Časopis Naše řeč
en cz

Slavica Pragensia XXV

Eva Hošnová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Zajímavým příspěvkem týkajícím se vzájemného vztahu Čechů a Slováků z hlediska jazykového je sborník Slavica Pragensia XXV (Acta Universitatis Carolinae — Philologica, Praha 1985, 300 s., věd. red. V. Budovičová).

Tento svazek obsahuje dvě části. První tvoří Česko-slovenské jazykovědné studie (vzniklé v souvislosti s řešením státního vědeckého úkolu — koordinátorka V. Budovičová), které zaměřují pozornost na obecné otázky konfrontačního studia češtiny a slovenštiny, problematiku gramatickou, le[50]xikologickou a stylistickou; druhou částí jsou slavistické studie jazykovědné a literárněvědné (ty ponecháme stranou naší pozornosti).

Česko-slovenské jazykovědné studie jsou uvedeny dvěma příspěvky teoretického charakteru. Článek A. Jedličky Kořeny a rozvoj konfrontačního studia češtiny a slovenštiny si klade za cíl stanovit hlavní aspekty konfrontačního studia obou našich národních jazyků se zřetelem k faktorům státně politickým a kulturně politickým. Autor věnuje pozornost především soudobým otázkám, zdůrazňuje potřebu studia obou jazykových systémů i jevů stylistických a textově gramatických a sám se zamýšlí nad některými projevy synchronní dynamiky. V. Budovičová ve své úvaze Z konfrontačného štúdia češtiny a slovenčiny. Československy model dvojjazykovej komunikácie naznačuje dnešní složitost jazykové situace mezi oběma spisovnými jazyky, ukazuje na jejich vzájemné vztahy a procesy interference (ovlivňování), zejm. v rovině lexikální. Specifičnost vztahů vidí především v tom, že oba jazyky plní jak funkci národní, tak i funkci nadnárodní (jako prostředek celostátní komunikace), a proto věnuje pozornost fungování obou jazyků v hromadných sdělovacích prostředcích. Úže je zaměřen příspěvek J. Horeckého K teórii jazykovej kultury v češtine a slovenčine v tridsiatych rokoch. Autor porovnává tehdejší jazykovou situaci v Čechách a na Slovensku a odhaluje příčiny, proč nebyla vhodná doba pro vypracování teorie slovenského spisovného jazyka a jeho kultury.

Další stati zařazené do první části sborníku se týkají specifických otázek jednotlivých jazykových plánů. Rovině fonologické věnuje pozornost J. Vachek (Poznámky k fonologické konfrontaci češtiny a slovenštiny), který se zaměřuje na fonémy ve slovenských a českých nepřízvučných slabikách a na fonologické hodnocení hlásek /i/ a /j/. Hláskové systémy našich jazyků nejsou chápány staticky, nýbrž ve svých dynamických souvislostech. Na mezery v kodifikaci možností vokalizace neslabičných předložek v češtině a slovenštině poukazuje článek K. Kučery K vokalizaci neslabičných předložek v češtině a slovenštině. J. Kořenský ve svém příspěvku K vývoji české a slovenské teorie základu větné struktury (40.—70. léta) rekapituluje vývoj názorů na podstatu a vlastnosti základu větné struktury. Teorii odrazové sémantiky jako východisko při analýze českého a slovenského vyjadřování času pomocí substantiv volí J. Štěpán (Zapojování substantiv časového významu do jednoduché věty v češtině a slovenštině). Dokazuje, že i dva velmi příbuzné jazyky mají své specifické pojetí mimojazykové skutečnosti. To je výsledkem historického vývoje a střetávání rozdílných tendencí. M. Semjanová se v článku N-/T-ové príčastie v spisovnej slovenčine z hľadiska konfrontácie s ekvivalentmi v češtine a němčine zaměřuje na klasifikaci tohoto slovesného tvaru z hlediska rezultativnosti, statičnosti, pasívnosti a deagentnosti, posuzuje korespondování jednotlivých konstrukcí ve všech třech jazycích s přihlédnutím k stylovým normám.

Otázkám lexikálním je věnována studie Š. Peciara Slovenská slovesná [51]predpona pre- a české predpony pře-, pro-. Autor si klade za cíl popsat ty významy, kterým v češtině odpovídá buď předpona pře-, nebo předpona pro-. Je zřejmé, že tento popis má vedle přínosu teoretického i dosah praktický (zabránit interferenci). Jedním specificky českým rysem — výskytem obourodých činitelských jmen — se ve svém příspěvku Slovenské sémantické ekvivalenty k českým konvertovaným činitelským názvom typu nimra, bebra, pipla zabývá J. Bartáková. Popisuje slovenské sémantické ekvivalenty, jejich fundaci a dokazuje tak, že si i jazyky příbuzné, vzájemně se ovlivňující a sbližující v důsledku historických podmínek, zachovávají svou strukturní osobitost. Stranou pozornosti nezůstávají ani otázky frazeologické. Jejich závažnost připomíná A. Kamiš v stati Konfrontační studium české a slovenské frazeologie. Navrhuje, jak postupovat při klasifikaci frazeologismů (podle původu i jejich sémantické stránky), uvádí příklady na porovnávání frazeologismů podle opěrného slova a zamýšlí se i nad jejich využitím v jednotlivých funkčních stylech. Konfrontačním studiem lexikálního systému se dále zabývá V. Straková v článku Poznámky ke konfrontační analýze lexikálního systému slovenštiny a češtiny, ve kterém za centrální považuje dvojici pojmů identita a diference. Pozornost věnuje diferencím lexémovým, slovotvorným a mezijazykovým homonymům.

Konfrontační studium přináší užitek překladatelské praxi, a proto se do popředí pozornosti československých lingvistů dostává i otázka specifičnosti překladu z blízce příbuzných jazyků. Této problematice jsou věnovány tři příspěvky, zabývající se dílčími aspekty. A. Macurová (K otázce komunikativních předpokladů textu. Dvě orientace ve dvou národních literaturách) srovnává český a slovenský překlad jedné estonské prózy na základě konfrontace výstavbových vlastností textu s přihlédnutím ke skutečnostem mimotextovým. J. Jelenová (K českému překladu frazeologismů v próze K. Jarunkové Jediná) ukazuje na překladu frazeologismů do češtiny a polštiny, jak metatext může posunout stylovou hodnotu prototextu na ose hovorovost—knižnost, a tím i pozměnit autorův záměr. Z tohoto hlediska jsou stylisticky relevantní i syntaktické prostředky, jak připomíná studie V. Podhorné Překládání českých jazykových nominálních prostředků do slovenštiny, ve které autorka rozbírá slovenský překlad Páralova románu Radost až do rána.

První, konfrontační část sborníku uzavírají stati týkající se historického studia vzájemných vývojových vztahů našich národních jazyků. E. Pauliny (Poznámka k vzťahom češtiny a slovenčiny v 14. a 15. storočí) se na základě důkladného studia pramenů zamýšlí nejen nad otázkou, proč v této době mohla čeština plnit funkci spisovného jazyka na Slovensku, ale i nad tím, jak Češi sami tehdy pociťovali odlišnost slovenštiny. Problematikou Konvergence a divergence ve vývoji češtiny a slovenštiny se zabývá K. Horálek; pozornost soustřeďuje především na období po r. 1918. J. Porák (K jazykovým vztahům češtiny a slovenštiny ve starším období) si všímá slovakismů v tex[52]tech (psaných i tištěných) v základě českých a bohemismů v obdobných textech slovenských pocházejících ze 16.—18. stol.; v centru jeho pozornosti jsou jevy fonologické. Téma Postoje lingvistov k lexikálnym bohemizmom v slovenčine z historického hlediska rozebírá K. Habovštiaková. Závěrem je připojena stať E. Dvořáka K vývoji přechodníků v češtině ve srovnání se slovenštinou a polštinou.

Z hlediska jazykovědného jsou zajímavé i příspěvky z druhé části sborníku. O úzké propojenosti jazykovědného a literárněvědného bádání svědčí studie J. Janáčkové — A. Macurové Prostor v díle, dílo v prostoru. Oživené hroby K. Sabiny. P. Mareš (Citát v textu, zvláště uměleckém) analyzuje jednak teoretické přístupy k problematice citátu, jednak sám vymezuje na základě několika opozic povahu citátu; závěry aplikuje na prózách K. a J. Čapka. Do popředí zájmu u nás se v poslední době dostávají otázky frazeologie (viz i výše uvedené příspěvky). O nich a o struktuře frazeologického hesla v Slovníku české frazeologie a idiomatiky I. informuje článek Heslo frazeologického slovníku a systémové souvislosti od F. Čermáka a J. Hronka. Poslední bohemistický příspěvek v tomto sborníku je opět zaměřen vývojově. Z. Smetanová (K některým hláskovým znakům češtiny na přelomu 16. a 17. století) vychází ze spisů Karla st. ze Žerotína a snaží se postihnout tehdejší tendence směřující k funkčnímu rozlišení spisovného jazyka.

V naší zprávě jsme záměrně uvedli všechny příspěvky týkající se československé jazykovědy (rusistické a literárněvědní studie jsme ponechali stranou) a připojili jsme stručnou anotaci jejich obsahu. Domníváme se totiž, že tak nejlépe naznačíme, jak širokou škálu problémů sborník řeší a v čem spočívá jeho přínos.

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 1, s. 49-52

Předchozí Petr Holman: Frekvenční slovník básnického díla Otokara Březiny

Následující Jiří Hasil: Přednášky z 28. běhu Letní školy slovanských studií v roce 1984

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1