Reedovat, či reeditovat?

Milada Homolková, Hana Pelešková

[Short articles]

(pdf)

-

V nakladatelské a redaktorské praxi se běžně užívají výrazy edice, editor(ka) (a od nich odvozená adjektiva ediční, editorský, popř. substantivum editorství). Opakované vydání díla v nezměněné podobě bývá označováno jako reedice.

Substantiva edice a reedice jsou jména dějová přejatá z latiny. Přejatých podstatných jmen ženského rodu, která jsou zakončena na -ce (popř. -ace, -ice), je v české slovní zásobě celá řada, a to jak v oblasti odborné, tak i v oblastech jiných. Většina z nich se opírá o slovesa odvozená z latinských základů (z kmene přítomného) příponou -ova-, např. definice — definovat, demolice — demolovat aj.[1]

Některá z těchto dějových jmen však odpovídající sloveso cizího původu v češtině postrádají. Řadí se k nim i slovo edice. Významově k němu náleží domácí sloveso vydávat. Ani k podstatnému jménu reedice Slovník spisovného jazyka českého, který jako první z našich slovníků toto slovo zachycuje, příslušné sloveso neuvádí. V mluvě redaktorů se však objevují hned slovesa dvě — reedovat a reeditovat. Jsou vhodná obě, je třeba dát přednost jednomu z nich, nebo budeme obě považovat za nespisovné, slangové výrazy?

Tato slovesa vznikla proto, že bylo třeba vyjádřit jedním slovem význam ‚znovu vydat‘, ‚znovu vydávat‘. Princip jazykové ekonomie se často prosazuje právě v těch případech, kdy bezpředponová podoba substantiva má český jednoslovný slovesný protějšek, avšak podoba s předponou jej nemá, srov. např. [271]akce — dělat, činit, reakce — reagovat; pozice — klást, položit, repozice — reportovat; petice — žádat, repetice — repetovat. Ukazuje se, že jde o slova odvozená z jednoslabičných latinských základů (ag-ere, pon-ere, pet-ere). Proto není ani k substantivu edice sloveso edovat (ed-ere). Přípona -ova- se u všech těchto sloves klade k přítomnému latinskému kmeni. Podle toho má z naší dvojice náležitou podobu sloveso reedovat. Sloveso reeditovat vzniklo na pozadí příbuzných slov se základem -edit- (z latinského kmene supinového; -edit-um, z toho v češtině např. editor) nejspíše proto, že základ ed- je pociťován jako příliš nevýrazný a krátký. Ústrojnost slovesa reedovat lze ukázat srovnáním s řadou výrazů jako korepetovat — korepetitor — korepetice, expedovat — expeditor — expedice aj. Za spisovnou nelze však zatím uznat ani jednu z obou podob. V profesionálním vyjadřování budeme dávat přednost podobě reedovat, která má pro svou systémovost předpoklady stát se v budoucnu součástí slovní zásoby spisovné češtiny. Podoba reeditovat by měla zůstat omezena na užší sféru nakladatelského slangu.

Pokud jde o výslovnost obou těchto sloves, jejichž použití se zatím omezuje právě jen na projevy mluvené, je třeba říci, že samohláskové spojení -ee- lze vyslovit jak s rázem (re’edovat), tak bez rázu, plynule (reedovat).[2]

---

[1] Srov. Tvoření slov v češtině 2, 1967, s. 642.

[2] Srov. Výslovnost spisovné češtiny II — Výslovnost slov přejatých, Academia, 1978.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 5, pp. 270-271

Previous Igor Němec: Jmění

Next Alena Polívková: Nice, nebo Nizza?