Ústup kondicionálu minulého?
Eva Macháčková
[Články]
-
Postavení kondicionálu minulého (dále KM) není v českém mluvnickém systému příliš pevné. Jak uvádí např. M. Dokulil,[1] „tvary o více než dvou slovech vycházejí (totiž) z obliby uživatelů, připadají jim nepohodlné, těžkopádné, a pokud to jen trochu jde, nahrazují se tvary kratšími.“ V uvedené stati se píše, že KM je zvláště v mluveném jazyce silně na ústupu. Marně se normativní příručky snaží zadržet tento vývoj, který, jak Dokulil s lítostí přiznává, bude znamenat značné oslabení výraznosti vyjadřování neskutečných dějů.
Názor odborníků na KM byl a je ovšem ovlivňován postavením, které měl a má KM v latině a v některých současných jazycích neslovanských. V češtině neměl KM nikdy tak pevné postavení jako v některých jazycích jiných. Kladl se tam, kde kontext, situace, event. např. jazykové prostředky lexikální nezařazovaly děj věty do minulosti. Můžeme konstatovat, že ve staré češtině byl stav podobný, jako je v jazyce současném. Tak v Bauerově Vývoji českého souvětí[2] najdeme řadu příkladů na to, že v platnosti KM je užito kondicionálu [63]přítomného. Zvláště často byl KM nahrazován v některé z vět podmínkového souvětí, kladl se tedy buď jen ve větě řídící, nebo závislé. To stačilo k tomu, aby do minulosti byly zařazeny děje obou vět, např.: Byl by sě utopil, by božie moc nevzbránila. I když byl v pozdějším období KM vyžadován (při vyjadřování neskutečných dějů minulých), v běžně mluveném jazyce nezískal nikdy zcela pevnou pozici. Jestliže bylo z kontextu jasné, že jde o děj minulý, volil uživatel spíše kondicionál přítomný.[3]
1. Kondicionál minulý po stránce tvarové
KM se skládá nejméně ze tří slov. Tvoří se od kondicionálu přítomného (přišel bych/já bych přišel) přidáním minulého příčestí slovesa být, event. bývat: byl bych přišel, býval bych přišel (já bych byl přišel, já bych býval přišel).
kondicionál přít.
přišel bych
(já bych přišel)
kondicionál min.
byl bych přišel
býval bych přišel
(já bych byl přišel)
(já bych býval přišel)
Někdy se užívá podoby kombinované (rozšířené), totiž spojení obou příčestí (byl + býval): já bych byl býval přišel. KM se tak zesiluje, dostává význam odlehlejší minulosti, není to však kondicionál předminulý.[4]
Od slovesa být se KM tvoří vždy přidáním příčestí slovesa bývat, aby se neopakovala dvě byl za sebou: byl bych býval doma. Rovněž v minulých kondicionálových tvarech pasivních je užito příčestí býval:
kondicionál přít.
byl by nalezen
kondicionál min.
byl by býval nalezen
[64]V záporných tvarech se klade záporka k některému z příčestí, tedy buď k příčestí slovesa být, nebo k příčestí slovesa plnovýznamového: nebyl by si troufal nebo byl by si netroufal. Existuje ovšem i možnost třetí, u delších tvarů s příčestím býval: já bych byl nebýval přišel. I když materiál ukazuje převahu případů se záporkou ne- u příčestí slovesa být (resp. bývat), jsou prakticky vždy možné podoby obě.[5]
V běžně mluvené češtině se setkáme i s jinými — delšími — zápornými podobami KM. Zatímco v kladném tvaru by za sebou dvě příčestí slovesa být stát nemohla (*byla bych byla přišla, *já bych byla byla přišla) a místo jednoho byl stojí příčestí býval, v záporné podobě nejsou dva tvary slovesa být — jeden kladný, druhý záporný — vyloučeny: Já bych byla nebyla přišla včas. Nebyla bych byla přišla včas apod. I když v kladení záporky existuje v češtině poměrná volnost, uplatňuje se i snaha po jisté harmonii. V podmínkovém souvětí stává záporka ve větě řídící i závislé buď v obou případech u příčestí slovesa být, nebo u příčestí slovesa plnovýznamového.
2. Kondicionál minulý po stránce významové
Kondicionál minulý vyjadřuje především děj, který se v minulosti neuskutečnil. Často se jím vyjadřuje děj možný, děj jen představovaný, předstíraný, zdánlivý, apod.[6] Ve větách samostatných bývá KM často ve větách zvolacích: Kdybych to jen byl tušil! — Ta by mu byla vyčinila! — Kdopak by to byl řekl! — Vás bych tu byl nejmíň hledal! a ve větách s příslovcem málem: Málem bych byla připálila jídlo. — Málem by byla dceru nepoznala (ale přece ji nakonec poznala); v těchto případech mluvčí říká, že mnoho nechybělo, a děj, ať už kladný nebo záporný, by se byl uskutečnil.
V souvětích je KM (podobně jako kondicionál přítomný) častý ve větách přirovnávacích a v souvětích podmínkových. V souvětích s větou přirovnávací se děj věty řídící přirovnává k ději vyjádřenému větou závislou s KM; děj vyjádřený větou přirovnávací se ovšem neuskutečnil, např.: Hněv se v ní uklidnil, jako by byl býval zalit studenou vodou. (Majerová)[7]
[65]3. Náhrada kondionálu minulého
K náhradě KM kondicionálem přítomným dochází především v souvětích podmínkových. Tato náhrada byla normativními příručkami odmítána, tak např. V. Šmilauer v prvním vydání Novočeské skladby (Praha 1947, s. 128) poznamenává, že se děje ve spisovném jazyce vlivem jazyka lidového, a to neprávem. Později (např. v Nauce o českém jazyku, s. 223) však již připouští, že KM se může nahrazovat, ale jen tehdy, je-li minulost jasně vyznačena jiným způsobem.[8]
V podmínkovém souvětí, v němž je KM jak ve větě řídící, tak i ve větě závislé, vyjadřuje se jednak nereálnost děje (věty řídící i věty závislé) — kondicionálem, jednak minulost dějů obou vět; ta se realizuje kondiconálem minulým. Ve větě řídící je KM proto, že se vyjadřuje děj podmíněný, v minulosti neuskutečněný; jeho uskutečňování bylo vázáno na podmínku, vyjádřenou ve větě závislé. Ve větě závislé je KM proto, že se vyjadřuje podmínka v minulosti neuskutečněná. Zjednodušení záleží v tom, že jeden z významových elementů (nereálnost, neuskutečnění děje nebo minulost) se nevyjádří explicite, tj. buď se užije kondicionálu přítomného (a minulost vyplyne z kontextu), nebo se užije indikativu, vyjádří se minulost a z kontextu vyplyne neskutečnost děje.[9]
I. Náhrada KM indikativem (ve větě řídící)
Př.: O dva dni dřív, kdybys byl přišel, tak to bylo jasné. (Bojar) — Kdybychom byli o tom jednali v národním výboru, tak jsme společnou práci jistě odhlasovali. (Říha)
[66]II. Náhrada KM indikativem slovesa moci (modálního charakteru)
Př.: Kdyby jednání o příměří nebyla bývala přerušena po dobu více než pěti měsíců, mohla být již dříve nalezena řešení. — Kdyby se byly sjednotily tři odborové svazy, mohl být výsledek boje zcela jiný (z tisku).
III. Náhrada kondicionálu minulého kondicionálem přítomným v jedné z vět
Náhrada ve větě závislé: Kdyby jen trošičku chtěla, byla by omdlela. (Pujmanová)
Náhrada ve větě řídící: Kdybyste byl tolik nekřičel, slyšel bych vás líp.
Stylově příznakové jsou některé další možnosti náhrady KM (event. jeho nevyjádření):
IV. Náhrada KM infinitivem (ve větě závislé)
Př.: Já být na tvém místě, byl bych to nedělal. Někdy se infinitiv ani nevyjádří: Já na tvém místě byl bych to nedělal.
V. Elipsa věty s KM
Elipsa věty závislé:
Př.: Bylo to nenápadné, ale půvabné děvče a Stáňa by ji byl užuž pozdravil. (Pujmanová) Podmínka vyjádřitelná větou závislou se neuvádí: kdyby si to byl v poslední chvíli nerozmyslel apod. Nechává se úvaze čtenáře, posluchače.
Elipsa věty řídící:
Př.: Kdybys ho byl, Ondro, viděl za protektorátu! (Pujmanová) Věta Tak by ses byl podivil apod. se už neuvádí, z kontextu je čtenáři, posluchači zřejmá.
Z uvedených příkladů vyplývá, že v podmínkovém souvětí stačí, je-li v KM sloveso v jedné z obou vět, buď ve větě řídící, nebo závislé. Zařazením jedné věty do minulosti je osvětlena situace do té míry, že je jasné, že do minulosti patří i děj věty druhé. Také M. Dokulil konstatuje,[10] že KM lze nahradit kondicionálem přítomným, je-li časové zařazení děje do minulosti vyjádřeno jazykovými prostředky lexikálními nebo vyplývá-li ze souvislosti nebo jestliže na jednoznačném [67]zařazení děje nezáleží. Dokulil konstatuje, že KM je v poměru ke kondicionálu přítomnému kategorií příznakovou. Jestliže je obecným významem příznakové kategorie KM jednoznačně označovat zařazení děje do minulosti, omezuje se obecný význam bezpříznakové kategorie kondicionálu přítomného na to, že takové zařazení dějů do minulosti neoznačuje, avšak zároveň nevylučuje.
Není-li minulost žádným způsobem jasně vyznačena a nahrazuje-li se KM v obou větách v podmínkovém souvětí, není podle našeho názoru zpravidla ani děj vět jasně začleněn do minulosti. Na druhé straně však tvary KM v obou větách podmínkového souvětí působí v češtině skutečně těžkopádně, zejména pak jde-li o děje vyjádřené pasívními tvary slovesnými.
Pokud je KM v souvětí jen v jedné z vět, není jeho délka nijak na překážku, a to ani v jazyce hovorovém. I v hovorovém jazyce (a i v češtině obecné) se běžně užívá KM, a to dokonce i v rozšířených podobách: Já bych to byl býval (ob. bejval) udělal, kdybych měl čas. (KM je pouze ve větě řídící.) Já bych to udělal, kdybych byl býval (ob. bejval) měl čas. (KM je pouze ve větě závislé.) KM v jedné z obou vět je „příznakový“, zařazuje děj jednoznačně do minulosti, kondicionál přít. ve větě druhé je „bezpříznakový“, vlivem kontextu však nabývá stejného významu jako příznakový KM.
Můžeme tedy uzavřít, že nejde o to, že by se KM z češtiny úplně vytrácel; užívá se ho však často jen tehdy, není-li minulost vyznačena jiným způsobem nebo jestliže se minulost nevyrozumívá z kontextu.
[1] O češtině pro Čechy, Praha 1962, s. 212.
[2] Praha 1960.
[3] Uživatelé se někdy domnívají, že ve staré češtině se KM vyskytoval v hojné míře, ale v nové češtině že se ho přestává užívat. Avšak historické mluvnice nás přesvědčují o tom, že ve staré češtině byl poměrně vzácný, srov. např. Trávníčkova Historická mluvnice československá (Praha 1935, s. 423): „typ byl bych dal, byl bych býval dal vyskytuje se zřídka v češtině staré, pravidlem je v češtině nové a ve slovenštině. V Gebauerově Historické mluvnici (díl IV, 1929, s. 562) upravené Fr. Trávníčkem se uvádí, že „výraz bych nesl, bych přinesl…znamená a) děj kondicionální času přítomného nebo budoucího, b) děj kondicionální času minulého. To bývá v češtině jen staré … Na pohled bývá tak i nč., ale vlastně jen neumělostí.“(!) Trávníček tedy uvádí, že KM byl v staré češtině vzácný a nahrazoval se kondicionálem přítomným, jeho náhradu v jazyce novém však považuje za neumělost.
[4] V. Šmilauer, Nauka o českém jazyku, Praha 1972, s. 223.
[5] Zajímavé je, že v slovenštině je — podle Slovenské morfológie (Bratislava 1966) — záporka ne- u příčestí slovesa byť: nebol by som to urobil a jen zcela výjimečně — v citovém projevu — bývá u příčestí významového slovesa.
[6] Poučení o charakteru děje vyjadřovaného kondicionálem, ať přítomným nebo minulým, nalezneme např. v Bauerově — Greplově Skladbě spisovné češtiny, Praha 1975, s. 270, 286.
[7] Rozbor přirovnávacích vět s KM podal v obsažné stati J. Haller, Poznámky k českému kondicionálu, LF 72, 1948, s. 97—106. Jako první toleruje Haller užívání kondicionálu přítomného místo KM a zkoumá důvody, proč k tomu dochází.
[8] Ve slovenštině se — podle Slovenské morfológie — pokládá nahrazování KM kondicionálem přítomným za nenáležité proto, že příslušný časový význam nelze zahrnout do významu kondicionálu přítomného. Ve Slovenské morfológii se uvádí, že KM se tvoří od všech sloves a že ho nelze nahrazovat kondicionálem přítomným.
[9] V podmínkovém souvětí s oběma větami kladnými se vyjadřuje, že děj, o němž se mluví ve větě řídící, nenastal, protože nenastal jiný děj, vyjádřený větou podmínkovou s KM: Kdyby bylo pršelo (ale ono nepršelo), byl bych k vám přišel (ale nepřišel jsem). Ve větách se zápornou podobou kondicionálu se vyjadřuje, že děj, o němž se mluví (vyjádřený větou řídící), nastal, protože nastal i děj vyjádřený větou závislou: Kdyby bylo nepršelo (ale ono pršelo), nebyl bych k vám přišel (ale přišel jsem). Obdobná je situace u případů s jednou větou kladnou a jednou zápornou: Kdyby bylo nepršelo (ale ono pršelo), byl bych k vám přišel (ale nepřišel jsem). — Kdyby bylo pršelo (ale ono nepršelo), nebyl bych k vám přišel (ale přišel jsem).
[10] M. Dokulil, Vyjadřování modálnosti v současné češtině se zvláštním zřetelem k systému slovotvorných způsobů, 1952, rkp. kand. práce.
Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 2, s. 62-67
Předchozí Jiří Kraus: Žánrové a stylové proměny veřejné jazykové komunikace
Následující Antonín Rubín: K územnímu ústupu rozložených retnic v jihozápadočeských nářečích
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1