Časopis Naše řeč
en cz

Kašna-pítko, nebo prameník?

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

S neustálým rozvojem ve všech oblastech našeho života se čas od času objevuje potřeba pojmenovat nové skutečnosti. Pokusy o nová pojmenování bývají někdy dost rozpačité; dostáváme v tomto směru také řadu dotazů. Někdy se však s novým pojmenováním setkáváme až třeba na stránkách tisku. Tak v článku Metro a výtvarné umění jsme četli např. o mramorové kašně před stanicí Malostranská. Pozoruhodná je svým řešením nejen kašna sama, ale zajímavé je i pojmenování, kterého se jí od výtvarníků dostalo, totiž kašna-pítko. Jeho tvůrci jím chtěli patrně naznačit, že to není běžná kašna, tj. umělá a zpravidla zdobená nádrž na vodu, jak ji známe z historických zákoutí mnohých měst, ale že jde o kašnu spojenou se zařízením sloužícím k pití. Přestože souvislost se slovesem pít je zřejmá, působí tento výraz poněkud neobvykle. Podívejme se proto na něj blíže.

[109]Podstatné jméno pítko je odvozeno od slovesa pít příponou -tko. Touto příponou se od slovesných základů tvoří jména prostředků a nástrojů, která pojmenovávají věci sloužící nějaké společenské činnosti a k této činnosti také trvale určené; je tu zřejmé účelové pojetí. Jde o pojmenování různých pracovních i jiných pomůcek, zejména předmětů drobnějších a technicky nenáročných, srov. např. držet držátko, měřit měřítko, sypat sypátko aj.

Pokud jde o slovesný základ, nejhojnější jsou jména na -tko od sloves s minulým kmenem na -a-, srov. řezat řezátko, mávat mávátko, sedat sedátko, dále od sloves s kmenem na -i-, řídit řídítko, kropit — kropítko, vodit — vodítko; méně častá jsou tato jména od ostatních sloves a jen ojedinělá od sloves bez kmenotvorné přípony, srov. odborné názvy jako rýtko k rýt, cpátko k cpát. Tím lze vysvětlit i neobvyklost výrazu pítko k pít, který náleží do této řady jmen.

Přestože jde o slovotvorný typ živý a produktivní, mívají tato jména často individuální a příležitostný charakter, a nenajdeme je proto ani ve slovnících. Tak je tomu patrně i u jména pítko, nehledě navíc na jeho poněkud „dětský“ charakter (srov. z doslechu i bumbátko). Nepovažujeme tudíž toto pojmenování za nejvhodnější.

Uvažujeme-li o jiném pojmenování takového vodního zdroje, je třeba mít na paměti, že jde o uměle vybudované zařízení sloužící k pití (nepřicházejí tu proto v úvahu výrazy jako pramen, zřídlo) a také že jde o pitnou vodu. V němčině se takový vodní zdroj nazývá Trinkbrunnen = pitná studně. Jako ekvivalent tohoto termínu se uvádí v Technickém slovníku německo-slovenském a slovensko-německém slovo prameník. Podle ČSN 73 6620 Vodovodní řády a přípojky to je zařízení vodovodního potrubí sloužící k odběru vody, které se zřizuje na frekventovaných veřejných prostranstvích, v parcích, na výstavách apod. pro rychlé a hygienické osvěžení a pití.

Z hlediska slovotvorného se pojmenování prameník řadí k názvům odvozeným od jmen věcí příponou -(n)ík a označujícím předměty nebo místa sloužící k ukládání těchto věcí, popř. místa, kde se tyto věci vyskytují, srov. např. popelník, k popel, seník k seno, prádelník k prádlo, šatník k šaty aj. Prameník je tedy uměle vybudované místo, kde vyvěrá nebo se zachycuje pitná nebo minerální voda. Přestože je podstatné jméno prameník utvořeno zcela náležitě, působí poněkud neobvykle a zůstává otázka, zda se toto pojmenování stane součástí slovní zásoby běžného uživatele jazyka. Jakožto termín z oboru stavebnictví a vodárenství jej sice dokládá už citovaná ČSN, jednak Technický naučný slovník (Praha 1963), nikoli však běžněji známý Slovník spisovného jazyka českého. Navíc tu působí okolnost, že obdobné zdroje pitné vody se nazývají také fontánky, popř. pitné fontánky. Domníváme se, že není vyloučeno ani pojmenování kašna s vodotryskem, zejména jde-li o samostatné výtvarné dílo, jakým je právě kašna, která dala podnět k této naší úvaze.

Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 2, s. 108-109

Předchozí Alena Polívková: O jazykovém poradenství

Následující Emanuel Michálek: Přemyslovci