Složitý způsob pojmenování

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

V psaní názvu obce úředně pojmenované MŠENÉ-LÁZNĚ (velkými písmeny píšeme úmyslně) panují nejasnosti. Podle zásad uvedených v Pravidlech českého pravopisu se totiž název obce, o kterou jde, píše v podobě Mšené Lázně; na příslušném MNV doporučují psát Mšené lázně, statistické lexikony obcí zase pro změnu uvádějí podobu Mšené-lázně.

Problém tkví přímo ve způsobu, jímž je obec pojmenována. Pojmenování Mšené Lázně jakožto oficiální název se vymyká ze způsobu, jak jsou pojmenovány jiné obce s touž strukturou pojmenování; v jiných případech totiž určující slovo stojí před vlastním jádrem pojmenování (např. Lázně Bělohrad, Lázně Libverda, Lázně Kundratice, Lázně Kynžvart; podobně i Město Touškov, Město Libavá, Městečko Trnávka, Ves Javorník, Ves Bílá Voda apod.). V případě názvu Mšené Lázně je o to nemilejší, že pojmenování je v této podobě dvojznačné. Zvláště lidé z jiných oblastí státu, kteří neznají dřívější název Mšené a jeho gramatické zařazení, mohou slovo Mšené ve spojení Mšené Lázně pokládat za přídavné jméno rozvíjející podstatné jméno Lázně a skloňovat „(do) Mšených Lázní, Mšeným Lázním“ atd. — stejně jako např. Janské Lázně, Mariánské Lázně apod.

Složitý způsob pojmenování přináší ještě jednu pravopisnou komplikaci, a to otázku, zda se mezi oběma částmi názvu má, nebo nemá psát interpunkční znaménko. Statistický lexikon obcí z r. 1974 má podobu Mšené-lázně. Toto řešení by bylo nejvhodnější; odstranily by se jím i rozpaky při skloňování. Obdobné případy jsou např. u názvu Lipová-lázně a u některých názvů slovenských osad, např. Ružbachy-kúpele, Číž-kúpele.

Teoreticky by se dala situace vyřešit i změnou názvu na podobu Lázně Mšené, stejně jako je např. Lázně Libverda. Je to typ z hlediska jazykového zcela bez problémů, není však praktický. Hledáme-li např. ve Statistickém lexikonu (jízdním řádu apod.) Libverdu, musíme vědět, že máme hledat pod heslem Lázně.

Rozhodně méně potíží s názvem měli obyvatelé obce v minulém století. Název obce byl totiž Mšený (souvisící se stč. mech, tj. ‚mechový, mechem pokrytý‘); přídavné jméno mšený máme dodnes v podobě omšený, omšelý.

Naše řeč, volume 66 (1983), issue 4, p. 219

Previous Eva Macháčková: Václavské a Karlovo náměstí

Next Eva Macháčková: Předpremiéra, předpohotovost, předtaneční