Bulharská příručka jazykové kultury

Ludmila Uhlířová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V r. 1982 bylo v sofijském nakladatelství Nauka i izkustvo zahájeno vydávání knižnice Jazyková kultura, jejímž cílem je vysvětlovat populární formou problémy, s nimiž se uživatelé jazyka setkávají v jazykové praxi a s nimiž se obracejí na Jazykovou poradnu při oddělení současného bulharského jazyka Ústavu pro bulharský jazyk v Sofii. Bohatý jazykový materiál, který odborníci ze sofijského jazykovědného pracoviště za dlouhá léta shromáždili, zkušenosti z dvacetiletého pravidelného vysílání jazykových koutků v bulharském rozhlase i poznatky ze systematického vědeckého studia pohybu v jazykové normě mají být v této knižnici shrnuty, utříděny a zobecněny tak, aby čtenář postupně získal všestranné a přitom srozumitelné poučení o nejaktuálnějších jazykových problémech.

Po prvním svazku, nazvaném Gramatika chyb (Gramatika na greškite, red. E. Georgieva — V. Murdarov, Sofia 1982, 139 s.), o kterém bude řeč níže, následují další. Druhý svazek Potíže s cizími slovy (Glavobolija s čuždi dumi, Sofia 1983) je věnován problematice užívání cizích slov, Pomsta slov (Otmăštenije na dumite, v tisku) se má týkat sémantiky slov, jejich vhodného, resp. nevhodného užívání plynoucího z nepřesné znalosti významů, další chystané svazky budou tematicky zaměřeny na vznik a vývoj slovní zásoby, na vztah mezi nářečími a spisovným jazykem, na jazykovou etiketu, na jazyk sdělovacích prostředků aj.

V úvodu ke Gramatice chyb jsou stručně vysvětleny pojmy spisovný jazyk, jazyková norma, normativní gramatika, dynamika jazykového vývoje a s ní související relativnost pojmu jazyková chyba a rovněž je podán výčet nejrůznějších příčin vedoucích k chybám v jazykových projevech. Vlastním obsahem knihy je výklad stovky jevů morfologické a syntaktické povahy, v nichž bulharští mluvčí chybují nejčastěji. Každému jevu je věnována samostatná stať o rozsahu jedné až dvou stran textu, někdy i méně než jedné strany. Název stati tvoří vždy jazykový doklad typický pro příslušný jev, který se formou vylučovací otázky uvádí jak v podobě správné, tak v podobě nenáležité, a za ním pak následuje podtitul popisného rázu. Ve stati samé se daný jev ilustruje na větším počtu příkladů. Toto uspořádání knihy je šťastné. Už na první pohled působí příručka příznivě svou přehledností, jasností a konkrétností. Pro čtenáře laika je přitažlivá tím, že ji nemusí studovat stránku za stránkou, ale může si snadno vybrat to, co jej právě zajímá a co potřebuje vědět. Obsah připojený na závěr knihy zároveň plní úlohu rejstříku.

Které problémy bulharské gramatiky se v knize probírají? Z oblasti morfologie je to kolísání v rodě podstatných jmen dané historickým vývojem [211]jazyka, závislost rodu podstatných jmen na jejich významech, na pohlaví osoby, která se pojmenovává, na stylu, u složených substantiv na rodu jednotlivých komponentů atd. Možnosti tvoření množného čísla substantiv a jeho tvary a významy jsou předmětem výkladů u substantiv látkových, hromadných, u některých abstrakt, u zkratek a u substantiv determinovaných číselným výrazem. Samostatnou skupinu statí tvoří problematika užívání nebo neužívání určitého členu u substantiv, zejména u víceslovných názvů, u vlastních jmen, zeměpisných názvů, u substantiv označujících příbuzenské vztahy, a spolu s tím i problematika obligatorního nebo neobligatorního vyjadřování kategorie určenosti pomocí číslovky jeden. U zájmen se soustředila pozornost v první řadě na užívání krátkých a dlouhých tvarů zájmen přivlastňovacích. Nejčastější chyby v užívání sloves se týkají zejména prézentních tvarů 1. osoby jednotného a množného čísla, dále užívání složeného a zvratného pasíva a tvarů příčestí. Mezi syntaktickými tématy stojí v popředí pravidla shody podmětu s přísudkem v čísle a rodě, dále užívání předložek (což je zvláště důležité vzhledem k analytickému charakteru bulharštiny: po téměř úplném zániku deklinací se tu předložky staly hlavním prostředkem vyjadřování pádů substantiv), chybné vypouštění sponového být v prézentních tvarech a vedle toho i některé záležitosti slovosledné.

Výklady jsou srozumitelné, postupují od konkrétních příkladů k zobecňujícím pravidlům a poučkám, přitom jsou maximálně hutné a výstižné. I přes popularizující formu se v nich důsledně odrážejí poznatky z moderních gramatických teorií; to souvisí mimo jiné s tím, že řada členů sedmadvacetičlenného autorského kolektivu Gramatiky chyb se podílela na vypracování koncepce i textace některých kapitol třídílné akademické mluvnice bulharštiny, která nedávno vyšla.

Příznakem toho, že se redaktorům i autorům podařilo vystihnout v Gramatice chyb opravdu to, co je z hlediska dynamiky gramatické normy dnes nejaktuálnější, je skutečnost, že se publikace setkala s neobyčejně živým ohlasem v široké veřejnosti a při nemalém nákladu 20 000 výtisků byla téměř okamžitě rozebrána. Úspěšná aktivita bulharských jazykovědců v oblasti jazykové kultury zaslouží i naše uznání.[1]

---

[1] Gramatika na săvremennija bălgarski knižoven ezik, tom I, Fonetika, Sofija 1982, 300 s.; tom II, Morfologija, Sofija 1983, 511 s.; tom III, Sintaksis, Sofija 1983, 460 s.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 4, s. 210-211

Předchozí Jiří Nekvapil: Publikace o strojové lingvistice

Následující Naďa Fuková: Slova z dovozu