Rozbor jazyka Týdeníku aktualit

Jaroslav Kuchař

[Articles]

(pdf)

-

Kontakty mezi ruštinou a češtinou jsou den ode dne intenzívnější, a to jak ve sféře jazyka mluveného, tak zejména ve sféře jazyka psaného. Velký podíl na tom mají překlady v hromadných sdělovacích prostředcích, zvláště v tisku. V souvislosti s tím se zvyšuje i množství a frekvence tzv. interferenčních jevů. Tyto jevy mohou snižovat účinnost a působivost tisku, a proto je třeba je sledovat, upozorňovat na ně a regulovat je, zejména jazykovou kritikou a výchovou pracovníků v oboru publicistiky, překladatelů a redaktorů.

K jazykovému rozboru některých současných interferenčních jevů mezi ruštinou a češtinou vyskytujících se v tisku se velmi dobře hodí časopis Týdeník aktualit, vycházející v Praze péčí tiskové agentury Novosti a přinášející stati z převážné většiny přímo převzaté a přeložené z časopisů psaných rusky. V tomto časopise se vyskytují ně[90]které nedostatky příznačné pro celý náš ústřední tisk, a zejména ovšem pro překlady z ruštiny. Poskytla nám tedy žádost redakce tohoto časopisu o jazykový rozbor několika čísel příležitost, abychom na některé nedostatky, které považujeme v současné kontaktové situaci za typické, upozornili i pracovníky jiných redakcí, popř. širší veřejnost vůbec.

Jazykový rozbor je založen na sledování zhruba deseti čísel časopisu Týdeník aktualit, a to z druhé poloviny roku 1977 (čísla v závorce označují čísla časopisu) a týká se jen některých jazykových stránek textu, zejména těch, které mohou být v tomto písemném rozkladu jednoduchým způsobem doloženy příklady. Jde zejména o stránku lexikální, zvláště lexikálně sémantickou a slovotvornou, z gramatických jevů jsme pak vybírali příklady morfologické a jednodušší jevy syntaktické, které není nutno doprovázet dlouhými výtahy z textů. Z těchto důvodů se v rozboru také nemůžeme zabývat problémy nadvětné syntaxe, textové výstavby a některými otázkami stylistiky vůbec, zejména tzv. stylovými postupy. Kromě vlastních jazykových jevů jsme si ovšem všímali i otázek pravopisných. Rozbor jednotlivých jevů nemůže také jít z uvedených již důvodů do patřičné hloubky; to, co lze považovat za jisté nedostatky, co by bylo možno vyjádřit vhodněji, adekvátněji apod., je naznačeno jen zkratkovitě, vhodnějším příkladem apod.

V úvodu pokládáme za nutné říci, že časopis Týdeník aktualit má ze sledovaných hledisek dobrou jazykovou úroveň, kterou lze přirovnat k jazykové úrovni našeho ústředního tisku. Nedostatků, které by bylo možno označit za vyslovené chyby proti spisovné normě, se vyskytuje jen malý počet. Převážná většina případů, které budeme dále uvádět, nemá charakter jazykově „nesprávný“, nýbrž jen méně vhodný, méně obvyklý, méně užívaný apod. Jde z velké míry o jevy z oblasti jazykové interference, tj. o přejímání některých jazykových prostředků z jazyka, z něhož bylo překládáno, tj. z ruštiny, popř. o jejich neadekvátní přeložení. Někdy i zkušení překladatelé a redaktoři, popř. i korektoři mohou bez hlubší znalosti jazykové struktury a systému jazyka (nebo obou jazyků) tyto nedostatky těžko postřehnout, zvláště vyskytují-li se v obou jazycích prostředky formálně shodné, lišící se však jen jemným rozdílem významovým nebo stylovým, dále třeba frekvencí, dobovým výskytem, citovým zabarvením (expresivitou) ap.

[91](1.) Poměrně největší počet těchto nedostatků, a interferencí je z roviny lexikální: Jen ojediněle jsme našli chybu významovou, která měnila smysl textu: „… tento pokrok u nás … výrazně snížil pracovní a životní podmínky“ (správně: zlepšil 41). Lze sem zařadit ještě: „tisíce rukou pomáhaly při sestavování kombajnů pro sklizeň třtiny (36)“ — z celého kontextu vyplývá, že nešlo o montáž, tedy sestavování, nýbrž o výrobu vůbec. „Nové často bývá dobře zapomenuté staré (46)“ — má být asi zapamatované, ale celý výrok by měl být stylizován jinak. Častěji se vyskytuje sémanticky méně obvyklé nebo méně vhodné spojení výrazů, např. „výměna informací o provádění programů (34)“ m. uskutečňování, realizaci programů, „vznik, ustanovení a rozvoj prvního socialistického státu (45)“ m. ustavení, stabilizace, „zřizovat hráze a přehrady (45)“, m. stavět, budovat, „tráví v Novovoroněži svůj studijní pobyt (45)“, m. je na studijním pobytu (x tráví volný čas), „jediný exemplář (letounu) byl nalezen v jednom cvičebním prostoru (34)“, m. výcvikovém prostoru; (o rekordu ve skoku o tyči) „nový materiál nejen pomohl zvýšit výsledky, ale i… (34)“, m. zlepšit výsledky, „bude se zpracovávat šest miliónů plnometrů dříví (45)“, m. dřeva, „turista, milovník prudkých zážitků (41)“, m. silných, intenzívních.

U řady takových příkladů lze vliv ruštiny přímo doložit: „zimní pochod na lyžích (34)“, m. jízda n. běh (rus. je chodit na 1., česky jezdit na l.), mistrovství „elitních atletů“, m. vybraných, nejlepších, vrcholových, „masová výroba (34)“, spíše hromadná výroba (viz zhromadňování výroby), „byl posouzen široký kruh otázek (34)“, m. okruh otázek (rusky krug), „mnohostranná setkání vedoucích činitelů (33)“, spíše vícestranná setkání (české mnohostranný = rozmanitý, rozličný), „trenér pozval Vladimíra (ve škole) do lehkoatletické sekce (34)“, m. do 1. oddílu (u nás byly sekce jen u vyšších orgánů!), „i špatný mír je lepší než sebemenší svár (45)“, m. konflikt, srážka, „hnutí mezinárodních studentských oddílů (36)“, m. brigád, „osmdesát pionýrů odpočívalo v pionýrských táborech (45)“, rus. otdychať se zpravidla překládá rekreovat se, být na rekreaci, tady nejlépe snad bylo v p. táborech, „větší objem společ. výstavby (41)“, častější v tomto spojení je rozsah výstavby.

Některé lexikální prostředky mají knižní zabarvení a pro publicistické žánry nejsou vhodné, např. „za pulty stanuli členové studentských oddílů (35)“, m. za pulty obsluhovali ap. členové studentských brigád, brigádníci z řad studentů apod., „laserový lokátor sestává [92]z přijímače a vysílače (41)“, m. skládá se, „stávající letiště (34)“, m. letiště v provozu, dosavadní (nebo přívlastek prostě vypustit). Ojediněle jsem zachytil i spojení nespisovné, slangové, „dělat aspiranturu (33)“, m. být v aspirantuře, absolvovat aspiranturu, a nevhodný výraz nářeční strno (34), m. strniště.

(2.) Zvláštní kapitolu tvoří užívání přejatých slov. V soustavě ruštiny zaujímají, jak známo, cizí (mezinárodní) slova a cizí prvky vůbec jiné, pevnější postavení než v češtině; ruština přejímá mezinárodní slova a prvky na rozdíl od češtiny v širším měřítku a bez zábran a také např. v publicistice se užívá více slov a prvků mezinárodního charakteru. Čeština např. nevstřebává do sebe jen tak lehce „hybridní“ složená adjektiva jako „superhluboký vrt (41)“, „superčisté kovy (41)“ a jiné super-; nahrazuje je příslovcem velmi, velmi čisté kovy apod. Pro spisovnou češtinu je také nevhodné samostatné užívání první části složeného slova elektro- „zkoumat akupunkturu s použitím elektro a laserové stimulace (33)“. Redakce TA postupuje při užívání přejatých slov vcelku uměřeně a uváženě, jen v ojedinělých případech bych doporučoval volit jiné řešení: tak např. u velkých institucí mluvíme spíše o rozhlasových stanicích než o radiostanicích: „propaganda vedená (cizími) radiostanicemi (33)“. Problematické je užití výrazu „operátor — pečuje o dobytek (45)“, málo srozumitelný je v novinách i výraz terminal „specializovaný kontejnerový terminal (35)“, zvláště když není vyložen. To se týká i výrazů šarijat a parandža (35), které jsou zřejmě sovětskému čtenáři bližší než českému. Velmi nízkou sdělnou hodnotu pro českého čtenáře má poruštěné anglické slovo mazer (z angl. mother = matka), užité ve fejetonu (35), také „memoriální hřbitov (34)“ by potřeboval adekvátnější překlad, převzatý ruský výraz má v češtině jiné konotace, ani užívání certifikátu (45), i když je úředně posvěceno, nepovažujeme, zejména pro noviny, za vhodné. Poslední příklad je ostatně typický pro to, jak některá přejatá slova mají v češtině „nižší“ slohovou hodnotu než v ruštině.

(3.) Ze slovotvorných jevů je možno upozornit na několik drobností, které jsou pro překládání z ruštiny příznačné. Tak slovotvorná podoba obyvatelského jména Portorikán „černoši, Indiáni a Portorikáni (33)“ má v češtině — vedle neutrální podoby Portoričan — poněkud pejorativní zabarvení (srov. i Amerikán — Američan, Korsikán — Korsičan) a její užití v daném kontextu nebylo na místě (naproti tomu ruské Portorikaněc je neutrální). Často se chybuje při tvoření přídavných jmen příponou -ův, -ova, -ovo od ruských jmen osob zákon[93]čených na -ov. Tak se v TA při recenzi Mrtvých duší píše o „odjezdu Čičikovy bryčky“ místo Čičikovovy. Experimentální moskevská škola nazvaná podle známého matematika Kolmogorova se v témž článku (35) jednou nazývá Kolmogorovská „výuka na škole Kolmogorovského“, podruhé Kolmogorská „posluchači školy Kolmogorského“; správné však je Kolmogorovova (srov. podobně Gottwaldova, Leninova škola aj.). Kamenem úrazu bývají i adjektiva odvozená od jmen místních; do češtiny adaptujeme tato adjektiva pouhou příponou -ský, kdežto v ruštině jsou často i přípony jiné, např. -inskij, -ijskij ap. Setkáme-li se v ruštině s těmito podobami adjektiv, je třeba vždy ověřit, jaká je základní substantivní podoba místního jména. Tak např. vrt provedený u města Saatla bude saatlský nebo saatelský (jako Dukla — dukelský), a nikoli „Saatlijský vrt (41)“. Z tohoto hlediska by bylo třeba ověřit, zda tzv. „achaltekinské plemeno koní (35)“ a také jméno podle příslušnosti „achaltekinec (35)“ je skutečně od místního jména zakončeného na -in (v příručkách, které nám byly dostupné, jsme informace nenašli). Často se chybuje i při tzv. přechylování, v TA jsme nedostatky tohoto druhu nenašli, kromě jednoho případu sporného „požádal o odpověď Valentinu Butajenovou — trenérku sborné (42)“ a jedné zřejmé tiskové chyby (v témže článku).

(4.) Z jevů morfologických si všimneme jen několika příkladů, v nichž se při překládání často chybuje. Jde především o ruský typ „ulice Lenina“, který do češtiny překládáme buď Leninova ulice, anebo (méně vhodně) ulice V. I. Lenina. V ruštině je totiž genitiv u těchto jmen daleko více rozšířen než v češtině, kde je zase naopak produktivnější tvoření přídavných jmen přivlastňovacích. Proto „boje s bandami Machna (45) je lépe překládat s Machnovými bandami, dali bychom přednost i Marxovu a Engelsovu dědictví před „dědictvím Marxe a Engelse (41)“. Ve vyjádření „asi měsíc před rekordní výškou Jaščenka (34)“ je interferencí hned několik, vhodnější překlad je „před Jaščenkovým rekordním skokem“ atp.

V češtině je také poněkud jiný poměr ve využití jednotného a množného čísla substantiv a liší se tu i styl odborný a publicistický. Tak např. v novinách dáváme přednost množnému číslu ve vyjádřeních „Svátky písně (36)“, srov. naše festivaly písni, „ukázat obraz současníka (42)“, lépe současníků, „pracovali na vykopávkách provobytného člověka (42)“, lépe p. lidí, „existence inteligentní bytosti ve vesmíru (35)“, tedy inteligentních bytostí. V množném čísle se také v češtině vyskytuje častěji jméno zkušenosti (naproti tomu v ruštině je jen sg. [94]opyt), proto nejsou vyjádření „využíváme zkušenost brněnských kolegů (45)“, „zkušenost, mistrovství a odvaha sovětských lidí (35)“ v čes. textu zcela neutrální. Naopak se zase pociťuje jako méně obvyklý plurál ve spojeních jako „tisíce tun okurek…, pórku…, kopru i hlávkových salátů (33)“ místo hlávkového salátu, nebo „režim školy není spoután přísnými rámci (35)“, m. přísným rámcem. Ve větě „gymnasta nemá slabých nářadí (45)“ je hned několik příznakových interferenčních jevů: vedle neobvyklého plurálu (čes. nářadí je většinou singulár, naproti tomu v ruštině je zpravidla plurál snarjady) je to i zastaralý genitiv záporový a neobvyklé, poněkud slangové spojení „mít … nářadí“. Adekvátnější by byl např. překlad, že „gymnasta nemá na žádném nářadí slabinu“ apod.

V textech je i kolísání ve skloňování zkratkových slov, tak např. v (42) se chápou jako tzv. písmenné zkratky a neskloňují se: „odjel z KAMAZ, na KAMAZ, osady na BAM“ (to je způsob obvyklý v ruštině), kdežto v (36) se skloňují „komplex Kamazu“ apod. Protože jde o skutečná slova, která se běžně vyslovují jako jiná česká zkratková slova (Čedok, Svazarm), je pro češtinu vhodnější druhý způsob psaní i skloňování. V češtině nepoužíváme rus. koncovek u adjektiv, i když jsou součástí jmen vlastních, tedy místo „v Krasnoj Presni (45)“ by mělo být v Krasné Presni, nebudeme-li vůbec překládat v Rudé Presni. Jen ojedinělé jsou chyby proti kodifikaci v tvarech sloves: „televize a kino často vychází jako vítěz (45)“ místo vycházejí.

Co se týče jiných slovních druhů, vyskytuje se v textech TA několik interferencí zejm. s ruskými předložkami. Tak např. nenabyl český výraz nehledě takové míry předložkového charakteru jako ruské nesmotrja a větu „Nehledě na duševní stav chlapce se ho na nic neptali ani učitelé, ani rodiče (36)“ by bylo třeba překladatelsky řešit jinak (např. I když duševní stav chlapce byl zřejmý, apod.). Málo zřetelná je stavba věty „USA nemohou už dělat všechno podle svého vzdor zainteresovaným zemím (33)“, a to nejen z toho důvodu, že česká předložka vzdor se spojuje zpravidla jen se zájmenem a vedlejší větou s že, (vzdor tomu, že). V češtině obvykle mluvíme o testech znalostí, způsobilosti aj., a nikoli o „testu na vhodnost (36)“. Také vyjádření „pomluvy ze strany nedobitých bělogvardějců (45)“, popř. „rozpoznat po telefonu (45)“, nesou stopy svého ruského vzoru a jsou přeloženy příliš „mechanicky“. V ruštině je také jiné postavení tzv. nevlastních předložek než v češtině, např. věta „autor si podrobně všímá jednoho z hlavních směrů práce na poli upevňování kázně (34)“ [95]zní v češtině hodně kostrbatě a šroubovaně. Spojovatelnost ruského příslovce ješčo není totožná s českým ještě: Ve větě „Ještě dlouho před ukončením školy se rozhodl pro práci úředníka (36)“ je lépe užít příslovce už, tedy už dlouho před. V češtině se samostatné užití zájmena tento, např. ve větě „V SSSR se tímto zabývají astronomové (35)“ hodnotí jako slohově nižší (lépe: tímto problémem nebo prostě tím). Příčestí jsoucí je naopak slohově knižní a naprosto se nehodí do textu besedy u kulatého stolu (!): „Tento princip jsoucí součástí proletářského internacionalismu (41)“. Ve větě „to umožňuje budoucím inženýrům prověřit si úplnost jejich teoretické přípravy (45)“ je v rozporu si se zájmenem jejich (mělo být své). Příklad na nevhodné užití zájmenného příslovce tázacího ve funkci vztažné: „s těmi, kde se projevily ty či ony sklony, byla práce snazší (35)“, místo u nichž.

(5.) Ze syntaktických jevů se nejvíce inteference s ruštinou projevuje u přístavkových spojení typu „učitel-průkopník“ (psaných někdy bez spojovníku). Tento typ je v češtině vcelku řídký, kdežto v ruštině velmi častý. Proto lze jejich častý výskyt v TA hodnotit jako neadekvátní pro českou publicistiku. Příklady: sportovci-akademici (33), letec-hrdina (34), Tula-město hrdina (34), inženýrka-technoložka (35), první žena-vědkyně v oboru (35), škola-sympozium (35), kursy pro astronomy-astrofyziky (35), fotbal-čaroděj (35), čedič-bazalt (41), laser-kontrolor (42), letec-kosmonaut (42), bolševik-leninovec (42), člověk-budovatel (42), člověk-tvůrce (42), robot-výzkumník (45), tramvaj-vysavač (45), žáků-vítězů pochodu (45), vědkyně-fyzička (45) aj. Zejména některá z nich, která mají obdobu i v naší skutečnosti, by bylo vhodné vyjádřit jinak, např. akademičtí sportovci, první vědecká pracovnice v oboru, inženýrka technologie, čedičová vyvřelina, vědecká pracovnice ve fyzice, astronomy a astrofyziky, anebo prostě jen kosmonaut apod.

Druhým typickým a velmi častým nedostatkem syntaktickým jsou prohřešky v pořádku slov (slovosledu) vyplývající z nedodržování aktuálního členění výpovědi. Protože popis a výklad takových případů by vyžadoval příliš místa, vybrali jsme jen pár vět. V textu se mluví nejprve o kosmickém prostoru a pak následuje věta: „I organické sloučeniny jsou rozšířeny v kosmickém prostoru (35)“. Tzv. aktuální členění (především v psaném textu) vyžaduje, aby na prvním místě ve větě bylo to, co je známé, o čem již byla řeč, a teprve v druhé části to, co se o tom říká nového, tedy správně: „V kosmic[96]kém prostoru jsou rozšířeny i organické sloučeniny“. Podobný příklad (před tím se již o univerziádách mluvilo): „Vzpomínám si … na r. 1961, kdy jsem poprvé startoval na univerziádě (33)“, lépe: kdy jsem na univerziádě startoval poprvé. — V předchozím textu se mluví o nemocenském pojištění: „Nevlastními dětmi rakouského zdravotnického systému jsou lidé, na něž se nevztahuje nemocenské pojištění (34)“, místo: na něž se nemocenské pojištění nevztahuje.

Několik nedostatků je ve vazbách: „… práva … jsou ústavou nejen uváděna, ale jsou i zaručena (36)“, vhodnější stylizace je „práva jsou nejen v ústavě uvedena, ale jsou i ústavou zaručena“, „… jak zpracovávat a čím porovnávat signály (45)“, správně: porovnávat s něčím, „Zkušenosti jednání o problémech (45)“, správně „zkušenosti z jednání“. Titulek: „Plátna o sovětském Rusku (45)“; metonymického pojmenování plátna (tj. obrazy) se užívá i v češtině, nelze je však takto spojovat s jakoukoli tematikou, tedy spíše „Výstava obrazů o sovětském Rusku“ (v článku se tato výstava recenzuje).

Vyskytují se i nedostatky v tzv. mluvnické shodě (kongruenci), a to zvlášť tehdy, předchází-li přísudkové sloveso (nebo jméno) před několikanásobným podmětem; v ruštině bývá v takových případech tvar plurálový, v češtině častěji tvar singulárový shodující se s prvním následujícím substantivem, tedy např. „jednání byl přítomen ministr … a zástupce…“. Uvádět příklady z TA by bylo pro tento rozbor příliš těžkopádné. Jiný typ shody: „Třetina aktivních televizních diváků je zároveň i aktivní čtenáři (35)“; podle známého větného typu „čas jsou peníze“ je nutné v uvedené větě upravit slovesný tvar na jsou, tedy „Třetina … diváků jsou zároveň i čtenáři“.

Tu a tam se vyskytují i nepravé věty, zejména vztažné, které mají punc slohové neobratnosti: „Nad náměstím klesal vrtulník, který se za několik minut opět vznesl k nebi (33)“. Velkým překladatelským oříškem bývají přechodníky, které mají v češtině zcela jinou významovou funkci, slohovou platnost i frekvenci než v ruštině. S překlady přechodníků si počíná redakce TA, jak se domnívám, vcelku dobře; neobratné větné konstrukce, v jejichž pozadí se zřejmě skrývá přechodník původního textu, jsme našli jen výjimečně. Patří k nim např. tato věta „… že když strana a sovětská vláda myslí na budoucnost, kladou velký důraz na vědu (45)“.

Ještě dva jednotlivé příklady syntaktických nedostatků; první se týká větné konstrukce: „Je tu (v Lugovém) organizovaná jezdecká škola (35)“, vzhledem k celému kontextu lépe: je tu organizována: [97]druhý se týká záporu: „Příznivci klubu jsou skromní…, ale zřídkakdy si neodpustí poznámku (36)“, místo správného: zřídkakdy si odpustí poznámku.

K významové stavbě věty máme rovněž dva doklady; první se týká syntaktické homonymie. Z věty „studenti odjeli do Sverdlovské oblasti, aby tu pracovali na výstavbě objektů sovchozu Ščelkanovskij v hodnotě celkem 150 000 rublů (34)“ není patrné, zda se hodnota týká výsledků studentské práce, anebo objektů sovchozu. Ve větě „(Sestavě gymnasty) chybělo to hlavní: stálost formy, umění krotit své emoce“ se druhá část významově nevztahuje k první, stálost formy a umění … nejsou vlastností sestavy (!). Sem lze zařadit i dva příklady zasahující do oblasti metajazykové (tj. týkající se vyjadřování o jazyce): „Sestava byla — jak říkají gymnasté — pro oko diváka přitažlivá (45)“. Takto se u nás nevyjadřují (jen) gymnasté. Chyba vznikla zřejmě tím, že v původním ruském originálu bylo nějaké příznakové (slangové?) vyjádření, to bylo do češtiny přeloženo výrazem zcela běžným a neutrálním, vložená věta („jak říkají gymnasté“) však zůstala. Druhý příklad vyplývá z gramatických rozdílů mezi češtinou a ruštinou: spisovná ruština běžně užívá u určitých tvarů slovesných i osobního zájmena (my přišli), kdežto v češtině se užívá zájmena jen při důrazu, popř. ve vyjádření expresívním (přišli jsme x přišli jsme jen my). Proto měl být překlad věty v (36) řešen jiným způsobem: „Fandové říkají: „Zítra hrajeme“, i když hraje jen třináct hráčů. Když však vezmeme v úvahu to slovíčko my, potom bude hrát víc než milión lidí.“ Jak je patrné, „slovíčko my“ se v textu vůbec nevyskytuje.

(6.) O některých stylových jevech jen stručně. Je vcelku pochopitelné, že se při překladu, zejména nejde-li o překlad umělecký, některé slohové jemnosti originálu stírají a že překladový text publicistický může jen stěží dosáhnout té slohové rozmanitosti a působivosti jako text stylizovaný autorem v jazyce mateřském. S tím je nutno se smířit. Např. český autor by stěží stylizoval líčení takto: „Vybrali si vhodné místo pro tábořiště… Za tři dny sroubili vor… Už je vše připraveno. Několikrát po sobě prověřili… (41)“.

K stylovým nedostatkům, které nevyplývají z interference, je třeba řadit např. nefunkční hromadění prostředků téhož nebo podobného významu blízko sebe: „Nakonec však ale přece jen byly nuceny (západní státy) vyslat své odborníky (35)“, dále nefunkční opakování téhož prostředku v týchž (nebo bezprostředně následujících) [98]větách a souvětích: „Coubertin, který nikdy neodděloval … (vrcholový) sport od sportu, který mohou provozovat nejširší vrstvy (33)“.

Více slohové rozmanitosti, bližší českým textům, bychom doporučili i při stylizaci titulků, zejména v některých žánrech (rubrikách), srov. např. titulek „Vychovat občana (34)“, kde působí nevhodně i užití dokonavého vidu slovesa a tvaru substantiva v jednotném čísle aj.

(7.) Nakonec věnujeme pozornost jevům pravopisným. Je příznačné, že největší nedostatky se tu projevují v interpunkci, zejména v kladení čárek a v užívání uvozovek, tedy v jevech, v nichž se nejčastěji chybuje i v českém tisku, a to i ústředním. Nemusí tedy být tyto nedostatky důsledkem interference, třebaže čeština se v zásadách pravopisu obou jevů od ruštiny liší.

Kamenem úrazu při zachovávání interpunkčních pravidel kodifikace je zvláště rozlišování přívlastku volného (ten se čárkou odděluje) a těsného (ten se neodděluje). Nedostatky jsou vesměs jednoho typu, že se totiž klade čárka i u přívlastků, jejichž základem je slovesné adjektivum a které jsou zřetelně těsné, tj. čárka se klade nadbytečně. Několik příkladů (bylo by možno je snadno rozhojnit): „počítá se s využitím vod Pečory i dalších řek, tekoucích na sever (33)“, „(restaurátoři) odstranili zlacení, nanesené před padesáti lety (33)“, „Je to jeden z mnoha objektů, budovaných podle plánu na ochranu přírody (34)“, „usnesení, přijaté … otevřelo nové cesty (34)“, „Je nutné vytvořit soustavu družic, kroužících ve třech výškových hladinách (34)“, „Byl vypracován ucelený systém obdělávání polí, chránící půdu (34)“, „vypracování dílčích dohod, zahrnujících konkrétní druhy zbraní (34)“, dokonce i v titulku „Práva, zajišťující skutečnou svobodu člověka (36)“. Ostatní interpunkční nedostatky jsou ojedinělé a lze je přičíst na vrub tiskařskému šotkovi, např. neoddělování vložené vztažné věty na konci čárkou.

Uvozovky se často kladou nejen v míře větší, než je to v Pravidlech pravopisu zachyceno, ale hlavně zcela zbytečně. Tak např. není jasné, proč se do uvozovek dává spojení „čisticí systém“ (41) (zapne se „čisticí systém“), „dospělí“ (45) (když poprvé startoval mezi „dospělými“), „stará technika“ (34), aj., když tu všude jde o spisovné výrazy, jichž není užito „ve smyslu jiném, než jaký je obvyklý“ (Pravidla českého pravopisu). Uvozovkami užitými nefunkčně se to přímo hemží zejména ve sportovní rubrice. Jeden příklad za všechny: v kratičkém odstavci o dvou větách Všechno „zlato“ z Basileje (42) je jich celkem osm (!). V jedné ze zásad Pravidel se říká, že do uvo[99]zovek se dávají někdy též „výrazy, u nichž chceme naznačit, že jsou příznačné pro lidi nebo prostředí, o nichž píšeme“. Ale výrazy vyhození míče, vrcholky apod. nejsou přece příznačné jen pro gymnastky. Domnívám se, že v ruském originále výrazy příznačné byly, překladem se pak setřely, uvozovky však zůstaly.

Pro překladatele a redaktory je také dobré si uvědomit, že v ruštině má jiné funkční rozpětí i frekvenci spojovník a že zejména u tzv. přístavkových pojmenování typu učitel - průkopník (viz výše) vystačíme častěji bez něho. To se týká i některých jiných spojení, např. „dvanáctiletí-třináctiletí plavčíci (45)“, „výstava Elektro-1977“ apod.

Při psaní velkých písmen u vlastních jmen a pojmenování si redakce TA počíná velmi obezřetně a pečlivě, i když (možná, že právě proto) je úzus ruský a český značně odlišný. Snad jen ve sportovní rubrice se najdou chyby toho druhu jako „na Světových studentských hrách jsem závodil třikrát (33)“ — na apelativní charakter pojmenování ukazuje již číslovka násobná. Naproti tomu jde-li o jedinečnou akci, určenou pořadovým číslem konání, datem apod., píšeme její název s velkým počátečním písmenem, tedy Univerziáda 1977 (v (33) je však písmeno malé), Olympiáda 80 (psáno v (45) s malým písmenem).

Také při ověřování způsobu psaní cizích vlastních jmen osob a míst, což je jak známo, pro překladatele z ruštiny tvrdý oříšek, počíná si redakce TA podle našich zjištění vcelku odpovědně. Našli jsme jen jeden prohřešek, zato velmi nemilý, který neměl ujít pozornosti redaktorů. V Západním Berlíně se prý podle článku v (36) nachází „známá Hammarscheldova střední škola“. Ta je však zřejmě pojmenována podle známého bývalého generálního tajemníka OSN a nositele Nobelovy mírové ceny Hammarskjölda (!)

Závěr: Zjištěný počet nedostatků by mohl činit dojem, že jazyková úroveň Týdeníku aktualit není uspokojivá. Je třeba si však uvědomit, že je to výběr z deseti čísel časopisu, tj. z několika set stran psaného textu, a že nejde většinou o chyby „primitivní“, o zřejmá porušení jazykové nebo pravopisné normy, nýbrž o jemnější nedostatky významové, formální, slohové a podobné (o některých z nich by se bylo možno i přít). Valná většina z nich je způsobena specifikou tohoto týdeníku, tj. hojnými překlady z ruštiny. Kdyby se redakci podařilo snížit počet těchto interferenčních jevů na minimum, bylo by možno hodnotit jazykovou úroveň TA jako velmi dobrou, lepší, než [100]je v některých typech deníků a časopisů ústředního tisku. Kromě pečlivosti, kterou redakce zřejmě jazykové stránce věnuje, vyžadovalo by to, aby se překladatelé nedrželi úzkostlivě původních textů, překládali sice z hlediska věcného obsahu přesně a adekvátně, ale s větší jazykovou a slohovou citlivostí.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 2, pp. 89-100

Previous Antonín Rubín: Metajazykové přezdívky v jihozápadočeských nářečích

Next František Cuřín: Podnětná práce o slovní zásobě 18. století