Směrník

Karel Kamiš

[Short articles]

(pdf)

-

Vcelku málo obvyklé slovo směrník jsme mohli číst v úvodníku Rudého práva (č. 55 z r. 1982) ve větě: „… jaké úkoly bezpodmínečně splnit, aby usnesení stranického sjezdu hluboce zakořenilo v každodenním životě naší společnosti, aby bylo výrazně viditelným směrníkem pro práci každého z nás.“

Většina čtenářů se mohla nepochybně domnívat, že jde o slovo nově utvořené, že by snad mohl být na tomto místě výraz vhodnější, pravděpodobně směrnice.

Slovo směrník je však jistě známo mnohým příslušníkům armády, neboť — jak uvádí Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971) — má ve vojenství význam „příslušník pořádkové jednotky zabezpečující plynulý pohyb vojsk na cestách; vojín vytyčující směr slavnostního pochodu (při přehlídce)“. V podobném významu je uvádí již i Příruční slovník jazyka českého (Praha 1935—1957, dále PSJČ), kdežto Slovník spisovné češtiny (Praha 1978) ho pro jeho specifičnost neuvádí.

Slovo směrník souvisí nepochybně též s neživotným substantivem, které PSJČ má jednak jako matematický termín („odchylka geodetických stran od rovnoběžek s kladnou poloosou X…“), jednak jako technický termín („přístroj udávající směr zahýbání automobilu“). Podobně i Slovník slovenského jazyka (Bratislava 1959—1968) uvádí u hesla smerník význam: „bod, na ktorý sa smeruje: s. lietadla; magnetický s.“.

Nejde tedy o slovo nové, ale o nové užití. V příkladu, který jsme uvedli, je možno vycházet od názvů věcí tvořených příponou -ník, které jsou tvořeny od substantiv a mají význam ‚nepřenosných zna[224]mení‘[1], jako např. hraničník/hranečník, mezník, milník, patník, rozcestník ap.

V našem případě jde o aktualizační užití slova, kde autor chápe význam slova směrník nepochybně ‚jako ukazatel, vytyčovatel směru‘.

---

[1] Srov. Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 248.

Naše řeč, volume 66 (1983), issue 4, pp. 223-224

Previous Ludmila Švestková: Červiště

Next Eva Macháčková: Malobyt