Jaromír Povejšil
[Short articles]
-
V knize Naše příjmení[1] se první z uvedených jmen vysvětluje značně složitě, uvádí se i jeho překlad do češtiny jako Jindra lázeňský či Jindra z lázně. Jde prý patrně o zkomolenou německou složeninu z Bad ,lázeň‘ a Heidl (údajně zdrobnělina od Heinrich). Ale taková zdrobnělina sotva existuje. Nejasný je ve výkladu odkaz k osobnímu jménu Heidenreich,[2] které s Heinrichem rovněž nijak nesouvisí.
Nabízí se vysvětlení prostší a přijatelnější. V bavorských nářečích v severní Itálii a v severním Tyrolsku je doloženo slovo Patatte ,brambor‘ a deminutivum k němu Patetle. Jde o výpůjčku z italského patata ‚brambor‘[3]. Oslabení t > d v okolí sonor není v němčině žádnou vzácností; -ej- místo původního -e- bývá v některých přejatých slovech možné, např. pankejt vedle panket (z německého Bankette[4]), tejr vedle tér (z německého Teer[5]). Patejdl je tedy s největší pravděpodobností Brambůrek.
V téže knize se osobní jméno Ploch vykládá jako jmenný tvar přídavného jména plochý ‚ploský‘. Typologicky to není vyloučeno.[6]
Lze však oprávněně uvažovat o německém původu slova. Citovaný slovník bavorských nářečí v Rakousku[7] uvádí Plock, Ploch s obecným významem ‚poleno, pařez‘, přeneseně ,cosi neforemného, neohrabaného‘, o člověku pak s negativním hodnocením dickes, faules Bloch, ,tlustý, líný pařez/poleno‘.
Obdobně vykládá jméno i Gottschald.[8] Uvádí však i jiný možný původ jména, zvláště u židů, kteří jsou jeho častými nositeli. Podle něho Bloch znamená ‚Welscher‘, tj. románský, a označovalo židy, kteří se ve 14. stol. byli nuceni vystěhovat ze západní Evropy do východní nebo jihovýchodní její části.
Jméno Ploc / Plotz se pak v knize vykládá nedoloženým českým apelativem ploc ,druh kladiva, čtyřhranné kladivo‘. Opodstatnění pro to spočívá zřejmě v Machkově[9] interpretaci doloženého slova plocek (z německého Plotzhammer, tj. Plätze ,hrubý klín, špičák‘, výraz užívaný v hornictví).
Je tu rovněž možný jiný výklad. Zmíněný bavorský slovník[10] pod heslem Plotz uvádí význam ,těžké poleno‘, přeneseně ‚tlustý, neohrabaný člověk‘.
Dvojjazyčné prostředí v Čechách bylo pro výskyt takových jmen příznivé.
[1] D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983.
[2] Složené jméno Heidenreich souvisí spíše s Heide ,obyvatel vřesoviště (?), pohan‘. Srov. M. Gottschald, Deutsche Namenkunde, München — Berlin 1942, s. 269.
[3] Wörterbuch der Bairischen Mundarten in Österreich, Wien 1973, s. 458—459.
[4] V. Machek, Etymologický slovník, Praha 1971, s. 46.
[5] Za sdělení vděčím dr. Sl. Utěšenému.
[6] J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 253—254.
[7] D. cit. v pozn. 3, s. 423.
[8] D. cit. v pozn. 2, s. 176.
[9] D. cit. v pozn. 4, s. 461.
[10] D. cit. v pozn. 3, s. 443—4.
Naše řeč, volume 72 (1989), issue 2, p. 107
Previous Růžena Buchtelová: Čatní
Next Jitka Dršatová: Orlické hory jsou vysněžené