K názvosloví selského vozu

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

České názvy součástek selského vozu nebyly jednotné, nýbrž zčásti krajově odlišné. Část této různosti zaznamenal Bartošův Dialektický slovník moravský pod heslem vůz. O zeměpisném rozšíření některých názvů v Čechách a na Moravě pojednal S. Utěšený.[1] Bylo zdůrazněno, že v názvosloví vozu převládají stará slovanská jména; nepochybuje se o tom, že předhistoričtí Slované znali dřevěný vůz na kolech, s osou a ojí.

Stavba vozu se časem měnila. Komenského Orbis pictus má obraz vozu, jehož „drabiny“ leží přímo na ose předních a zadních kol. Lze snad tvrdit, že jednotné a staré jsou názvy hlavních součástek vozu, kdežto nejednotné a mnohdy německého původu jsou názvy doplňků, které starší vozy obyčejně neměly? Názvosloví se jistě tvořilo souběžně se zdokonalením stavby vozů. Ale není takový paralelismus slov a věcí, že by každé zdokonalení věci vyvolalo nové pojmenování a každé nové pojmenování by bylo vyvoláno zdokonalením věci. Že železná obruč na kole vozu má novější německý název ráf, nedokazuje, že tato věc byla skutečná novota; vozy na kolech spjatých železnými ráfy jsou známy již z předhistorické doby, i když to nebyly obyčejné vozy.

Název náprava nahradil dřívější osa, [267]os, jak poznamenává Machek, z nejisté příčiny. Původně byla náprava dřevěná, potom je železná, hlavně však je osa spolu s ojí spojena s tzv. šárkou, na níž se pohybuje tzv. oplen nebo obrtel, nesoucí svršek vozu. Obě slova oplen a obrtel jsou stará.[2] Šárka je nazvána nejednotně: Šárka nebo šárnice, šemlice, stolec, polštář, poduška, akštuk. Z těchto slov je německého původu šemlička, tj. Schemel ‚stolička‘, v názvosloví vozu Dreh- nebo Wendschemel ‚oplen‘.[3] Slovo šárka, k němuž patří také šárnice, pokládá sice Machek za etymologicky nejasné, ale pravděpodobně jde zase o slovo německého původu, střhněm. schaer, totožné se Schere ‚nůžky‘, slovo, které označuje také různé dvoudílné nebo dvouramenné předměty. Šárka, otáčející se spolu s oplenem kolem svorníku, se mohla jevit jako dvouramenná.[4] Německého původu je samozřejmě i akštuk, tj. Achsenstock..

Je třeba říci, že v českém názvosloví vozu je více slov etymologicky nejasných. Nebyla dosud ztotožněna ani všechna slova německého původu. Bartoš např. uvádí gréfa, gréfina, gryfa a rýfa, horní a spodní spojovací bidlo žebřin, gréfy ‚fasuněk‘; zdá se, že tato slova pocházejí z něm. (ge-)reff, ‚laťoví‘ (Schmeller). Zdá se, že k reff, reft patří také rechtiny ‚malý žebřiňák‘.

Jen některé české názvy německého původu souhlasí s názvy, kterých se ještě v poslední době užívalo v německých nářečích na půdě Československa.[5] Taková slova jsou lon, lun, lonek, lounek, lónek ‚zákolník‘, něm. lun, lon a šlejf, šlejfa ‚brzda‘, něm. Schleif(e). Není však vidět, že rozmístění těchto výrazů v českých a v německých nářečích jistým způsobem souviselo.[6]

---

[1] Studia z filologii polskiej i slowiańskiej VI (1967), 201 n.

[2] Věcný vztah slova oplen se ovšem v samém názvosloví vozu posunul: kdysi se toto slovo vztahovalo na součást kola: voplen v kole nebo šína, Sborník filologický IX, 102.

[3] Pokud oplen má podklad, tj. šárku, obě součástky tvoří jednotu.

[4] Tento výklad není zcela jistý, dokud se nedosvědčuje, že v německém názvosloví vozu tato součástka byla nazváno Schere. Dosud víme, že v německém názvosloví vozu se toto slovo vyskytuje jako název jednak vidlicové oje, jednak zadních ramen. Slovo šárka znamenalo také ‚kláda ve vězení‘; v tomto případě je výklad z něm. Schere zcela nepochybný, protože jde o mučidlo složené ze dvou trámů. Sr. Bettschere = dvě zkřížená ramena na okraji dětské postýlky.

[5] Viz mapy Achsnagel a Bremsvorrichtung v knize H. Weinelt, Unter suchungen zur landwirtschaftlichen Wortgeographie in den Sudetenlandern (Brno 1938).

[6] Podle mapy „Bremsvorrichtung“ u Weinelta měl v německých nářečích v Čechách a na Moravě převahu výraz Schleife, a výrazy jiné jako Winde, Leier, Hemme měly tu velmi omezené rozšíření; jako spisovný výraz však proniklo na mnoha místech slovo Bremse. Mapa českých výrazů, do které mi dal nahlédnout dr. Sl. Utěšený, ukazuje stejnou převahu šlejf/šlejfa/šlajf/šlajfa, ale vedle toho je tu zastoupeno ještě šroub/šrub/šrof, vint, bremza, hamovník; z nich jenom hem, tj. něm. Hemm(e) někde na severní Moravě souhlasí s bývalým rozšířením stejného německého výrazu.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 5, pp. 266-267

Previous Běla Poštolková: Obrátka zásob?

Next Ludmila Švestková, Slavomír Utěšený: Nůžky, nožíky, nožice, nožnice