syn Petrův) tvořila se jména potomků nebo také poddaných lidí ode jména předkova nebo pánova. Dědic = potomek dědův, královic (králevic) = potomek králův, Lobkovic = potomek (poddaný) Lobkův atd. Pádovou koncovkou v 2. p. mn. č. bývala původně jen zeslabená samohláska, t. zv. samohláska jerová, která v češtině zanikla již v dobách předdějinných, takže tento pád byl zdánlivě bez koncovky (takové tvary jsou na př. ryb, z Uher, od přátel); takovým 2. p. mn. č. jsou i tvary na -ovic, jimiž naznačujeme rodinné vlastnictví (učitelovic pole je pole učiteloviců, osob tvořících rod učitelův; pod. Sýkorovic dům, Šebkovic Mařenka atd.). Tyto tvary na -ovic jsou prastaré, a zapomněl se již dávno jejich význam; Gebauer (Histor. mluvn. 3, I, 106) má doklady teprv z 16. stol., ale objevují se již v stol. 14., na př. v Tomkových Základech místopisu praž. puella Kokotovic (děvče, dcera Kokotovic 1365), pod. Mikovic 1385, Sulkovic 1393 atd. Koncovkou -ici a -ovici (mn. č.) tvořila se také jména osad něčího rodu nebo lidu; Lobkovici, Budějovici nebo Budějici bylo sídlo lidu Lobkova, Budějova (= Budivojova). Jako místní jména Košieři (osada košířů, košikářů), Zlatníci (osada zlatníků, dobyvačů zlata na Jílovsku), Dolané (osada obyvatelů dolu), Břežané (osada obyvatelů břehu nebo nějaké březiny a pod.), také místní jména s koncovkou -ici, -ovici z tvaru životného již v starých dobách si utvořila tvar neživotný (Košíře, Zlatníky, Dolany, Lobkovice); 2. p. mn. č. se u nich také posud tvoří způsobem starým (z Košíř, ze Zlatník, z Dolan, z Lobkovic). Také jména Čechy, Uhry, která byla původně mužská jména životná (= Čechové, Češi, Uhři), změnila se podobně ve jména neživotná (Čechy, Uhry) a přijímají dokonce koncovky ženské (k Čechám, v Čechách, v Uhrách proti tvarům k Budějovicům, v Uhřích).

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 6-7, p. 223

Previous Stůl

Next Šperkářství