Placený prostor?

Hana Prouzová

[Short articles]

(pdf)

-

Na vlastní vstup do metra upozorňuje cestující tabulka s tímto textem: Placený prostor. Označte si jízdenku. Zamysleli jsme se nad tímto upozorněním, protože máme k jeho znění jisté výhrady: jednak k textu jako celku, jednak k samotnému pojmenování placený prostor.

Text jako celek má sdělit cestujícím, že vstupují do prostoru, kde je třeba v případě revize prokázat se řádně označenou jízdenkou. Z tohoto hlediska je dostatečně srozumitelný. Jeho první část, mnohem výrazněji graficky upravená, tj. pojmenování placený prostor, však sama o sobě dost informativní není, proto následuje druhá, sdělně závažnější část, totiž pokyn Označte si jízdenku. Mimochodem formální ztvárnění textu tuto situaci nevystihuje ani co do pořadí obou složek, ani co do jejich grafické úpravy (na první pohled upoutá složka méně sdělně závažná). Nabízí se pak otázka, jaký smysl v tomto upozornění má pojmenování placený prostor, když je jednak z hlediska sdělnosti druhořadé, jednak, a to především, vzbuzuje námitky z hlediska jazykového. Co se jím vlastně chce sdělit? Podívejme se tedy na slovní spojení placený prostor blíže. Příd. jm. placený definuje Slovník spisovné češtiny (Praha 1978) jako ‚takový, za který se dostává plat‘ — placená dovolená, funkce, placené služby, dobře placené místo — nebo ‚takový, který vykonává určitou činnost za plat, který dostává plat‘ — placený funkcionář, brigádník aj. Lexikálně sémantický význam tohoto příd. jm. tedy umožňuje spojovat je se jmény nějaké lidské činnosti nebo s názvy osob, nikoli však s pojmenováním místním. Příd. jm. placený není v tomto spojení vhodné ani proto, že nevystihuje dobře danou mimojazykovou skutečnost. Při revizi je totiž nutné prokázat se nejen (za)placenou jízdenkou, ale zároveň též označenou, tedy jízdenkou platnou. Pojmenování uvedeného prostoru motivované slovesem platit tu tedy není na místě ani z tohoto hlediska.

Než se pokusíme navrhnout vhodnější znění textu, je třeba si uvědomit, že není vždy snadné vystihnout složitější mimojazykovou skutečnost takovým pojmenováním, které by bylo v souladu s lexikálními možnostmi a slovotvornými zákonitostmi jazyka a bylo zároveň stručné a přitom srozumitelné.

Domníváme se, že text upozornění by bylo možné upravit v zásadě dvojím způsobem. Pokud bychom trvali i na pojmenování zmíněného prostoru, bylo by třeba nahradit příd. jm. placený jiným výrazem; v této souvislosti se nabízí např. příd. jm. dopravní (přepravní), které má význam široce vztahový a lze je spojovat mimo jiné i s názvy místními, srov. např. dopravní kancelář, dopravní křižovatka, a tedy snad i dopravní (přepravní) prostor. Druhé řešení by se opíralo o skutečnost, že pojmenování placený (a eventuálně i dopravní, přepravní) prostor není v upozornění, pokud jde o jeho sdělnost, zcela ne[224]zbytné. Díváme-li se na věc z tohoto hlediska, pak by v dané situaci měla postačit pouhá výzva Označte si jízdenku. Vhodnější a především zdvořilejší by však bylo např. znění: Upozornění cestujícím. Označte si jízdenku.

Závěrem bychom chtěli dodat, že zvláště v takových textech, které jsou určeny široké veřejnosti, tj. v nápisech, příkazech, pokynech apod., bychom měli dbát nejen na jazyk, ale též na zdvořilost.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 4, pp. 223-224

Previous Růžena Buchtelová: Protium, tritium

Next Redakce: Úprava příspěvků