O češtině jako jazyce cizím

Hana Prouzová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Sborníky Čeština jako cizí jazyk I, II vyšly jako skripta pro posluchače filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) a Letní školy slovanských studií (UK, Praha 1985). Obsahem prvního svazku jsou příspěvky přednesené na konferenci pořádané Ústavem slovanských studií FF UK (ÚSS) 18.—21. září 1984. Jde o první číslo sborníkové řady „Čeština jako cizí jazyk“. Jak napovídá podtitul (Materiály z první metodologické konference Ústavu slovanských studií FF UK v Praze), řeší se v příspěvcích především metodologické otázky tohoto svébytného oboru, jehož předmětem je popis a výuka češtiny jako cizího jazyka.

Úvodní slovo o poslání a pracovní náplni ÚSS napsal jeho ředitel J. Tax. K němu se tematicky váže následující příspěvek J. Petra o odborném zaměření tohoto ústavu. Autor v něm zdůrazňuje skutečnost, že ÚSS není jen specializované lektorské pracoviště FF UK, ale také vědeckovýzkumná instituce, jejíž teoretická i praktická pedagogická činnost vychází ze specifikovaného metodického přístupu k předmětu studia a výuky (tj. k češtině). Tím je srovnávací hledisko (srovnávací metoda).

Příspěvky prvního recenzovaného sborníku (referáty, sdělení a obsáhlejší diskusní příspěvky), řešící otázky teorie i praxe oboru čeština jako cizí jazyk, se soustřeďují do několika tematických okruhů.

Nejpočetněji zastoupeným tématem je praxe jazykové výuky a přístupu ke studentům, kteří si osvojují češtinu, diferencovaná z hlediska přípravy studentů-bohemistů a studentů-nebohemistů. Tato praxe přináší řadu problémů. Patří k nim zejm. otázka učebních textů, využití různých vizuálních pomůcek a problematika tzv. reálií Československa. Znalost těchto reálií je totiž nezbytnou podmínkou zvládnutí češtiny [42]a jejich výuka je součástí jazykového vyučování. Pozornost mnohých autorů se dále obrací na zvláštnosti výuky při použití přímé metody (bez opory v některém doprovodném jazyce) a při využívání zprostředkujícího jazyka (srovnávací metoda) a na pomocné složky jazykové výuky vůbec. K praxi jazykové výuky náleží též rozdílný přístup učitele k rozvíjení aktivní a pasivní složky studentovy znalosti češtiny, poměr mezi běžně mluveným jazykem a odbornou terminologií a rovněž otázka začleňování nespisovných prvků (zvl. z obecné češtiny) do jazykové výuky. Praxe totiž ukazuje, že ve výuce nelze zcela opomíjet běžně mluvené jevy, s nimiž se cizinci denně setkávají v českém prostředí. Autory příspěvků z tohoto tematického okruhu jsou L. Adamcová, H. Bendová, A. Bytel, J. Černá, M. Heřman, L. Kaska, J. Kuklík, E. Marečková, Z. Ostmeyerová, R. Staudková, Z. Švamberk a H. Vinopalová.

Co do počtu příspěvků druhým výrazně zastoupeným tématem jsou teoretické otázky popisu češtiny jako cizího jazyka. Na rozdíl od jazykovědné bohemistiky jde tu výhradně o synchronní popis, který se orientuje především na zkoumání shod a rozdílů v systémovém uspořádání češtiny ve srovnání se systémovým uspořádáním jiného jazyka. Popis češtiny jako cizího jazyka se zaměřuje na celonárodní psaný a mluvený spisovný jazyk; k jeho nespisovným útvarům se přihlíží v minimální míře. Hlavní pracovní metodou oboru je synchronní srovnávání lingvistických dat (konfrontační, kontrastivní a typologické). Takto tematicky jsou zaměřeny příspěvky autorů P. Adamce, F. Čermáka, K. Filipové, J. Hronka, J. Kořenského, Z. Palkové, M. Šáry a O. Šoltyse.

Další tematický okruh představuje práce LŠSS v Praze a v Brně, zkušenosti z tvorby učebnic a přípravy kulturně vzdělávacího programu, jak se promítá do výuky češtiny v praktických kursech. Autory příspěvků jsou J. Porák a Z. Rusínová.

O historii praktické výuky češtiny jako cizího jazyka referují I. Lutterer a E. Vejvoda; o současných typech programů češtiny jako cizího jazyka na FF UK V. Šustalová.

Závěrečné slovo k otázkám popisu a výuky češtiny jako cizího jazyka napsal J. Petr. Hodnotí jednání konference včetně úkolů, které z tohoto jednání vyplynuly. Perspektivy uvedeného oboru vzrůstají, neboť v souvislosti s rostoucí mezinárodní prestiží Československa i s vysokou úrovní naší vědy stále více cizinců studuje češtinu nejen jako vlastní obor, ale i jako prostředek, nástroj ke studiu jiných vědních oborů.

Na závěr sborníku je připojeno Memorandum účastníkům metodologické konference (od kolektivu ÚSS). Zdůrazňuje specifičnost a svébytnost tohoto teoretického i aplikovaného oboru a upozorňuje na řadu dosud otevřených otázek, které je třeba řešit především ve spolupráci s tradiční bohemistikou a na pozadí naší lingvistické tradice vůbec.

Druhý svazek sborníku Čeština jako cizí jazyk, který připravila L. Nováková, obsahuje výběrovou bibliografii příruček češtiny jako cizího jazyka; eviduje knižní publikace vydané na území ČSSR, dále skripta českých [43]a slovenských vysokých škol, publikace vydané mimo území ČSSR a konečně učebnice pro základní a střední školy. Je to první celistvější pokus o zmapování příruček češtiny jako cizího jazyka, který zachycuje gramatiky a učebnice již od 16. stol. (okrajově); hlavní důraz pak klade na práce vzniklé v období poválečném.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 1, pp. 41-43

Previous Josef Skácel: Příspěvek k vytvoření teorie řečové činnosti

Next Jiří Nekvapil, Jiří Zeman: Kniha o vědomé jazykotvorné činnosti