Antonín Rubín
[Short articles]
-
Technický rozvoj společnosti si v posledních letech vynucuje zavádění samočinných počítačů do dalších a dalších oblastí lidské činnosti. Údaje získané počítači se pomocí zvláštního zařízení přenášejí buď na kalkulační, nebo na psací stroje, které je pak zaznamenávají. Toto zařízení obstarává tedy styk, spojení mezi počítačem a dalším strojem a podle potřeby bývá buď jednodušší, nebo složitější.
Někteří z techniků pracujících s těmito přístroji užívají pro označení onoho stykového, spojovacího zařízení mezi počítačem a dalším strojem anglického termínu interface [interfejs]. Protože psaní i výslovnost tohoto slova působí v českých kontextech značné potíže, byli jsme dotázáni, jak s ním zacházet: Zda ponechat u všech tvarů koncové -e, které je v původním slově anglickém, nebo zda toto -e odsunout, zda tedy psát např. pomocí interfaceu nebo pomocí interfacu. První způsob psaní je zcela neobvyklý a vede někdy i ke čtení podle psané podoby, tedy [interfaceu], druhý způsob i ke čtení [interfaku]. Vyhovovat tedy nebude ani jeden z těchto způsobů.
Nesnáze působí i to, že slovo interface by se ve své grafické podobě zařazovalo v češtině mezi feminina, jako např. konzultace, rekreace, propagace, zatímco podoba vyslovovaná [interfejs] je přiřazuje k maskulinům. Potíže působí i střídání souhlásek c/s v zakončení slova (-c- v písmu, -s- ve výslovnosti). Napíše-li se např. dva interfacy, vede to i k nesprávnému čtení [interfacy, inter[164]faky], ba i [interfejky] namísto správného [interfejsy].
Potíže se neodstraní, ani když se nechá slovo jako nesklonné, a píše se tedy např.: k tomu interface se připojí psací stroj; u dvou interface se vyskytly závady. Čeština jako jazyk flexívní má snahu ohýbat slova všude, kde to jen trochu jde, a tento způsob by se nutně pociťoval jako neústrojný. Jiní technici užívají pro vnitřní písemný styk počeštěné podoby interfejs, ale stěžují si, že i to vede k nesprávnému čtení dva [interfejzy], u toho [interfejzu], namísto [interfejsy, interfejsu], (možná vlivem jednoho z významů tohoto slova: interface = fázové rozhraní, fáze sama pak je v anglické výslovnosti [fejz]; spíše však vlivem tendence k čtení -s jako [-z-] projevující se v češtině při skloňování přejatých slov zakončených na -s, např. [do kurzu].
Vidíme tedy, že se anglické slovo interface do systému spisovné češtiny začleňuje jen velmi těžko. Bylo by proto vhodnější užívat domácího slova propojení, kterým překládá anglický termín interface ČSN 36 9001 — Číslicové a analogové počítače — a vykládá je jako ‚prostředky a pravidla pro spojení konkrétních částí systémů na zpracování dat‘. Slova propojení jako odborného termínu se užívá jak pro přístroj nebo jiné zařízení, tak i pro činnost. Je-li třeba způsob propojení určit blíže, užívá se účelového přídavného jména propojovací (od substantiva propojení adjektivum snadno utvořit nelze) a názvů propojovací obvod, propojovací přístroj, propojovací šňůra atd. I anglický termín interface se často blíže určuje, jako např. interface box, interface bus apod. Jistou nevýhodou názvu propojení by mohla být jeho menší pojmenovávací přesnost, protože označuje jak zařízení, tak činnost. Mohlo by se snad i uvažovat o tom, zda by se nedalo užít např. slov spojovač, přepojovač, která by značila jen zařízení, nikoliv činnost a svým tvořením by se řadila k podstatným jménům vysílač, přijímač, počítač i k nejnovějším dotazovač, dotazovač-odpovídač (viz Astronautický mnohojazyčný slovník, Praha 1970). Rozhodnout o tom mohou ovšem jen odborníci z příslušné názvoslovné komise a nový termín by musel být v souladu s názvoslovným systémem celého oboru.
Slovo interface má řadu dalších významů a zmíněný sedmijazyčný slovník je uvádí ve čtyřech českých ekvivalentech: dělicí plocha, styková plocha, rozhraní, fázové rozhraní. Do všech šesti cizích jazyků se slovo interface v tomto slovníku rovněž překládá (do ruštiny třemi ekvivalenty), nepřejímá se slovo anglické. Bylo by tedy jistě vhodné i v českém názvosloví počítačů užívat termínu domácího.
I když anglické slovo interface vzdor všem obtížím, které v češtině působí, nemůžeme jako odborný název zcela odmítnout, bude patřit jen do pracovní vrstvy odborné slovní zásoby, která je stylově poněkud nižší než slovní zásoba plně spisovná.
Naše řeč, volume 59 (1976), issue 3, pp. 163-164
Previous Antonín Rubín: Máte kalhoty z Janova, anebo z Nîmes?
Next Věra Procházková: Z domažlických nadávek a oslovení