Dyslektická škola

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

V denním tisku byla nedávno otištěna zpráva o dislektické škole v Karlových Varech. Několik čtenářů požádalo v jazykové poradně, abychom objasnili, o jakou školu vlastně jde, neboť výraz dislektický není uveden v žádné příručce.

V novinové zprávě mělo být uvedeno, že jde o dyslektickou školu (a ne dislektickou) a mělo být vysvětleno, že to je škola pro děti s poruchovou schopností číst. Přídavné jméno dyslektický je totiž odvozeno od podstatného jména dyslexie, což znamená ‚vývojově snížená schopnost naučit se správně číst‘. Je to porucha izolovaná, která nesouvisí se stavem tělesného, smyslového nebo psychického zdraví[1].

[223]Předpona dys i slovní základ -lexie jsou původu řeckého. Řecká předpona dys- znamená v češtině ‚těžko, těžce‘. Vyjadřuje se jí zeslabení, zhoršení, porucha, obtíž. Dysgrafie je vývojově snížená schopnost naučit se správně a dobře psát, dysortografie je vývojová neschopnost zvládnout pravopisné psaní, dyslalie je porucha řeči, která se projevuje neschopností užívat některých hlásek nebo hláskových skupin anebo je tvořit, dysodie je porucha zpěvního hlasu (vyskytuje se především u začínajících zpěváků), dyspepsie je porucha trávení, dystrofie je porucha ve výživě některého orgánu. Všechny tyto výrazy s řeckou předponou dys- jsou úzce odborné termíny lékařské.

Proti tomu existuje v jazyce jiná skupina přejatých slov, která mají v první části latinskou předponu dis-. Ta má význam obdobný českým předponám roz- a ne-. Slov tohoto typu je mnohem víc než slov s řeckou předponou dys-. Jsou to např. výrazy dislokace ‚rozmístění‘ disharmonie ‚nesoulad‘, diskvalifikace ‚zbavení kvalifikace, ubírání, upírání způsobilosti, hodnoty‘ (ve sportovní terminologii znamená diskvalifikace ‚vyřazení, vyloučení ze soutěže či závodu‘). Ve všech těchto případech (tj. s lat. předponou dis-) je i základní slovo původu latinského.

Protože je však lat. předpona dis- u některých výrazů významově blízká řec. předponě dys- (srov. např. disfunkce // dysfunkce, disfunkční // dysfunkční), dochází k tomu, že se i ve slovech s řeckou předponou dys- píše nesprávně -i- (jako např. ve spojení dislektická škola). Je nutné si uvědomit, že výrazy s řeckou předponou dys- jsou většinou úzce odborné termíny lékařské, zatímco slova s latinskou předponou dis- patří do různých oborů odborného vyjadřování.

---

[1] Viz např. Pedagogický slovník 1, Praha 1965.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 4, pp. 222-223

Previous Josef Štěpán: Jak je to se zkratkou CZV?

Next Mojmír Otruba: Jazyková poradna roku 1602