Pěstování bonsají

Jiří Kraus

[Short articles]

(pdf)

-

Japonský výraz bonsaj v české odborné a popularizační literatuře naprosto zdomácněl a vytlačil tak odpovídající domácí výrazy zákrsek, zakrslá dřevina. Vedle toho existuje i druhý význam tohoto slova — umění tyto dřeviny pěstovat. Ve prospěch přejatého pojmenování mluví nejen hanlivý významový odstín slov zákrsek, zakrslý, ale i přetrvávající sepětí bonsají s japonskou kulturou a japonským přístupem k přírodě, i když pěstování bonsají se stalo záležitostí opravdu celosvětovou.

Původ výrazu bonsaj je díky japonskému znakovému písmu zcela průhledný. První část (bon) označuje ‚podnos‘ (obdobně jako bonseki znamená miniaturní zahrádku na podnose), základ sai je kořenem slovesa saisuru — ‚sázet, pěstovat‘.

Přestože se slovo bonsaj v češtině dost rychle vžilo, jeho pravopisné počeštění postupuje jen velmi pomalu. Ustalující se českou transkripci s -j narušuje Hepburnova anglická transkripce a také v Japonsku užívaný přepis japonského znakového a slabičného písma do latinky. Proto se u autorů navyklých pracovat s cizojazyčnými texty nebo u někte[51]rých překladatelů setkáváme s psaním bonsai.

Rozhodování mezi psaním s koncovým -i a -j zůstává častým zdrojem rozpaků. V knížce J. Janoše 99 zajímavostí z Japonska (vyd. nakladatelství Albatros v r. 1985) se proto např. setkáváme s důslednou snahou užívat nominativu jmenovacího a chovat se tak k výrazu bonsaj jako k citátovému — se stromky bonsai, pěstování sazenic bonsai, půvab stromků bonsai, pro bonsai se hodí jak jehličnaté, tak listnaté stromy.

Pro přiřazení bonsají k ženskému rodu mluví nadřazený pojem — rostlina, dřevina. K tomuto řešení se také přiklání L. Klimeš v Slovníku cizích slov (1981) a značka no v jazyčníku ve Vědě a životě (č. 7, 1985, s. 523). Slovo bonsaj tedy skloňujeme podle vzoru „píseň“ (2. p. jedn. č. bonsaje, 3. a 6. p. bonsaji, 7. p. s bonsají apod.).

Od slova bonsaj se tvoří vztahové příd. jm. bonsajový, činitelské podst. jm. bonsajista nebo bonsajář a z nich příd. jm. bonsajistický nebo bonsajářský.

Výslovnost hlásky s zůstává beze změny, znění /bonzaj/ je nespisovné.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 1, pp. 50-51

Previous Miloslav Sedláček: Aktuální a aktuelní

Next Ivana Svobodová: Kantele