Časopis Naše řeč
en cz

Apelativa cementárna a cihelník v pomístních jménech v Čechách

Libuše Olivová-Nezbedová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V pomístních jménech se roztroušeně po celém území Čech vyskytuje apelativum cementárna. Podle Slovníku spisovného jazyka českého I (Praha 1960) je cementárna ‚závod na výrobu cementu‘ (podle Příručního slovníku jazyka českého I (Praha 1935—7) je to ‚továrna na cement‘); stejný výklad, a to ‚Cementfabrik‘, má i Kottův Česko-německý slovník V (Praha 1887, s. 1119).

S výrobou cementu se v Čechách započalo ve druhé pol. 19. stol., první byla r. 1860 cementárna v Bohosudově, v r. 1870 pak v Radotíně, v r. 1872 v Podolí.[1] V r. 1928 pracovaly v Čechách kromě těchto tří ještě cementárny v Králově Dvoře, Čížkovicích a Berouně.[2]

Pomístní jména, jejichž součástí je apelativum cementárna, se však v Čechách vyskytují zcela jinde než v okolí těchto výše uvedených cementáren. Jak je doloženo soupisy pomístních jmen,[3] jsou pozemky zvané U cementárny v Černčicích (okr. Louny; „je zde cementárna“[4]), v Rašovicích (okr. Litoměřice; „dnes v troskách“, tj. cementárna), v Cetenově (okr. Liberec; „kdysi tam někdo vyráběl cement, tašky na střechy“), v Újezdě u Chocně (okr. Ústí n. Orl.; „za bývalou cementárnou“), v Městci (okr. Chrudim; „výroba cement. zboží“), v Bělčicích (okr. Strakonice; „mezi železniční tratí … a cementárnou čp. 219“), ve Stupně (okr. Rokycany; „podle cementárny vybudované … F. Leichtem r. 1923“), v Jedomělicích (okr. Kladno; samota, kde „před 45 lety začli vyrábět cement. zboží, asi před 15 lety výroba zastavena“), pozemky zvané Za cementárnou jsou v Ražicích (okr. Písek; „podle prům. objektu Prefa“) a ve Stráži n. Než. (okr. Jindřichův Hradec; „podle polohy za cem.“). Kromě toho má jméno Cementárna tělovýchovné prostranství v Malé Čermné n. Orl. (okr. Rychnov n. Kn.; v těch místech stávala „býv. výrobna cementového zboží“), zalesněná rokle v Kolovči (okr. Domažlice; bývala zde „rukodílna na cem. zboží“), domek v Rodinově (okr. Pelhřimov; „po první světové válce stavení sloužilo jako cementárna“, „mlynář zde vyráběl cementové zboží“), obytná budova v Ledči n. Sáz. (okr. Havlíčkův Brod; „za první republiky … výrobna cementového zboží“). Cementárna se od r. 1958 rovněž říká novému podniku Prefa v Horažďovicích (okr. Klatovy).

Z výše uvedených dokladů tedy vyplývá, že v lidovém jazyce se po celém území Čech apelativem cementárna označovaly a dodnes označují ‚budovy, v nichž se vyrábělo nebo vyrábí cementové zboží‘. Na rozdíl od cementáren, tj. továren na cement, které vzhledem k charakteru výroby zaujímají velkou rozlohu s komplexem různých zařízení,[5] byly cementár[271]ny, v nichž se vyrábělo cementové zboží, budovy zpravidla nevelkých rozměrů.[6] Proto i v případech, kdy to v soupisech pomístních jmen není výslovně uvedeno, je třeba pod cementárnou, podle níž jsou pojmenovány okolní pozemky, rozumět ‚výrobnu cementového zboží‘ a nikoliv ‚továrnu na cement‘ (viz výše doklady pro Černčice, Rašovice, Újezd u Chocně, Bělčice, Stupno, Stráž n. Než.). Že pro apelativum cementárna je význam ‚výrobna cementového zboží‘ dodnes živý, dosvědčuje pojmenování průmyslového podniku Prefa v Ražicích a nového závodu Prefa v Horažďovicích tímto slovem. Ve slovnících současné češtiny bude proto třeba význam doplnit a označit jako obecný.

V pomístních jménech se ve východní polovině Čech několikrát vyskytuje slovo cihelník. V Jungmannově Slovníku česko-německém I (Praha 1835) a v Kottově Česko-německém slovníku I (Praha 1878), stejně tak jako v Gebauerově Slovníku staročeském I (Praha 19702) se slovo cihelník uvádí pouze s významem ‚cihlář‘, tj. ten, kdo dělá cihly. Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého je neuvádějí vůbec.

Podle soupisů pomístních jmen mají název U cihelníka pole a louky v Častrově (okr. Pelhřimov; „podle půdy vhodné k výrobě cihel“), U Cihelníka pole v Libníkovicích (okr. Hradec Králové; „sousedí s lesem Cihelník“), Na cihelníku pole v Měníku (okr. Hradec Králové; „těžba hlíny na cihly“). Název Cihelník má v Kosově Hoře (okr. Příbram) rybník, a to „asi podle cihelny, která stála nad ním“, v Kalu (okr. Jičín) louka, kde „se prý dobývala hlína na výrobu cihel“, a v Krátošicích (okr. Tábor) rybník.

Z údajů pro Častrov, Měník a Kal je zřejmé, že apelativem cihelník se označovalo ‚místo, kde se dobývala hlína na cihly‘. V lidovém jazyce tedy cihelník znamená totéž co ‚hliník, hliniště‘, ovšem navíc s bližším určením, že hlína vytěžená v cihelníku byla používána na výrobu cihel, že tedy nešlo o hlínu hrnčířskou ap.

Cihly se dříve vyráběly ručně, cihelny bývaly v místech, kde byl dostatek hlíny pro výrobu cihel, hlína na cihly se brala v bezprostřední blízkosti cihelen.[7] Je-li v soupisu pomístních jmen pro Kosovu Horu uvedeno, že rybník Cihelník je na místě bývalé cihelny, lze z toho vyvodit, že rybník je v místech, z nichž byla vytěžena hlína pro potřebu cihelny, že je tedy na místě bývalého cihelníku. Stejně tomu tak je i v případě rybníka v Krátošicích, neboť podle soupisu pomístních jmen je rybník u samoty Cabrky, na jejímž místě dříve bývala cihelna, do které se „hlína dovážela z pozemků nad cihelnou“. V lese Cihelníku, podle něhož jsou nazvány pozemky v Libníkovicích, se asi rovněž dobývala hlína.

Tak jako je písečník ‚místo, kde se dobývá písek‘, východočeské šutrník/šuterník ‚místo, kde se dobývá kámen, štěrk‘[8], je ve východní polovině Čech doloženo apelativum cihelník s významem ‚místo, kde se dobývá hlína na cihly‘, tj. obecné [272]jméno místní tvořené příponou -ník z nedějového substantiva cihla. O tento regionální výraz je třeba rozhojnit skupinu doposud známých slov tvořených ze substantiv příponou -ník (písečník//písník, štěrkovník, šutrovník) a označujících ‚místo, kde se získává materiál‘, jak je uvádí Tvoření slov v češtině 2 (Praha 1967, s. 456).


[1] Viz Ottův slovník naučný nové doby I 2, Praha 1931 (dále OSN ND), s. 870.

[2] Viz Teyssler-Kotyška, Technický slovník naučný II, Praha 1928, s. 925n.

[3] Soupisy pomístních jmen jsou uloženy v archívu pomístních jmen onomastického úseku Ústavu pro jazyk český ČSAV.

[4] Výklad názvu se cituje v uvozovkách podle údajů v soupisech pomístních jmen.

[5] Viz d. c. v pozn. 2, s. 918n.

[6] Viz d. c. v pozn. 2, s. 939 „cementové zboží jsou výrobky z cementové malty nebo z betonu, vyrobené ručním nebo strojním napěchováním do různých forem ze želez. plechu“; s. 942: „v Československu je asi 2 000 výrobců cementového zboží, z toho českých asi 1 500.“

[7] Srov. k tomu d. c. v pozn. 2, s. 1011; Ottův slovník naučný V, Praha 1892, s. 362—363; OSN ND, s. 889—890.

[8] Viz L. Olivová-Nezbedová, Odvozeniny od apelativa „šutr“ v pomístních jménech, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 13, 1972, s. 741—746.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 5, s. 270-272

Předchozí Jan Petr: Za Jaroslavem Porákem

Následující Libuše Olivová-Nezbedová: Apelativum cverklovna

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1