Uzavírka

František Štícha

[Short articles]

(pdf)

-

Z rozhlasových pořadů určených motoristům máme možnost kromě různých důležitých informací o silničním provozu vyslechnout čas od času i zprávu o tom, které silnice byly pro tento provoz uzavřeny. Výsledek uzavření silnice pak hlasatelé nazývají uzavírkou, někdy též uzávěrkou. Chceme se zde v krátkosti zamyslet nad vhodností jednoslovného terminologického pojmenování uzavírka.

Pro pojmenování výsledku, prostředku nebo činnosti (u)zavření/ (u)zavírání kromě zmíněných výrazů uzavírka a uzávěrka existuje v českém jazyce ještě řada dalších, slovotvorně příbuzných slov: závěr, závěrka, závěra, závora, závorka, závěrek, uzávěr, uzávěra, celkem tedy deset. Všechna tato slova jsou utvořena od slovesa (u)zavřít / (u)zavírat, a to buď bez slovotvorné přípony, tj. pouhým přiřazením k jinému slovnímu druhu, anebo pomocí přípony -a, -ek, -ka.

Nejčastěji se uživatel českého jazyka setká v této souvislosti s výrazy závěr (např. jednání) a uzávěr (např. vody), méně často či zřídka se slovy závěra, uzávěra nebo závěrek. Slova závora a závorka, která jsou tvořena z daných slovotvorných prostředků formanty nejméně běžnými (spolu s příponou ho tvoří vkladné -o-) mají obě svůj specifický konkrétní význam. Slovo uzávěr, jehož je využito jako termínu v nejrůznějších oborech (např. ve stavebnictví, strojírenství, hutnictví, sklářství, polygrafii, chemii, obalové technice atd.) označuje zpravidla prostředek, tj. nějaký předmět sloužící k uzavírání. Uzávěra je méně častý termín a označuje se jím uzavírající součástka (zbraně) nebo objekt (v hornictví a vodohospodářství). Termín uzávěrka je znám především z jeho užívání v polygrafickém průmyslu, kde znamená 1. ‚časový termín, do něhož se přijímají rukopisy pro určité číslo novin nebo časopisu‘ a 2. ‚poslední termín, do něhož mají být dodány sazárně všechny rukopisy‘. Slovo závěrka je známé všem, kdo vlastní fotografický přístroj, jako ‚zařízení, které brání přístupu světla na citlivou vrstvu filmu uloženého v přístroji‘.

Termínu uzavírka bylo v daném významu užito již v r. 1966 v Zemědělských novinách: Uzavírka silnice první třídy č. 2… vstoupila v platnost, je ho užito i ve sbírce zákonů 100/1975, 552 b: zábrany pro označování uzavírek nebo překážek a ve sb. z. 100/1975, 553 a: Při stavbách a rekonstrukcích silnic v prováděném stavebním řízení a při povolování uzavírek a objížděk platí ustanovení odstavců 1 a 2.

Slovo uzavírka je mimo daný význam terminologicky neobsazeno, svou slovotvornou strukturou je analogické se slovy jako dobírka, sbírka, probírka a především s věcně blízkým slovem objížďka a formální blízkost s fundujícím slovesem uzavírat (beze změny či vkladu samohlásky) je v souladu s obsahovou transpozicí slovesného děje v jeho substantivem vyjádřené zpředmětnění.

Lze tedy konstatovat, že slovotvorná [271]podoba termínu daného významu je velmi vhodná, a lze ji plně doporučit.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 5, pp. 270-271

Previous Hana Pelešková: Nauka o mluvené podobě jazyka v NDR

Next Jaroslava Hlavsová: Dítě, děti, dětský