Cukety

Jiří Kraus

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jednoduchost pěstování a vysoké výnosy jsou hlavními důvody pro to, že se na našem domácím trhu rychle rozšiřují nejrůznější druhy tykvovité zeleniny (souhrnný latinský název Cucurbitaceae). Tykve, které se řadí k cizosprašným hmyzosnubným rostlinám kvetoucím různopohlavnými květy podobně jako okurky, obsahují velké množství druhů a odrůd. Jednotlivé odrůdy (a jen výjimečně druhy) se mezi sebou snadno kříží a vytvářejí četné hybridy. V odborné literatuře (E. Troníčková, Zhodnocení sortimentu tykví, Zahradnictví 1 (1):43, 1974, s. 45—52) se uvádí na 78 druhů. Protože mnohé odrůdy k nám přicházejí také z ciziny, objevují se rozpaky nad jejich pojmenováním i nad možnostmi převést tato cizí pojmenování do češtiny. Situaci spotřebitele tu komplikuje i nedostatečně instruktivní nebo dokonce chybné označení některých dříve úplně neznámých nebo málo rozšířených druhů a také jejich nápadná tvarová i barevná (nikoli ovšem chuťová) podobnost okurkám, zvláště pokud se prodávají konzervované ve sklenicích jako řezy.

Základními v našich podmínkách pěstovanými druhy tykve jsou tykev velkoplodá (Cucurbita maxima), kterou pěstujeme pro veliké kulovité plody, využívané v plné zralosti ke kompotování, a tykev obecná (Cucurbita pepo), která se většinou sklízí v nedozrálém stavu a využívá jako zelenina. K základním odrůdovým druhům tykve obecné patří patisony, kabačky (s krémově zbarvenými válcovitými plody) a také zucchini neboli Zuccheti s tmavozelenými válcovitými plody podobnými okurce.

Právě označení Zucchini (z italštiny, obvykle prostřednictvím dalších jazyků) vyvolalo v poslední době četné dotazy, které se týkaly možného pravopisného počeštění a přiřazení slova k domácí tvaroslovné soustavě. Inspirují k tomu velmi dobré pěstitelské zkušenosti zahrádkářů a nejednotnost pojmenování (např. sklenice s tímto výrobkem dovezené z Polska jsou označeny etiketou s nápisem cukinia). Někdy se při pojmenovávání tohoto druhu setkáváme i s výrazem kuržeta (s výslovnostní variantou guržeta) podle francouzského cour[110]gette. J. Martinicová ve Francouzské kuchařce (1972) překládá výraz courgettes jako tykvičky; v praxi se však tento překlad příliš nerozšířil, pravděpodobně také proto, že slovo tykvičky má značně všeobecný význam.

Některá možná jazykově přijatelná řešení názvu (cukína, cukyně) příliš nevyhovují. Součástí čs. sortimentu tykví typu Cucurbita pepo L. je totiž od r. 1971 zahraniční hybrid zucchet ‚Diamant‘. Proto se v popularizační literatuře (časopis Zahrádkář) začíná právem prosazovat pro tuto dnes již celkem běžnou zeleninu, na jejíž kulinární úpravu existuje už velké množství receptů, plně počeštěný název cuketa. Tak jej také doporučuje jazyková poradna Ústavu pro jazyk český, která na toto téma dostává hodně dotazů, zvláště proto, že domácí prodejní síť tu spotřebiteli dluží podrobnější charakteristiku výrobku a namnoze i návod na jeho zpracování.

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 2, s. 109-110

Předchozí Alena Polívková: Antipasta

Následující Josef Štěpán: SAK a MaK