Úsušek

Miloslav Sedláček

[Short articles]

(pdf)

-

Při čtení Zemědělských novin se často setkáváme se slovem úsušek, přesněji řečeno s množným číslem úsušky. Srov. např.: Do sklizně pícnin budou dány do provozu další horkovzdušné sušárny a počítá se s celkovou produkcí 52 000 tun úsušků (ZN 21. 1. 76, s. 3). — Proti řadě zemědělských podniků, které si mohou přes letní období vyrobit pro zimu dostatek vhodných úsušků nebo se zabývat výrobou tvarovaných krmiv, je JZD v Liboměřicích v nevýhodě. Nejbližší horkovzdušná sušárna je od družstva vzdálena 25 km, což je pro dovoz zelené píce a odvoz úsušků ekonomicky příliš velká vzdálenost (ZN 10. 4. 76, s. 5). — K celkové efektivnosti zemědělské výroby by také velmi přispěla zvýšená výroba úsušků z kvalitní píce, schopných nahradit drahé zrno (ZN 24. 6. 76, s. 3). — Tedy úsušky z luskovin snižují spotřebu jadrných krmiv, ale nemůžeme je k nim počítat (ZN 23. 6. 76, příloha Zemědělec, s. 1).

Přestože je dnes v Zemědělských novinách podstatné jméno úsušek (úsušky) velmi běžné, naše slovníky (Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého) je nezaznamenávají. Z toho by se dalo soudit, že vzniklo nedávno. Ale to neodpovídá zcela skutečnosti. Podst. jméno úsušek je uvedeno v dodatcích k svéráznému Česko-německému slovníku Františka Štěpána Kotta,[1] a to s významem ‚něco usušeného‘ a s poznámkou, že bylo zachyceno ve Zborovicích na Moravě.

Najdeme je také ve starším Česko-německém slovníku od Herzera a Pracha[2] s významem ‚co bylo usušeno‘. Z toho je zřejmé, že úsušek vlastně není slovo nové, ale že donedávna bylo velmi málo běžné, pravděpodobně nářeční. V posledních letech se hodně rozšířilo v zemědělském oboru a při tom se jeho význam poněkud zúžil. Neoznačuje se jím cokoliv, co bylo usušeno, nýbrž jen některé druhy sušených krmiv pro hospodářská zvířata, vyráběné v podstatě průmyslovým způsobem v horkovzdušných sušárnách. Nezdá se však, že by slovo úsušek bylo přesně vymezeným zemědělským termínem.

Téměř zapomenuté starší slovo bylo tedy oživeno pro potřeby současného jazyka, a to velmi vhodně. Posuzujeme-li totiž podst. jméno úsušek z hlediska slovotvorného, zjišťujeme, že je utvořeno zcela pravidelným způsobem,[3] jímž se tvoří tzv. jména výsledků děje (popř. činnosti),[4] tj. pojmenování toho, co vzniká dějem základového slovesa. A protože se v zemědělství užívá i jiných jmen tohoto druhu s příponou -ek — např. pohrobek, výmlatek, výsevek, výdojek, [266]zdrolek, skrojek (patří sem i starší výměnek) —, není podst. jméno úsušek v této oblasti nijak osamoceno.

---

[1] František Št. Kott, Česko-německý slovník, díl 7, Dodatky, Praha 1893, s. 983.

[2] J. Herzer — V. Prach, Česko-německý slovník, díl 2, b. r., s. 1407.

[3] Nelze proto zcela vyloučit, že slovo úsušek vzniklo nově, bez zřetele k jeho dřívější, velmi omezené existenci.

[4] M. Roudný, Jména výsledků děje, Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 266 n.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 5, pp. 265-266

Previous Alexandr Stich: O hovorové češtině a jiných věcech v prešovském jazykovědném sborníku

Next Běla Poštolková: Obrátka zásob?