Jaromír Spal
[Short articles]
-
„V druhém kole však riskantně jedoucí Perčatkinová vyšla … z tempa a vzápětí spadla.“ (Lidová demokracie 32, 6. I. 76 o závodech ve slalomu). Mnohý český čtenář se asi lekl, že závodnice spadla někam do propasti — ale nikoli. Prostě upadla, avšak ve sportovní publicistice se v poslední době často objevuje spadnout místo upadnout, zvláště o hokejistech a krasobruslařích. I když tato lexikální záměna je častá hlavně ve východomoravských nářečích, v našem případě jde patrně o vliv slovenských sportovních reportáží. Avšak ve většině českých nářečí, a zvláště ve spisovné češtině spadnout znamená ‚při pádu bez opory proletět jistou dráhu vzduchem‘ (spadnout se stromu, s koně, se střechy). Člověk, který se nohama dotýká země, může jen upadnout = svalit se. U věcí upadnout znamená odpadnutí (ať mu ruka upadne, koláč upadl na zem, tj. ‚ulomil se z ruky‘, kdežto koláč spadl na zem celý, [55]nahnutím stolu atp.). V Příručním slovníku sice tento rozdíl není dost jasně formulován, ale doklady uváděné tam na příslušných místech — jen na upadnout je jich 15 — jej ukazují zcela určitě. Nebylo by tedy dobře o tyto jemné rozdíly ve vyjádření jazyk ochuzovat.
Naše řeč, volume 59 (1976), issue 1, pp. 54-55
Previous Miroslav Roudný: Novákovi, Pokorných
Next Pavel Trost: Slova ofina a placka