Časopis Naše řeč
en cz

Čeští lingvisté o odborné terminologii

Běla Poštolková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V roce 1975 vyšly dva sborníky věnované problematice odborné terminologie. Jsou v nich publikovány referáty přednesené na konferencích, jichž se významnou měrou zúčastnili i přední čeští lingvisté.

Provozně ekonomická fakulta Vysoké školy zemědělské v Praze-Suchdole vydala soubor příspěvků (většinou německy přednesených) ze dvou mezinárodních terminologických kolokvií, pořádaných katedrou neslovanských jazyků této vysoké školy.[1]

Sborník obsahuje v první části užší výběr referátů a diskusních příspěvků z kolokvia v roce 1969. Al. Jedlička zde probírá teorii spisovného ja[159]zyka pražské školy v souvislosti s otázkami odborného jazyka. Zdůrazňuje zejména dialektický vztah normy (jako jevu v přirozeném jazyce objektivně existujícího) a kodifikace (jako jejího popisu). Normování terminologie třeba chápat jako kodifikování. Problematiku terminologie a odborného jazyka osvětluje autor na základě terminologického rozlišení pojmů různých rovin, tj. stylové oblasti, vrstvy a stylového typu. Pronikáním termínů do běžného (spisovného) jazyka dochází k jejich determinologizaci. Autor chápe tento jev jako užití termínu v jiné stylové oblasti (zejm. publicistické), provázené ztrátou přesného terminologického významu. M. Dokulil věnuje svůj příspěvek odbornému jazyku z hlediska tradic pražské školy a strukturně (funkčně) orientované lingvistiky. Podává stručný přehled o strukturní onomatologii, podrobněji probírá strukturní typy jazykového pojmenování.[2] Shrnuje názory funkční jazykovědy na odbornou terminologii a formuluje zásady správného tvoření nových termínů. Zdůrazňuje systémovost a stabilitu jako podmínky dobrého fungování určité terminologie, organičnost a funkčnost práce terminologů. M. Roudný v první části svého referátu hodnotí činnost československé terminologické komise ISO/TC 37, v druhé části se zabývá problematikou přejatých slov v technické terminologii. L. Drozd pojednává o odborně zaměřené výuce německému jazyku na katedře neslovanských jazyků Vysoké školy zemědělské. Diskusní příspěvky se dotýkají otázky podstaty termínů, normy a normování, determinologizace a systému v odborném jazyce.

Druhá část sborníku shrnuje referáty a diskusní příspěvky z kolokvia v roce 1971. L. Drozd ve svém zahajovacím projevu zdůraznil, že jazyk vědy a techniky je třeba chápat také jako předpoklad a podmínku vědeckého a technického myšlení. M. Roudný podal stručný historický přehled, jak se vyvíjela péče o českou odbornou terminologii od nejstarších dob po současnost, a pokusil se definovat některé základní pojmy nauky o terminologii. J. Filipec se ve svém příspěvku zabývá otázkou systému v terminologii. Naznačuje charakteristické znaky systému z hlediska obecné systémové teorie a probírá systém v spisovné slovní zásobě. Charakter terminologického systému vyplývá z pojetí termínů jako lexikální jednotky s dominujícím pojmovým významem a s redukcí jistých aspektů, jako je např. expresivita a distribuce (spojitelnost). Terminologie určitého oboru představuje specifický systém, různě odstupňovaný z hlediska slovotvorného i sémantického. Liší se podle stupně vývoje národního jazyka, podle sociologické situace uživatele, dále způsobem vzniku termínů, množstvím odborných výrazů přejatých, nově vytvářených, normalizovaných apod. V. Budovičová ve svém příspěvku o pojmové povaze technických a vědních termínů vytyčuje hlavní distinktivní rysy, jimiž se termíny výrazně odlišují od slov neodborné [160]spisovné slovní zásoby.[3] Odborné výrazy jako sémantické typy povýtce pojmového charakteru se vyznačují sémantickou jednoduchostí (nejsou polysémní), sémantickou čistotou (nemají expresívní příměsi), definiční jednoznačností, sémantickou autonomií (nezávislostí na kontextu), stabilitou (mění se pouze v souvislosti s postupným zpřesňováním pojmu, který vyjadřují) a monofunkčností. Obsáhlá diskuse se soustřeďuje zejména na otázky rozvrstvení odborné slovní zásoby, motivace („průzračnosti“) termínů, terminologizace a determinologizace, vymezení a odlišení termínu a pojmu a gnozeologické funkce termínu. Sborník obsahuje též tři práce lingvistů z NDR. Docent W. Reinhardt z drážďanské Technické univerzity pojednává o významu, motivaci a pojmenování, dr. M. Gerbert z téže vysoké školy o přeložitelnosti termínů a odborných spojení a profesor W. Fleischer z lipské Univerzity K. Marxe o terminologických slovotvorných strukturách.

Druhý sborník[4] shrnuje referáty z mezinárodní konference o aplikované jazykovědě a o výuce odbornému jazyku,[5] pořádané v únoru roku 1974 v Karl-Marx-Stadtu sekcí společenských věd a cizích jazyků při Technické vysoké škole. Na této (v pořadí již čtvrté) konferenci přednesli účastníci čtyřicet referátů v sekci jazykovědy, metodiky a technických vyučovacích pomůcek. Sborník přináší v osmnácti vybraných příspěvcích přehled hlavních problémů; převládají referáty s problematikou metodickou a didaktickou.

Význačná je účast českých lingvistů na sborníku. L. Drozd se ve svém referátě o terminologických a neterminologických jednotkách[6] zabývá otázkou terminologizace jako specifického způsobu tvoření termínů bez formálních změn. Termín chápe jako jazykový znak, který je stále schopen přijímat nový (pojmový) obsah. Rozdíly mezi termíny a netermíny zkoumá v různých jazykových rovinách. Ve fonologické rovině nejsou téměř žádné odlišnosti mezi slovy odborného, odborně vědeckého a neodborného spisovného jazyka. Ty se projevují až v rovině morfologické, lexikální, syntaktické a sémantické. V sémantice nauky o terminologii existují tři základní systémy: objektivně existující systém entit, myšlenkovou činností zpracovávaný systém pojmů a systém termínů (v kompetenci lingvistů a terminologů). Vzniká-li nová terminologie, může být zpočátku znám jen systém entit a pojmů, kdežto systém termínů je třeba vytvořit. Při výkladu pojmo[161]vého významu termínů jde o stanovení identifikačního principu (identifikačního zprostředkování) ve vztahu mezi znakem a denotátem. Příspěvek J. Filipce se týká systémovosti a integrace v terminologii. Termín se definuje jako specifický jazykový znak, užívaný určitou sociální skupinou k aktivní interpersonální komunikaci. Z hlediska lexikologie jde o spojení lexému (pojmenovacího typu) a pojmu (pojmového významu). Terminologický systém lze zkoumat kvalitativně (jako hierarchii nadřazených, podřazených a rovnocenných termínů) nebo kvantitativně, statisticky. Odlišná terminologie různých škol a autorů jednoho oboru (např. lingvistiky) vede autora k zdůraznění požadavku integrace v terminologii. Jejím cílem je jednak adekvátní a jednotný popis konfrontovaných systémů (podřazených i nadřazených) a jejich vztahů, jednak jednotný metajazyk, tj. vypracování pojmového aparátu a metody jeho použití.

Obecněji jsou zaměřeny i některé práce německých autorů. Profesor L. Hoffmann z lipské Univerzity K. Marxe se zabývá obsahem a rozsahem odborné jazykové komunikace, která se mu jeví převážně jako odborně jazyková, profesionální. Docent O. Troebes z Univerzity M. Luthera v Halle—Wittenbergu stanoví na základě teorie pražské školy a vnitřní diferenciace spisovného jazyka vztah jednotné a dílčí jazykové normy.

Oba sborníky jsou mnohostranností svých pohledů značným teoretickým přínosem pro nauku o terminologii jako součást lexikologie.

[1] Sborník provozně ekonomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze, SPN Praha 1975, 177s.

[2] Srov. M. Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, Praha 1962, 29n., 34n.

[3] Srov. též V. Budovičová, Sémantické princípy odbornej terminológie, ČSTČ 2, 1963, 193—213.

[4] Angewandte Sprachwissenschaft und fachsprachliche Ausbildung. Wissenschaftliche Schriftenreihe der Technischen Hochschule, Karl-Marx-Stadt 1974, 166s.

[5] Srov. o tom L. Drozd, J. Filipec, Konference o odborném stylu, Jazykovědné aktuality 11, 1974, 180—1.

[6] Autor vychází ze své obsáhlé knižní práce. (L. Drozd, W. Seibecke, Deutsche Fach- u. Wissenschaftssprache, Wiesbaden 1973. Srov. rezenci J. Filipce, Nové kompendium o odborném jazyku a terminologii, SaS 35, 1974, 195n.).

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 3, pp. 158-161

Previous Slavomír Utěšený: Český jazykový atlas a český podíl na Slovenském jazykovém atlase

Next Redakce: Zemřel František Horečka