Máte kalhoty z Janova, anebo z Nîmes?

Antonín Rubín

[Short articles]

(pdf)

-

Už dlouhou dobu nosí zejména mladí lidé u nás i jinde v Evropě kalhoty z pevného hrubého plátna. Mívají výrazné štepování, více kapes, většinou našitých, a zdobeny bývají někdy i cvočky a štítkem s nápisem nebo obrázkem s motivy z Divokého západu. Dlouho bývaly barvy jen tmavomodré a do Evropy přišly ze zámoří. Původně to byly pracovní kalhoty amerických pastevců a podle místa, odkud přišly, se nazývaly texasky. Tkanina, z níž byly šity, jim dala také název džínsy.[1] Ten však u nás převládl pro kalhoty z bavlněných látek měkčích, v barvě nejčastěji světle modré, ale i v jiných barvách světlejších odstínů.[2] K veliké oblibě tohoto typu kalhot přispěla kromě kovbojské romantiky i jejich pevnost, odolnost i to, že nevyžadují zvláštní péči. Obliba pak způsobila, že se z kalhot původně pracovních stalo oblečení sportovní, rekreační, ba i vycházkové. Vždyť tyto kalhoty doplněné kazajkou, bundou nebo i sakem tvoří džínsový oblek, nosí se džínsové sukně, kostýmy i elegantní dámské džínsové pláště. Z francouzského prostředí jsou známy i džínsové klobouky, i nejmódnější, zvonkové, nazývané cloche en jean, z německého pak i praktické velké kabely im Jeans-Style a v tomto stylu se tam vyrábí i dámské prádlo.

Džínsová móda si tedy podmanila Evropu a džínsovina v nejrůznějším provedení (v sovětské módě např. i hedvábná) patří k vyhledávaným tkaninám. Podstatné jméno džínsy se pak vzhledem k častému užívání stalo součástí slovní zásoby mnoha evropských jazyků, a to i slovanských. V češtině brzy zdomácnělo v podobě hláskově i tvarově přizpůsobené domácímu jazyku. K zdomácnění substantiva džínsy přispěl i jeho tvar jména pomnožného, který je přiřazuje k podobným názvům stejné části oblečení, jako jsou kalhoty, spodky, tepláky i nejnovější oteplovačky. Ani souhlásková skupina dž- v začátku slova tomu nebyla na závadu. Slov začínajících na dž- je ve Slovníku spisovného jazyka českého celá řada, i když džínsy tam ještě nenajdeme. Budou však uvedeny v novém jednosvazkovém slovníku, a to jako ‚kalhoty z pevné původně modré látky, texasky‘.

Chceme-li objasnit původ slova džínsy, musíme se nejprve obrátit na prostředí, z něhož k nám přišlo. Websterův slovník americké angličtiny uvádí slovo jean (jeans) jako název pro trvanlivou bavlněnou rýhovanou látku, jednobarevnou nebo pruhovanou, užívanou zvláště na sportovní a pracovní oděvy. Jeans (pl.) pak jsou ‚kalhoty obvykle zhotovené [163]z jeanu nebo denimu a nošené při práci nebo při sportu.‘ Je zde i srovnání s blue jeans, což jsou ‚pracovní kalhoty nebo overal obvykle zhotovené z jeanu nebo denimu a modré barvy‘ — tedy naše modráky.

Slovo džínsy k nám tedy jak vidno přišlo spolu s výrobkem z prostředí amerického. Jeho vznik však musíme hledat v Evropě. V italském městě Janově se už koncem středověku tkalo pevné hrubé plátno, které šlo dobře na odbyt nejen doma, ale vyváželo se hodně i do ciziny. Místní jméno Genoa (Janov) se v angličtině vyslovuje [dženoa] a plátno se pak nazývalo [džén] a [džín]. Materiál na džínsy i hotové kalhoty mají tedy vlastně jméno od tohoto italského města. Podobný výklad najdeme i v jiných anglických slovnících i ve slovnících jiných jazyků, ze slovanských pak např. i v novém etymologickém slovníku ruštiny.

Názvy tkanin utvořené ze jmen měst nejsou neobvyklé. Vzpomeňme jen na vzdušnou bílou látku na letní pánské košile a dámské šaty, zvanou panama, na damašek, nejvhodnější materiál na povlaky, i na oblíbený manšestr. V této souvislosti je nutno připomenout i krepdešín. Jeho název není sice utvořen ze jména města, ale ze jména země, a to z francouzské předložkové vazby de Chine, tedy crêpe de Chine [krep de šín], tj. ‚krep z Číny, čínský‘. Podobně, avšak ze jména města, je utvořen i název tkaniny denim, uvedený v citovaném Websterově slovníku a známý i u nás. Jde o předložkovou vazbu de Nîmes, vysl. [de nim], tedy ‚z Nîmes [z nim], nimský‘. A tak látka, z níž máte kalhoty, může mít svůj název i od tohoto francouzského města, známého textilním průmyslem.

---

[1] V lístkovém katalogu lexikálního archívu ÚJČ je toto slovo doloženo vícekrát, nejčastěji právě v podobě džínsy, méně často jako džíny a řídce jako džínsky. (O džínsech psal F. Daneš v Jazykovém koutku Literárních novin 28. 11. 1964). Tkanina je v tomto katalogu doložena častěji jako džínsovina než jako džínovina. Doklady jsou excerpovány nejen z módních a jiných rubrik denního tisku, ale i z beletrie.

[2] Vést přesnou hranici mezi texaskami a džínsy by však bylo těžko možné.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 3, pp. 162-163

Previous Redakce: Zemřel František Horečka

Next Antonín Rubín: Dva interfacy, nebo interfaky, dva interfejsy, nebo interfejzy?