K slovotvorným adjektivním kontrastům

Vlasta Červená

[Articles]

(pdf)

-

V této stati navazujeme na příspěvek K lexikálním kontrastům v české slovní zásobě.[1] Značnou, i když ne podstatnou část adjektivních kontrastních dvojic tvoří kontrasty slovotvorné. Při jejich třídění je možno vycházet ze způsobu jejich tvoření.

I. Jsou to odvozeniny předponové nebo složeniny, jejichž první část vyjadřuje vztah opaku k základnímu párovému adjektivu. Těmto adjek[241]tivům odpovídá slovo jednoduché, nesložené (řidčeji slovo odvozené).

a) Na základě materiálu z čtyřsvazkového Slovníku spisovného jazyka českého a jednosvazkového Slovníku spisovné češtiny je možno vydělit skupiny kontrastních slov, tvořených pomocí předpony (nebo komponentu) a — (an-, ab-), např. abnormální — normální stav, člověk; atypický — typický tvar; anti-, např. antidemokratický — demokratický postoj; kontra-, např. kontrarevoluční — revoluční živel; proti-, např. protiprávní — právní jednání, protihistorický — historický; mimo-, např. mimořádný — řádný profesor.

b) V rámci této skupiny zaujímá zvláštní postavení početná řada dvojic, jejichž jeden člen je tvořen pomocí předpony bez-,[2] např. bezcenný — cenný obraz, bezchybný — chybný výrobek, beznadějný — nadějný stav ap. — Podskupinu slovotvorných opaků s předponou bez- nacházíme ve dvojicích, v nichž reprezentant kladného členu má stejný základ protějšku, je však určitým způsobem modifikován, např. bezbolestný — bolestivý zákrok, bezvousý — vousatý mladík. Blízko k těmto případům mají dvojice, v nichž kladný člen je slovo složené, mající v jednom komponentu stejný základ jako člen záporný, např. bezduchý — duchaplný člověk, výrok, bezohledný — ohleduplný úředník. Nesledujeme-li tyto páry pouze z hlediska synchronního, nacházíme někdy neobměněné protějšky ve vrstvě staršího jazyka nebo jako slova řídká a knižní. Jako příklad uvádíme adjektivum bezdětný a řídké dětný (u S. K. Neumanna), k bezstarostný existuje vedle běžného a neutrálního adjektiva starostlivý i zastaralé a knižní starostný, proti bezúhonný nacházíme např. u J. Nerudy zastaralé příd. jméno úhonný. — Existují i příklady pouze formálních opaků, kdy nejde o vztah opaku v pravém slova smyslu. Jako příklad možno uvést dvojici bezvýhradný — výhradný: bezvýhradná poslušnost je poslušnost jsoucí bez výhrad, ale výhradní nebo výhradné právo je takové, které je vyhrazeno; podobně bezpracný zisk s významem ‚získaný bez práce‘ a pracný výrobek s významem ‚vyžadující mnoho práce‘.

Některá z adjektiv páru vstupují do synonymního vztahu s odvozeninami tvořenými pomocí záporové předpony ne-. Jsou to např. adjektiva barevný — bezbarvý i nebarevný, charakterní — bezcharakterní i necharakterní, taktní — beztaktní i netaktní, účelný — bezúčelný i neúčelný, úspěšný — bezúspěšný i neúspěšný, významný — bezvýznamný i nevýznamný.

[242]c) Nejvýraznější soubor kontrastů slovotvorných je zastoupen v párech, v nichž jeden člen tvoří odvozenina se záporovou předponou ne-. Potenciálně je možno utvořit takové protějšky téměř ke všem adjektivům, zejména kvalitativním. Materiál nasvědčuje tomu, že i lexikalizovaných slov s předponou ne- je velmi mnoho. Bylo by možné uvést dlouhou řadu dvojic prostě záporných, v níž oba členy jsou slova běžná, stylově neutrální, stejně frekventovaná, např. nealkoholický — alkoholický, neartikulovaný — artikulovaný, nežádoucí — žádoucí, neživý — živý. — Uvnitř tohoto souboru se vyděluje podskupina, v níž dochází k posunu významu, vyjadřujícímu malou míru vlastnosti základního adjektiva: přídavné jméno nevelký není prostým opakem k velký, ale znamená ‚spíše, dosti malý, menší‘; neposlední má význam ‚spíše přední, nedaleký, nepříliš vzdálený‘. Tato podskupina se z hlediska logiky řadí mezi pojmy kontrární. Adjektiva tohoto typu bývají zpravidla členy trojčlenných i vícečlenných řad, např. malý — nevelký — nemalý — velký, přední — neposlední — poslední. — I zde nacházíme páry, v nichž kladný člen je v poměru k základu svého protějšku určitým způsobem přetvořen. Jde zejména o typ vyjadřující možnost pomocí přípony -telný: proti slyšitelný (let) existuje neslyšný (i neslyšitelný), proti rozlučitelný (přátelství) nerozlučný, proti zkrotitelný (temperament) nezkrotný aj. Další typ různých přípon párových slov představuje příklad stranický — nestranný (soused). Můžeme sem přiřadit i řídké případy, kdy člen tvoří složeninu, jejíž jeden komponent souvisí se základem záporného členu, např. netečný — všetečný člověk, nezištný — ziskuchtivý člověk. — V tomto souboru se vyskytuje i malá skupina slov, u nichž je záporka ne- nadbytečná. Např. adjektivum nestvůrný a jeho formální protějšek stvůrný (z dnešního hlediska charakterizovaný jako řídký — u bratří Mrštíků) jsou významově shodné; podobně přídavné jméno nevraživý odpovídá významem řídkému adjektivu vraživý (vraživý postoj u Heyduka). — I v rámci této skupiny existují dvojice, kde je možno kladný člen najít jen ve starší vrstvě jazyka: proti adjektivům nejapný, nelítostný, nemotorný, neohrabaný jsou doložena zastaralá slova japný, lítostný, motorný, ohrabaný. — Další podskupinu tvoří dvojice, kde dochází k významovým posunům. Existuje např. formální kontrast nevýslovný s významem ‚slovy nevyjádřitelný‘ (nevýslovná bolest, radost) proti výslovný ‚slovy vyjádřený‘ (výslovný zákaz). U záporného adjektiva se někdy vytváří další samostatný lexikalizovaný význam, často stylisticky odlišný: například expresívní význam adjektiva nekřesťan[243]ský ‚příliš veliký‘ (nekřesťanské peníze, vydírání ap.) rozšiřuje sémantický obsah dvojice křesťanský — prostě záporné nekřesťanský (náboženství), tj. ‚jiný než křesťanský‘.

Ve srovnání s jinými skupinami slovotvorných opaků se vyskytují u záporných adjektiv méně často synonymní podoby. Tato synonyma bývají vyjádřena adjektivy tvořenými pomocí předpony proti- nebo mimo-, např. mimoústavní (postup) má synonymní ekvivalent protiústavní, adjektivum nelegální (činnost, tisk) má synonymum mimolegální.

II. Kromě těchto skupin slovotvorných kontrastů, kde základnímu jednoduchému adjektivu odpovídá přídavné jméno odvozené nebo složené pomocí předpon nebo komponentů jistého sémantického okruhu, existuje v české slovní zásobě značný počet dvojic, v nichž oba členy jsou slova odvozená nebo složená a jejichž kontrastní vztah je založen na opačných významech předpon nebo komponentů obou párových slov.

Uveďme přehled těchto nejběžnějších skupin v abecedním pořadí.

a) Jde o dvojice kontrastních slov tvořených pomocí latinských nebo řeckých předpon (komponentů) de- proti in-, např. deduktivní — induktivní, de- proti o-, např. defenzívní — ofenzívní, de- proti kon-, např. destruktivní — konstruktivní; dia- proti syn-, např. diachronní — synchronní; di-, dis-, proti a-, např. disimilační — asimilační; dia- proti mono-, např. dialogický — monologický; ex- proti in-, im-, např. externí — interní, explicitní — implicitní; in- (il-, ir-, im-) proti de-, např. indukční — dedukční (nebo s významem záporové předpony indiskrétní — diskrétní); kon- proti di-, např. konvergentní — divergentní; homo- proti hetero-, např. homogenní — heterogenní; kako- proti eu-, např. kakofonický — eufonický; makro- proti mikro-, např. makroskopický — mikroskopický maxi- proti mini-, např. maximální — minimální; post- proti pre- (prae-), např. postnatální — prenatální; pro- proti re-, např. progresívní — regresívní; sub- proti super-, např. subsonický — supersonický.

b) Obdobně je možno uvést i řadu nejběžnějších dvojic českých kontrastních slov /1/ s předponami: do- proti od-, např. dostředivý — odstředivý; na- proti roz-, např. naladěný — rozladěný, ná- proti zá-, např. návětrný — závětrný; nad- proti pod-, např. nadprůměrný — podprůměrný; od- proti do-, od- proti při-, za-, např. odkrytý — přikrytý, zakrytý, od- proti o-, např. odzbrojený — ozbrojený; po- proti před-, např. poválečný — předválečný; pod- proti nad-, např. podprůměrný — nadprůměrný, pod- proti sou- např. podřadný — souřadný; pře- proti nedo-, např. přeschlý — nedoschlý; roz(e)- proti za-, např. rozepnutý — zapnutý, roz- proti s-, např. rozložený — složený; s(e)- proti vz(e)-, např. sestupný — vzestupný, s(e)- proti ot(e)-, např. sevřený — otevřený; sou- proti mimo-, různo-, např. souběžný — mimoběžný, různoběžný, sou- proti [244]pod-, např. souřadný — podřadný; v- proti vý-, např. vstupní — výstupní; zá- proti před-, např. záalpský — předalpský, zá- proti ná-, např. závětrný — návětrný; za- proti vy-, např. zašlý — vyšlý, za- proti ote-, např. zavřený — otevřený; za- proti před-, např. zapažený — předpažený.

/2/ s komponenty: chudo- proti plno-, např. chudokrevný — plnokrevný; jedno- proti různo-, více-, dvoj-, dvou-, obou-, mnoho-, vše- aj., např. jednobarevný — různobarevný, jednostranný — všestranný; krátko- proti daleko-, např. krátkozraký — dalekozraký, krátko- proti dlouho-, např. krátkodobý — dlouhodobý; malo- proti velko-, např. maloměstský — velkoměstský; málo- proti mnoho-, např. málomluvný — mnohomluvný; novo- proti staro-, např. novořecký — starořecký; polo- proti celo-, např. polodenní — celodenní; prvo- proti druho-, např. prvořadý — druhořadý; rovno- proti různo-, např. rovnoběžný — různoběžný, rovno- proti mimo-, např. rovnoběžný — mimoběžný; různo- proti jedno-, stejno-, např. různobarevný — jednobarevný, stejnobarevný, různo- proti stejno-, sou-, např. různorodý — stejnorodý, sourodý; silno- proti slabo-, např. silnoproudý — slaboproudý; studeno- proti teplo-, např. studenomilný — teplomilný; sucho- proti vlhko-, např. suchomilný — vlhkomilný; světlo- proti tmavo-, např. světlovlasý — tmavovlasý; světlo- proti temno-, např. světlomilný — temnomilný; široko- proti úzko-, např. širokorozchodný — úzkorozchodný, široko- proti útlo-, např. širokoboký — útloboký; tenko- proti tlusto-, např. tenkostěnný — tlustostěnný; těžko- proti lehko-, např. těžkotavitelný — lehkotavitelný; východo- proti západo-, např. východoberlínský — západoberlínský (obdobně severo- proti jiho-); vysoko- proti nízko-, např. vysokofrekvenční — nízkofrekvenční; zlo- proti dobro-, např. zlomyslný — dobromyslný aj.

Slovotvorné kontrasty podobně jako lexikální reprezentují důležité vztahy v slovní zásobě a jsou výrazem sémantického systému v jazyce.

---

[1] Srov. NŘ 62, 1979, s. 121.

[2] O adjektivech s předponou bez- v. článek B. Havránka, Adjektiva bezpříznakový, bezpřízvučný, bezdrátový apod. SaS VIII, 1941, s. 88—94.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 5, pp. 240-244

Previous Slavomír Utěšený: O ústupu příznakových moravských jevů v běžném úzu

Next Vladimír Mejstřík: K užití jednoho typu složených přídavných jmen v odborném názvosloví