Časopis Naše řeč
en cz

Rozhlasové zprávy z hlediska jazykové kultury

Emil Dvořák

[Articles]

(pdf)

-

Zpravodajská směna ústředního vysílání politického zpravodajství a publicistiky Čs. rozhlasu připravuje denně na šedesát pořadů (stanice Hvězda vysílá zprávy 42krát, Praha 14krát a Vltava třikrát) — a jistě není mnoho lidí, kteří si rozhlasové zprávy během dne aspoň jednou neposlechnou. To je také dostatečný důvod k tomu, abychom jim věnovali pozornost i po stránce jazykové.

Rozhlasové zprávy mají funkci agitačně sdělnou — jejich posláním je nejen podávat pravdivé aktuální informace, ale i získávat, přesvědčovat, vzbuzovat zájem. Na rozdíl od ostatních hromadných sdělovacích prostředků plní rozhlas tuto funkci jenom prostřednictvím jazyka — tisk využívá i prostředků grafických, v televizi a ve filmovém zpravodajství má výrazné postavení obraz. I po jiných stránkách je rozhlas v nevýhodě: Průzkumy prováděné v různých státech shodně prokázaly, že zpravodajské pořady rozhlasu sleduje převážná většina posluchačů při jiné činnosti (při práci, jídle, oblékání atd.). V tisku rozhoduje čtenář sám, kolik času které zprávě věnuje, a může si vybrat i noviny a časopisy specializované. Z toho ovšem vyplývá, že na rozhlasové zpravodajství musíme klást z jazykového hlediska větší požadavky než na zpravodajství v ostatních sdělovacích prostředcích: zprávy by měly být formulovány zvlášť jasně, srozumitelně a přesvědčivě; posluchač by měl mít stále přehled, o čem se mluví, co je na informaci důležité, nové; jeho pozornost by neměla být utlumována stereotypností, ale naopak oživována pestrostí a zajímavostí nejen po stránce obsahové, ale i jazykové a stylové. A právě z těchto hledisek máme nejvíce kritických připomínek.

Pracovníci zpravodajské směny někdy zapomínají, že jejich zprávy nebude veřejnost číst, ale poslouchat: ve snaze o stručnost chtějí podat maximum informací v minimu textu, přejímají zprávy ČTK v podobě určené pro tisk atd. Sotva jsou při poslechu srozumitelná přetížená a nepřehledná souvětí jako Dokument vyzývá všechny národy, aby vystupňovaly úsilí o doplnění politického uvolňování uvolňováním ve [19]vojenské oblasti, aby vyslovily rozhodnou vůli zastavit horečné zbrojení a hledat účinné kroky k odzbrojení, vystupňovat úsilí, jehož cílem by bylo omezení systému strategických zbraní, žádat zrušení cizích vojenských základen, snížení vojenských sil a rozpočtů (P 12. 5. 7.00)[1] nebo Předpokládá se rovněž, že cena ropy bude jedním z hlavních námětů jednání přes oficiální popření zpráv, že se ministři budou zabývat rozpory mezi jednotlivými členskými zeměmi organizace (P. 28. 2. 17.30). Naše zkušenosti prokazují, že při formulaci zpráv se nelze spoléhat na to, že zkušený hlasatel dokáže srozumitelně a přesvědčivě přečíst i nepřehledný text.[2] Nejčastěji je nesrozumitelnost oslabena v souvětích s nevhodně připojenými větami vztažnými (např. Britské kruhy … připomínají zejména nedělní prohlášení představitelů pěti zemí, které sousedí s rasistickými režimy na jihu Afriky, kteří vyslovili plnou podporu vlastenecké frontě Zimbabwe — (H 12. 1. 1.00) a v souvětích, v nichž věta po spojce a není souřadně připojena k větě bezprostředně předcházející, např. Novému prezidentovi (J. Carterovi, ED) měla být … udělena názorná lekce, že nemůže dělat, co chce, a co je třeba považovat za správné (P 23. 1. 12.30).

Srozumitelnost a přehlednost zpráv není oslabována jen délkou vět a složitostí souvětí, ale především nahromaděním jmenných konstrukcí, často s celými řetězci substantiv dějových, zvl. podstatných jmen slovesných: V dokumentu jsou obsaženy všechny základní úkoly mírových sil v oblasti uvolňování mezinárodního napětí, v zastavení horečného zbrojení a zahájení účinných kroků k odzbrojení, v rozvíjení mezinárodní spolupráce a upevňování demokracie a společenského pokroku (P 12. 5. 4.30). V některých formulacích může posluchač ztratit přehled úplně — vždyť v nich ztrácel orientaci i sám jejich autor, např. Komise zaměřila pozornost ministerstev a resortů na nutnost vypracování konkrétních programů spolupráce v návaznosti na dlouhodobé cílové programy a zaměřené na realizaci úkolů vyplývajících z komplexního programu socialistické ekonomické integrace (H 26. 2. 4.30 — místo vypracovat konkrétní programy spolupráce, které by navazovaly na dlouhodobé cílové programy a byly zaměřeny…); dosáhnout reálného pokroku při snižování ozbrojených sil a výzbroje a úspěšném uskutečnění bělehrad[20]ského setkání (P 8. 1. 5.00 — pokrok při úspěšném uskutečnění?).

Srozumitelnost zpráv podstatně snižují další syntaktické nedostatky. Patří k nim i nevhodné elipsy, např. Ve skutečnosti se Spojené státy pokoušejí shrnout do jednoho balíku myšlenky společně s návrhy, které jsou pro Sovětský svaz naprosto nepřijatelné (P 8. 4. 7.00 — m. myšlenky napomáhající uvolňování napětí); Nezaměstnanost však přesto roste, neboť nynější přírůstek, který … potrvá až do r. 1980, nestačí zajistit práci pro všechny mladé lidi (H 18. 1. 19.00 — m. přírůstek pracovních příležitostí). Při poslechu rozhlasových zpráv ztěžují porozumění i některé věty, v nichž není vyjádřen podmět, přestože se neshoduje s podmětem předcházející věty: Dean Reed, režisér, scénárista i hlavní představitel filmu o Chile, říká, že je jeho druhou vlastí (P 13. 5. 6.00 — lépe že tato země je…).

K oslabení srozumitelnosti zpráv dochází i v případech, kdy význam syntaktické konstrukce není zcela jednoznačný, např. nezajišťuje-li věcný obsah věty, že posluchač bezpečně porozumí, zda genitiv vyjadřuje původce, nebo cíl děje — Odsoudil hromadné vraždy imperialistů a rasistů v Zimbabwe (P 30. 3. 5.00 — m. Odsoudil … vraždy, kterých se dopouštějí imperialisté… nebo lépe Odsoudil imperialisty…, kteří…). Zvláště nemilé je, může-li nejasná formulace dát právě opačný smysl slovům významné osobnosti: Soudruh Husák vyslovil rozhořčení nad nehorázností a licoměrností tzv. obhájců lidských práv, těch na Západě, kteří za lidská práva bojují tam, kde reálně existují (P 10. 3. 6.00).

Nejčastějším syntaktickým nedostatkem jsou nesprávné vazby jmenné i slovesné, vzniklé obvykle kontaminací. Např. substantivum úsilí bylo spojeno s vazbou za něco, pro něco, po něčem i k něčemu (místo o něco), pod. příklady o spolupráci, záruky k odstranění, možnosti k dosažení (všude m. genitivu), věnovat důraz kontrole plnění (m. klást důraz na něco), pracovat s nejmodernějšími metodami (m. instrumentálu bez předložky), zaznamenat nejlepších výsledků (m. akuzativu). Objevují se i nevhodná zeugmata jako význam a nezbytnost vyřešit; vychovávat mládež k úctě a vážnosti k dělnické třídě. Jiné nedostatky ve stavbě věty jsou celkem ojedinělé, např. chybná shoda — Prezídium Nejvyššího sovětu a prezídium rady ministrů Sovětského svazu zaslala vládám… (P 25. 5. 6.30 m. zaslaly), nevhodně koordinované výrazy — Nepokoje … stály 79 životů a 900 zraněných (P 12. 2. 18.30 — m. a 900 osob bylo zraněno) aj. Ani spěchem při formulaci zprávy nemůžeme omluvit anakolut Týdeník Nová doba přináší pod[21]statnou část dopisu sovětských emigrantů, kteří odjeli do Izraele a nyní žijí jako štvanci v Rakousku, adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN K. Waldheimovi (P 28. 2. 5.30 — m. adresovaného; lépe by bylo celou větu přestylizovat).

Velká péče by měla být věnována pořádku slov. Vhodný slovosled usnadňuje porozumění zprávě a zvyšuje tak její působivost — nevhodný pořádek agitačně sdělnou funkci zpráv oslabuje. V rozhlasových zprávách by měl převládat objektivní pořádek slov, který soustřeďuje posluchačovu pozornost na jádro výpovědi. Věta V minulém roce se zpomalil růst hrubého národního produktu Argentiny (P 23. 1. 12.30) soustřeďuje posluchačovu pozornost na výraz Argentiny; poněvadž však jádrem výpovědi je zpomalení růstu, byl by vhodnější slovosled V minulém roce se růst hrubého národního produktu Argentiny zpomalil; podobně by objektivní pořádek slov zvýšil účinnost zprávy o tom, že demonstrace … policejní jednotky s neuvěřitelnou krutostí potlačují (P 5. 3. 17.00): … policejní jednotky potlačují s neuvěřitelnou krutostí. V první větě zprávy může naopak subjektivní pořádek slov vhodně oživit zájem a orientovat pozornost posluchačů na její tematiku: Efektivněji a kvalitněji — tak chtějí letos pracovat v šestnácti organizacích… (P 10. 4. 4.30).

Ve zprávách se často vyskytují zdůrazňovací slova jako především, zejména, také aj.; svou funkci plní špatně, jestliže nestojí před členem, který má být zdůrazněn: Americký tisk v komentářích k návštěvě egyptského prezidenta Anvara Sadata ve Spojených státech především zdůrazňuje proamerickou orientaci egyptského prezidenta (P 10. 3. 22.50 — m. zdůrazňuje především proamerickou orientaci). Nevhodný slovosled tohoto typu je poměrně častý a někdy může vést i k nejasnosti: Na tuto skutečnost by především měli myslet strojaři (P 10. 2. 18.30 — především na tuto skutečnost, nebo především strojaři?), Podle Vance musí také Spojené státy věnovat velkou pozornost jednáním mezi zeměmi NATO a Varšavské smlouvy o snížení… (H 12. 1. 21.30 — m. také jednáním).

Z ostatních nedostatků v pořádku slov bychom mohli připomenout nerespektování členské sounáležitosti, nevhodné postavení příklonek, příliš dlouhé přívlastky stojící před jménem aj. V rozhlasových zprávách jsou nevhodné věty, v nichž posluchač teprve dodatečně z obsahu sdělení pochopí, že člen stojící na začátku není jejich podmětem, ale předmětem: Schvalování zákonů v Sovětském svazu předchází vskutku [22]všelidové projednávání jejich návrhů (H 28. 2. 11.00 — lépe Před schválením…).

V řadě případů oslabují agitačně sdělnou funkci zpráv i nevhodná pojmenování. Jakési domnělé odbornosti se snaží rozhlasoví pracovníci dosáhnout nadbytečným užíváním takových výrazů jako problematika (Loňský rok nepřinesl v problematice jakosti vod nic mimořádně pozitivního — P 8. 6. 4.30, m. V loňském roce se jakost vod podstatněji nezlepšila), otázka (Otázkou zlepšení této situace se začalo zabývat státní zahradnictví — P 28. 2. 5.00, m. Situací se snaží, příp. bude snažit zlepšit státní zahradnictví), v podmínkách (Den africké svobody se letos slaví v podmínkách rozmachu národně osvobozeneckého boje afrického kontinentu — P 25. 5. 6.00) apod. Tyto případy můžeme hodnotit jako multiverbizace[3] snižující srozumitelnost zpráv. Některé složité a těžkopádné formulace svědčí o tom, že publicistický styl se dosud zcela neemancipoval od stylu odborného: posluchač se sotva bude zajímat o zprávu, v níž slyší o nutnosti zabezpečit odpovídající dodávky do tržních fondů (H 18. 1. 6.00, m. zásobovat trh, dodat dostatek zboží na trh) nebo o postupu lidstva cestou vpřed (P 23. 1. 12.30). Nadměrně často a mnohdy nevhodně se užívá sloves zdůraznit, vyzdvihnout, doznat, zaznamenat, vykazovat — např. V podmínkách nového společenského řádu doznalo rumunsko-sovětské přátelství a mnohostranná spolupráce obou zemí novou, vyšší kvalitu (P 10. 5. 5.00). O konferenci Českého obuvnického průmyslu se noční posluchač Hvězdy mohl dovědět, že vyzdvihla požadavek zdokonalení systému plánování a technicko-ekonomické přípravy výroby především v tvorbě kolekce obouvání (27. 2. 1.00).

Mnohé nedostatky ve volbě pojmenování a ve výstavbě věty vyplývají z toho, že si pracovníci zpravodajské směny nepromyslí obsah sdělení: Byl zkrácen zákaz nočního vycházení (P 8. 6. 5.00), Bezpečnostní opatření byla zvýšena v Káhiře (H 18. 1. 21.00), Spojené státy nadále zásobují Izrael zbraněmi, čímž soustavně udržují rovnováhu sil ve prospěch Izraele (P 27. 2. 9.00). Nedostatky ve volbě pojmenování mohou vyvolat u posluchačů i nežádoucí reakci, působit humorně: jen v Paříži je na tři sta tisíc opuštěných žen (H 4. 2. 14.00 — kým? šlo o ženy odkázané na vlastní výdělek), … byla přednesena k navrhovaným dokumentům řada konkrétních návrhů (V 23. 1. 10.00 — návrhy k návrhům?).

[23]Někdy si autoři zpráv neujasní dostatečně význam pojmenování. Posluchače jistě překvapila zpráva, že podle statistik Unesca se čeština … stala jedním z deseti světových (!) jazyků, které jsou nejvíce překládány (!) (P 14. 2. 12.30). S chybnou volbou slov se můžeme setkat u substantiv — dělnická třída … zatím ještě nemá mnoho členů (H 6. 1. 12.00), u sloves — dokumenty jsou namířeny na ochranu svobod (H 3. 3. 6.00) i u ostatních druhů slov. Sotva může plnit svou funkci zpráva o tom, že v plné početnosti (!) a síle vpravdě (!) vystoupil (!) a zazněl hlas miliónů našich občanů (P 8. 2. 9.00).

Poslední citovaný doklad ukazuje, že v rozhlasovém zpravodajství není na místě přehnaná expresivita, přílišná obraznost; srov. např. Chtěli, aby bělehradská schůzka vybouchla (H 4. 2. 7.00; většinou tu jde o věty, které se do zpráv dostaly při citování denního tisku.). To ovšem neznamená, že bychom snad vyžadovali, aby se jazyk rozhlasových zpráv vyhýbal obraznosti a expresivitě vůbec: byli bychom naopak rádi, kdyby byl živější, svěžejší. Knižnost — nežádoucí i v tisku — je tím škodlivější v rozhlasu, vždyť posluchač vnímá zprávy jako mluvený (čtený) projev. Neživost, papírovost jazyka rozhlasových zpráv je však podle našich pozorování zaviňována daleko častěji výše uvedenými prostředky syntaktickými (přetížené jmenné konstrukce, nepřehledná souvětí aj.) než knižním zabarvením jednotlivých pojmenování.

Po stránce lexikální by k celkovému odlehčení textu přispělo především vypuštění výrazů, které ve zprávě nejsou funkční. Vedoucí redaktor zpravodajské směny by měl směleji škrtat nejen už zmíněná slova jako otázka atd., ale i jiné zbytečné výrazy, např. ve spojeních slova prezidenta Cartera, který zdůraznil…; ve funkcích odborných specialistů apod. Větu Naši umělci tak budou mít opět možnost na vystoupeních z (!) děl světových mistrů i českých skladatelů znovu dokázat vynikající úroveň svého reprodukčního umění (P 8. 1. 15.30) by bylo jistě možno podstatně zkrátit bez ochuzení jejího komunikativního obsahu. Zvláště trapně působí, opakuje-li se zbytečně dokonce totéž pojmenování: Velkou pomoc při zabezpečování hrází a pomoci občanů (!) projevily (!) dobrovolné požární jednotky (H 26. 2. 4.30), Vyslovil řadu velmi podnětných myšlenek, které se jistě stanou silným podnětem pro novou ofenzívu (P 30. 3. 6.30).

Menší pozornost věnujeme v našem rozboru nedostatkům tvaroslovným, a to jednak proto, že zpravidla mají jen formální ráz a funkci zpravodajských pořadů přímo neoslabují, jednak proto, že je[24]jich počet je ve srovnání s nedostatky ve výstavbě projevu a v rovině syntaktické a lexikální výrazně menší. To však neznamená, že by rozhlasoví pracovníci mohli být s tvaroslovnou stránkou svých projevů spokojeni. Vždyť vliv rozhlasu na ustalování spisovné normy je nepochybně veliký (jistě větší než vliv tisku). Rozhlasové a televizní zprávy např. napomáhají při ustalování skloňování (a výslovnosti) příjmení a rodných jmen politiků, umělců, sportovců aj., kteří se dostávají do středu pozornosti. Je proto nežádoucí, když se ve zprávách nezačne skloňovat nové jméno správně hned od počátku (jak se stalo např. u jména nynějšího ministra zahraničních věcí USA: zpočátku se objevovaly ve zprávách i tvary Vanceho a Vancea, nakonec se ustálil genitiv Vance). K nejčastějším nedostatkům patří, že rodné jméno nebo příjmení zůstává neskloňováno, např. tajemníka Enrico Berlinguera, se Stane Dolancem,[4] před Ivo Svobodou, skladby Ivana Jirko, s Louisem de Guiringaud; jen výjimečně je naopak připojena pádová koncovka nadměrně: Giscardem d’Estaingem (lépe Giscardem d’Estaing).[5] Někdy činí potíže zájmena, a to jak jejich užívání (zvl. zájmena přivlastňovací, neurčitá a ukazovací), tak i skloňování (zvl. zájmena jenž a týž). V časování sloves se setkáváme s podobami, které kodifikace nepřipouští (3. os. pl. ví, umí, nachází, podílí se, provádí, rozvíjí, dále tvary začla, přibyde aj.).[6]

Co se týče užívání tvarů ohebných slov, máme nejvíce připomínek k nevhodnému vidu — zvl. u podstatných jmen slovesných a infinitivů (hlavní směry dalšího rozšíření ekonomické spolupráce obou zemí a zvýšení její účinnosti a efektivnosti; je možné ještě rychleji zvýšit úroveň práce a odstranit…) a k nevhodnému pádu přísudkového jména po sponě (je pravdou; druhý rok je pro Inženýrské a průmyslové stavby významným).

V těchto poznámkách se nemůžeme zabývat celkovou výstavbou zpravodajské relace ani jednotlivých zpráv. Zvláštní pozornost by si jistě zasloužila první věta nové zprávy (tzv. titulek; někdy i domicil). Největší nedostatky jsme zjistili v navazování vět (souvětí).

[25]I když máme k rozhlasovým zprávám mnohé výhrady, rozhodně bychom nechtěli, aby náš rozbor vyzněl pesimisticky nebo jako jednoznačně negativní kritika. Především musíme zdůraznit, že jsme uváděli nejvýraznější nedostatky, které jsme vybrali z rozsáhlého materiálu; mnohé zprávy byly naopak z hlediska jazykové kultury velmi dobré. Dále je třeba vzít v úvahu, že pracovníci zpravodajské směny jsou nuceni formulovat zprávy ve značném spěchu, často bez možnosti poradit se o vhodnosti a správnosti jednotlivých jazykových prostředků. Mnohé formulace přejímají z materiálů ČTK, ze závěrečných komuniké, protokolů, politických dokumentů (někdy pokládají jejich formulace za závazné); složité nominální konstrukce, charakteristické pro tyto texty, se ovšem při poslechu zpráv stávají nepřehlednými a působí těžkopádně. Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že jazyková kultura rozhlasových zpráv je — podobně jako v tisku — celkově relativně vyšší než úroveň jazyka většiny domácích i zahraničních komentátorů (mezi nimi jsou výrazné individuální rozdíly, od projevů velmi dobrých po nevyhovující). Je potěšitelné, že vedení Čs. rozhlasu i pracovníci zpravodajské směny jsou si vědomi zodpovědnosti za jazykovou kultivovanost svých relací, zamýšlejí se nad jazykem a stylem a projevují živý zájem o nápravu.[7]

[1] Doklady uvádím ze zpráv z prvního pololetí r. 1977; za zkratkou P = stanice Praha, H = Hvězda a V = Vltava připojuji datum a hodinu vysílání.

[2] Zvukovou stránkou zpráv jsem se nezabýval; analyzovala ji Zdena Palková — o výsledcích svých rozborů bude čtenáře Naší řeči informovat.

[3] Srov. Al. Jedlička, Univerbizace a multiverbizace, Slavica Pragensia 11, 1969, s. 93n.; týž, Spisovný jazyk v současné komunikaci, 1974, s. 170n.

[4] Viz typ Arne, Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny I, 1951, s. 531.

[5] Zatímco (de) Guiringaud je příjmení typu (de) Balzac, u příjmení Giscard (d’Estaing) jde o typ jmen jako Rembrandt (van Rijn). Srov. Fr. Váhala, Skloňování vlastních jmen osobních a místních sb. O češtině pro Čechy, 1960, s. 168; viz též A. Stich - M. Sedláček, Jak se skloňuje jméno Tycho de Brahe? NŘ 55, 1972, s. 227n.

[6] Množství „chyb“ tohoto typu v mluvených i psaných projevech by však mohlo být na druhé straně podnětem k úvahám jazykovědců, zda je zde kodifikace ve všech případech v souladu se současnou normou.

[7] Odbor výchovy kádrů Čs. rozhlasu zřídil sekci jazykové kultury, jejímž úkolem je na základě soustavných analýz jednotlivých rozhlasových pořadů přispívat ke zlepšování projevu rozhlasových pracovníků konzultacemi, diskusními semináři i soustavným doškolováním. O práci sekce srov. Rozhlasová práce 1, 1977, s. 80n.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 1, pp. 18-25

Previous Blažena Rulíková: K charakteru větné stavby současných odborných projevů

Next Eva Havlová: Několik méně známých zoologických termínů