Desikace, nebo sikace?

Nora Obrtelová

[Short articles]

(pdf)

-

V jazykové poradně jsme se setkali s názorem, že temín desikace, kterým se v zemědělské praxi označuje „umělé vysušení porostu rostlin chem. prostředky, tzv. desikačními látkami“,[1] je nesprávně utvořen. Tazatel se domníval, že předpona de- zde mění slovní základ (lat. sloveso siccare ,sušit‘) stejným způsobem jako u výrazů defoliace ‚odstranění listů chemickými prostředky‘, decentralizace ,organizační uspořádání odstraňující centralizaci‘ nebo dekolorace ,odbarvení‘. Termín by tedy znamenal ‚odstranění suchosti‘ a byl by v protikladu k činnosti, kterou označuje. Tazatel proto navrhoval změnit termín desikace na sikace.

Nahlédnutím do technických i encyklopedických slovníků zjistíme, že termín sikace v češtině neexistuje. Slovníky zachycují pouze sikativy (sušidla) — sloučeniny, které přidány v poměrně malém množství k vysýchavým olejům nebo lakům a nátěrovým hmotám z nich vyrobeným, urychlují značně jejich zasychání při nezvýšené teplotě.[2] Tento význam mají i fr. siccatif, odtud siccation, angl. siccative, siccation, šp. sicativo, it. seccativo, rum. sicativ, rus. sikkativ, něm. Sikkativ. Naproti tomu v zemědělství užívané herbicidy, které způsobují zaschnutí nadzemní části rostlin, jsou důsledně označovány jako desikanty, popř. desikátory nebo desikační přípravky. V dostupných jinojazyčných slovnících nalezneme dessiccation, dessiccateur (fr.), desiccation, desiccative, desiccator (angl.), desecación, desecador (šp.), Desikkation, Desikkant (něm.).

Z doloženého materiálu je zřejmé, že se v odborném vyjadřování vytvořily dvě řady termínů — jednak od nepředponového slovesa siccare, jednak od téhož základu obměněného předponou de-. Vzhledem k tomu, že obě řady jsou ustáleny v příslušných oborech a české názvosloví navazuje na mezinárodní, nebylo by vhodné už zavedený termín nahrazovat jiným.

Obstojí však námitka jazyková? Termín desikace patří mezi dějová jména s příponou -ce, která bývají bud přímo přejatá z latiny, nebo mohou být vytvořena v pozdější době podle latinských slovotvorných zásad. Dost často bývá slovotvorný základ těchto jmen spojován s cizími předponami.[3]

Předpona de- podle Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960—71, dále SSJČ) obměňuje význam základu (začínajícího souhláskou) významem lat. předp. de ,od, pryč‘. Podrobnější analýzou těchto dějových jmen chceme ukázat, že toto pojetí nepostihuje všechny významové možnosti tohoto slovotvorného modelu a může vést k nesprávné interpretaci, jak se stalo v případě termínu desikace.

Materiál (získaný excerpcí SSJČ a Stručného etymologického slovníku J. Holuba — St. Lyera) se rozpadá na skupinu jmen a) s vyčlenitelnou předponou a b) na jména s vázaným slovo[104]tvorným základem. Skupinu a) můžeme dále rozčlenit na dvě podskupiny, mezi nimiž není ostrá hranice. První podskupinu lze charakterizovat jako dějová feminina, u nichž předpona de- vyjadřuje ‚odstranění, zbavení nebo ztrátu toho, co označuje základ‘ (tedy význam nejčastější) — dekolorace, desilikace, detoxikace, dezoxidace, dehydratace, dehydrogenace, dekarboxylace aj. U druhé podskupiny převládá vyjádření opačného směřování realizace děje než u nepředponového dějového feminina. Je-li obecný význam nepředponového substantiva ,dodání nebo nabytí vlastností tkvících ve významu substantivního (příp. adjektivního) základu‘, pak substantivum s předponou de- znamená ,ztrátu, odsunutí téže vlastnosti‘. Demonstrujme to na příkladech — depalatalizace, denazalizace, demilitarizace, demobilizace, denacionalizace, decentralizace, dekartelizace, denacifikace. Jinými slovy řečeno, musíme nejprve palatalizovat, nazalizovat, centralizovat, abychom pak mohli depalatalizovat, denazalizovat, decentralizovat.

Mnohem početnější skupinu představují substantiva s vázaným slovotvorným základem (b). Jde většinou o dějová jména odvozená od sloves prefigovaných už v latině, proto se v některých případech ztrácí povědomí o složení s předponou — deviace (deviatio < deviare < de + via ,cesta‘), derivace (derivatio < derivare < de + rivus ,potok‘), depreciace (depretiatio < depretiare < de + pretium ,cena‘), depilace (depilatio < de + pilus ,chlup‘), desperace (desperare < de + sperare ,doufat‘), demarkace (de + marca ‚hraniční kraj‘), degenerace (degenerare < de + genus, generis ,rod‘), delimitace (delimitare < de + limes, limitis ,hranice‘), degradace (de + gradus ,stupeň‘).

U jiných jmen se sice slovotvorný šev uchovává zřetelněji, ale slovotvorný základ se nemůže vyskytovat bez předpony; převládá zde opět význam ,zbavení, odnětí obsahu základu‘ — dezodorace (de + odor ‚zápach‘), dekapitace (decapitare < de + caput ,hlava‘), devaporace (de + vapor ,pára‘); podle tohoto modelu jsou tvořeny výrazy defenestrace (de + fenestra ,okno‘) a deratizace (de + rat /fr./ ,krysa‘). Jen zřídka tvoří tato jména slovotvorná a významová opozita pomocí dvou prefixů — inklinace × deklinace, intronizace × detronizace, inflace × deflace.

Několik substantiv, zdánlivě stejně utvořených, se však z našeho modelu vymyká. Už v latině vytvářela předpona de- k některým slovesům pouze jejich dokonavý protějšek: vastare < vastus ,pustý‘ × devastare ‚nadobro zpustošit‘ → devastatio — devastace ‚zpustošení‘; nudare < nudus ‚nahý‘ × denudare → denudatio — denudace ‚obnažování hornin povětrnostními vlivy‘; purgare < purus ‚čistý‘ × depurgare → depurgatio — depurgace ‚důkladné vyčištění střev‘. Podobně lat. sloveso siccare ,sušit‘ má svůj dokonavý protějšek v slovese desiccare, od něhož je odvozeno dějové substantivum desiccatio — desikace ‚vysušení, vysušování‘. Můžeme sem přiřadit i substantiva depravace ‚zhoršení‘ (depravare < de + pravus ,křivý, špatný‘) a depurace ‚vyčištění‘ (depurare < de + purus), která jsou odvozována od předponových deadjektivních sloves.

Slovotvorný model dějových substantiv z cizího základu a s předponou de- je poměrně produktivní, a to zejména v terminologii (konkrétně připomeňme nově tvořené onomastické termíny — deproprializace, deonymizace aj.). Proto je třeba vzít v úvahu možné významové [105]odstíny těchto jmen. Ani u dříve přejatých slov bychom neměli vždy předpokládat význam sice nejčastější (,zbavení příznaku vyjádřeného základem‘), ale ne jediný možný.

---

[1] Malá československá encyklopedie II, Praha 1985.

[2] Technický naučný slovník VI, Praha 1985, s. 317.

[3] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 642—646.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 2, pp. 103-105

Previous Jarmila Bachmannová: František Cuřín (1913—1986)

Next Olga Martincová: Úkolky a úkolenky