Apelativum flusovna

Libuše Olivová-Nezbedová

[Short articles]

(pdf)

-

Výrobny drasla se nazývaly flusárny, jak to dosvědčuje slovník Thámův,[1] Jungmannův, Kottův a současné výkladové slovníky češtiny. Gebauerův Slovník staročeský toto apelativum nemá. Ze slovníků nové češtiny má pouze Fr. Kott v Druhém příspěvku k Česko-německému slovníku (Praha 1901, s. 55) pro tyto výrobny též označení flusovna, a to jen z okolí Hlinska. V archívu lidového jazyka je pro ně doloženo pouze flusárna.[2]

Podle svědectví pomístních jmen Flusovna, Na flusovně, U flusovny, Za flusovnou[3] nebylo apelativum flusovna omezeno pouze na Hlinecko, ale výrobny drasla se jím tak též označovaly na Humpolecku, Čáslavsku, Kutnohorsku, Kouřimsku, Královéměstecku, Novostrašecku a Lounsku. Všude jinde v Čechách je pomístními jmény Flusárna, K flusárně, Na flusárně, Nad flusárnou, Pod flusárnou, U flusárny, Ve flusárně, Za flusárnou doloženo pro výrobny drasla apelativum flusárna. Je zajímavé, že pouze na Novostrašecku se v pomístních jménech vedle sebe vyskytují flusárna i flusovna, jinde je buď jen flusárna, nebo jen flusovna.

Apelativum flusovna je doloženo v místních jménech jen jedenkrát, a to jako název místní části Flusovna v obci Podhořany (býv. soudní okres Čáslav). Místních částí zvaných Flusárna je naproti tomu dvanáct, všechny přitom leží mimo oblasti, v nichž je pomístními jmény doloženo apelativum flusovna.[4]

Z hlediska tvoření slov jde o synonymní přípony -árna a -ovna, jimiž se tvoří obecná jména míst z podstatných [219]jmen nedějových.[5] Tato obecná jména míst pak označují ‚prostor, v němž se věc označená základem vyrábí‘.[6] V našem případě jde o tvoření těmito příponami z apelativa flus, které podle J. Jungmanna bylo přejato z německého der Fluss a pro které uvádí též význam ‚sůl z dřevného popela, lesní sůl, krušec, drslo, Pottasche‘.[7]

Postupem doby se draslo (tj. salajka čili potaš, dříve též zvané flus) přestalo vyrábět vyluhováním z popela rostlin ve flusárnách a flusovnách a začalo se získávat jinými výrobními postupy (z melasy nebo z nerostů),[8] proto také slova flusárna, flusovna přestala být živou součástí české slovní zásoby a přežívají pouze v pomístních a místních jménech.

---

[1] K. I. Thám, Neuestes ausführliches und vollständiges böhmisch-deutsches synonymisch-phraseologisches Nationallexikon oder Wörterbuch, Prag 1805.

[2] Za toto sdělení děkuji dr. J. Pleskalové z Ústavu slavistiky v Brně.

[3] Viz archív pomístních jmen onomastického úseku Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze.

[4] Viz Statistický lexikon obcí v zemi České, Praha 1934.

[5] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 442n.

[6] Viz d. cit. v pozn. 5, s. 436.

[7] Fr. Št. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický I (Praha 1878, s. 370) má u flus týž údaj jako Jungmann. Příruční slovník jazyka čaského 1 (Praha 1935—7) má u flus uveden jako archaický význam ‚filtrát z dřevěného popela, surové draslo‘. Slovník spisovného jazyka českého 1 (Praha 1960) má flus jako zastaralý výraz pro ‚draslo‘. J. V. Sterzinger, Encyklopedický německo-český slovník II (Praha 1921, s. 165) zaznamenává pouze složeninu die Flussiederei ‚draslářství‘.

[8] Viz Ottův slovník naučný VII, Praha 1893, s. 932n. (hesla draslářství, draslík).

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 4, pp. 218-219

Previous Libuše Hanzalová: Záalpí, Zaalpí

Next Jana Matúšová: Slup, slupice v pomístních jménech a ve slovnících