O vyučování jazyku mateřskému na školách obecných

B.

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Josef Müller: O vyučování jazyku mateřskému na školách obecných se zřetelem k novým osnovám a cvičebnicím jazyka českého. V Praze, 1919. Nákladem Jos. Rašína. Za K 10.80, na venku za K 11.30. (Knihovna pokrokové práce učitelstva českoslovanského »Naše škola«, ročník VIII., sv. 4.)

Josef Müller, původce mluvnic jazyka českého pro obecné školy, jest známý reformátor jazykového vyučování. Jeho »Sloh« před lety působil jako zjevení a ovládl školy až do zámezí. Tato kniha vede učitele rovněž na nové cesty jazykového vyučování. Zamítá pro obecné školy metodu budující své výklady na logických soustavách; vychází od mluvy žákovy, kterou si přinesl z domu, »rozvíjí ji v duchu lidové kultury, ve které dítko vyrůstalo, a dětské zájmy a radosti činí podkladem účelné práce školské a stává se tak dítěti průvodčím jeho dětským rájem«.

Kniha probírá vyučování pravopisu, význam opisování a diktátů pro ně a pak všecky cviky vedoucí ke vštěpování správných forem jazyka. Správně zaujímá stanovisko, že soustava vyučování jazykového nesmí býti sama sobě účelem, nýbrž toliko prostředkem.

Spisovatel zná, kdo co o jazykovém vyučování u nás i v cizině psal, posuzuje zásady obsažené v osnově učebné i v zemské poradě učitelské stanovené, dívá se na vše kritickým zrakem, není slepý k jejich omylům a nedopatřením, promlouvá též o cvičebnicích a ukazuje, jak jsou v nich provedeny zásady nových osnov a jak se jich má užívati při vyučování. Rozbírá otázku, lze-li dosíci vyučovacích cílů v jazyce mateřském soustavnými cviky či cviky příležitými, a dospívá k výsledku, že sice nelze podceňovati poučování příležitého, ale že musí býti pevná, určitá soustava v cvicích, má-li se probrati každý tvar a má-li uvíznouti v hlavě, na jazyku i v peře správný.

Vedle části teoretické je tu také oddíl praktický, jenž podává návod k vyučování pro každou třídu. Napřed se uvádí tekst osnov, pak se podává návrh rozvrhu učiva a potom už následují pří[198]slušné výklady z mluvnice a pravopisu pro jednotlivé třídy předepsané, jakož i cvičení slohová.

Nemohu ovšem posouditi, lze-li vše schvalovati, co a jak tu Müller doporučuje; chybí mi k tomu zkušenost, nabytá praksí vyučovací. Ale teoreticky nutno říci, že kniha znamená veliký pokrok ve vyučování, že snad umlčí stesky a stížnosti učitelů o tomto vyučování pronášené a přispěje k tomu, aby jak učitelé, tak i žáci nabyli upřímné lásky k jazyku mateřskému a žáci také žádoucí znalosti jeho a obratnosti v něm. Bude-li obecná škola tříbiti jemnocit jazykový, vštěpovati v srdce dětská šetrnost k správnosti řeči mateřské, odpor proti chybám a vědomí, že jazyk jest nejdražší statek národa, nejcennější jeho starožitnost — pak bohdá bude u nás veseleji aspoň po jedné stránce, po té, která je základem, podstatou a hlavním znakem jsoucnosti každého národa.

Josef Müller vhodně cituje Gustava Adolfa (omylem tu uvedeno Ant.) Lindnera, že žádný předmět vyučovací nemá tolik a takové vzdělávací hodnoty jako jazyk mateřský; ale stejně vhodně připomenul, že se místo toho stal postrachem dětí a učitelů. Müller pracuje o vtělení slov Lindnerových.

Také středoškolní učitel češtiny najde tu mnoho vítaného poučení.

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 6-7, pp. 197-198

Previous B.: Výbor z prósy

Next B.: Návštěvou u novin