Sovětský sborník o slovanském tvoření slov

Ivana Bozděchová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V současné lingvistice hraje slovotvorba, a tedy i slovotvorba srovnávací, velmi významnou roli. Dokumentuje to i sborník Sopostaviteľnoje izučenije slovoobrazovanija slavjanskich jazykov (red. G. P. Neščimenková, Moskva 1987, 272 s.), který přináší materiály (48 statí) z mezinárodního sympozia o srovnávacím studiu slovanského tvoření slov. Uskutečnilo se v době od 4. do 7. 12. 1984 v Moskvě a zúčastnilo se ho 150 vědců, z toho 30 zahraničních. Ve sborníku je probírána aktuální problematika jednoho z nejdůležitějších lingvistických směrů — srovnávacího studia jazyků, pozornost je věnována nejnaléhavějším otázkám teoretickým i metodologickým.

I. oddíl (Obecné otázky srovnávacího studia tvoření slov) se zabývá širokým okruhem obecných problémů. Je zde vytyčen předmět srovnávacího studia (např. v příspěvku I. G. Miloslavského), jeho hlavní úkoly, aspekty a způsoby (viz např. článek G. P. Neščimenkové O některých aspektech derivační syntézy při srovnávacím studiu slovanských jazyků nebo R. S. Manučarjana Aspekty a otázky srovnávacího typologického studia tvoření slov). Hledají se základní jednotky pro srovnávání slovotvorných systémů jednotlivých jazyků (např. slovotvorné hnízdo ve stati A. N. Tichonova, slovotvorný způsob, kategorie a typ u V. V. Lopatina). Značná pozornost je věnována vytvoření pracovního modelu srovnávací analýzy slovotvorného systému, zkoumají se možnosti a hranice modelování v této oblasti. Tento jazyk-etalon je zde podán jako univerzální formální a grafický zápis slovotvorných struktur slov, slovotvorných hnízd a řad. Umožňuje vymezit obecné i specifické vlastnosti slovotvorných systémů jednotlivých srovnávaných jazyků a odhalit shody i rozdíly onomaziologických (pojmenovacích) kategorií (viz např. M. A. Osipovová, J. Baltová). Úkolem srovnávací analýzy je (podle těchto příspěvků) výzkum distribuce slovotvorných formantů, popis, srovnání a stanovení typologie slovotvorných významů a kategorií. Podstata metodo[23]logického přístupu k srovnávání spočívá v systémově-funkčním pojetí slovotvorných jevů; při konfrontaci jednotlivých jazyků je třeba vycházet z jednotné hierarchie kritérií. Tak se např. ve sborníku porovnává vyjadřování týchž sémantických významů slovotvornými prostředky (Z. M. Volocká — místní jména), vytvářejí se modely určitých sémantických struktur (se zvláštním zřetelem k slovotvorným formantům se poukazuje např. na jejich význam pro typologii jazyků — V. Straková). Demonstrují se různé metody popisu (systémově-funkční, statistická, jazykovězeměpisná atd.). Poukazuje se na dualismus slovotvorby (v příspěvku A. E. Supruna), totiž na aspekt diachronní a synchronní, který je spjat s dvojí povahou slova jako jednotky lexikálního a gramatického systému. V tomto oddíle je československá lingvistika zastoupena osmi příspěvky, jejichž autory jsou J. Bosák, K. Buzássyová, M. Dokulil, M. Knappová, N. Savický, Z. Skoumalová, V. Straková a D. Šlosar.

II. oddíl (Mezisystémové srovnávání) je rozdělen na srovnávání slovotvorby v rámci příbuzných a nepříbuzných jazyků a konfrontaci spisovných jazyků s dialekty. Několik článků se týká obecných aspektů těchto konfrontací (např. funkční výzkum slovanské slovotvorby — T. I. Vendinová, sémantika utvořeného slova a její odraz při překladu z blízkých příbuzných jazyků — A. A. Gorbačevskij, slovotvorba a přízvuk — V. A. Dybo), některé se zaměřují na konkrétní jev z hlediska obecně konfrontačního (srovnávací studium hybridních složenin v současných slovanských jazycích — L. N. Smirnov, Z. N. Strekalovová, slovotvorné prostředky vyjadřování místních pádů v příbuzných i nepříbuzných jazycích — J. G. Pankrac, studium odvozených slov v dialekticky homogenním prostředí — G. P. Klepikovová). Ve většině příspěvků se však srovnávají slovotvorné jevy mezi konkrétními (zprav. dvěma) jazyky, např. apelativní formy v ruštině a polštině (I. Dulewiczová), vztahy sémantické struktury slova a jeho vazeb slovotvorných na materiálu přídavných jmen v ruštině, bulharštině a češtině (I. S. Ivanovová), srovnání české a ruské lingvistické terminologie (J. Jiráček), slovesná jména na -nije/-nie v ruštině a slovenštině (O. G. Revzinová, Zd. Nováková), distributivní slovesa v polštině a ruštině (Z. Rudnik-Karvat), slovesná slovotvorná hnízda v ruštině a angličtině (I. V. Aľtman, V. N. Ševčuk), vztah slovotvorných a gramatických kategorií v ruštině a němčině (J. Ohnheiser), motivace slov v ruském spisovném jazyce a jeho dialektech (O. I. Blinovová) aj. Z příspěvků našich autorů byly do této části sborníku zařazeny (kromě již uvedených) práce O. Martincové (Okazionální slova a konfrontační studium) a J. Nekvapila (O některých aspektech srovnávacího studia slangu).

Výsledky srovnávací analýzy na úrovni slovotvorných prostředků představené ve sborníku ukázaly, že srovnávání není samoúčelné, ale slouží jako prostředek hlubšího poznání jazykových zákonitostí. Odhalují se při něm shody a rozdíly mezi konkrétními jazyky, ale zároveň se mnohdy potvrzují i obecné jazykové univerzálie. Ověřila se účelnost srovnávací metody jak při mezijazykové (vněsystémové) konfrontaci, tak i při konfrontaci v rámci jednoho jazyka (systémové). Jak se ukazuje, je tato metoda perspektivní [24]nejen v lingvistice, ale i v jiných vědních disciplínách, které se zabývají systémovou analýzou. I nadále bude potřebné věnovat velkou pozornost vypracování jednotného pojmově-terminologického aparátu adekvátního popisu srovnávaných slovotvorných jevů. K tomu bude nanejvýš prospěšná i další koordinace výsledků výzkumu lingvistů z různých zemí, jejímž cenným přínosem je například i tento sborník.

Naše řeč, volume 73 (1990), issue 1, pp. 22-24

Previous Jasňa Šlédrová: Současné problémy tvorby a výzkumu školních učebnic

Next Pavel Chalupa: Praktické kapitoly