Vratka

Antonín Rubín

[Short articles]

(pdf)

-

Před časem se mnozí motoristé pozastavovali nad slovem vratka. Pod tímto označením jim byla totiž vracena poměrná část daně z motorových vozidel po úpravě cen benzínu. Na ústřižku poštovní poukázky bylo napsáno: vratka daně z motorových vozidel. Dotazovali se, proč pojišťovna neužívá běžných slov jako vrácení části daně nebo vrácená část daně. Slovo vratka se jim jevilo jako neústrojný a nevhodný novotvar.

Podstatné jméno vratka však není v našem jazyce nové. Setkáváme se s ním už v Jungmannově Slovníku česko-německém z roku 1839, kde vratka (s odkazem na polské wrotka) značí ‚strofu, část písně‘. Kottův slovník z roku 1884 vykládá toto slovo jako ‚refrén písně čili vratizpěv‘ a v Dodatcích z roku 1893 uvádí navíc i význam ‚vratné slovo i věta, jež nazpět jsouce čteny, týž nebo jiný smysl mají‘, tedy např. slova oko, krk, cep, kus nebo věta, kterou jsme slýchávali i říkávali jako děti — Kobyla má malý bok. Příruční slovník jazyka českého podstatné jméno vratka neuvádí. Zato je tu hojně doloženo přídavné jméno vratný v příkladech hlavně ze strojnictví (vratný motor, vratné stroje, vratné převody) i z jiných oborů výrobní praxe (vratný odpad).

V novém Slovníku spisovného jazyka českého je uvedeno přídavné jméno vratný jako knižní a odborné slovo s významem ‚takový, který se vrací nebo je vracen; vztahující se k vracení, k vrácení‘, a to ve spojeních jako vratný obal, vratný odpad, vratná surovina, v odborném jazyce pak jako ‚probíhající, pracující v obou směrech, v obou smyslech‘ s četnými doklady z fyziky, z chemie, ze strojnictví a hutnictví. Najdeme zde i podstatné jméno vratka jako ekonomický termín značící ‚vrácenou peněžní částku‘ nebo ‚vrácený nespotřebovaný materiál‘. Jako příklad je uvedena daňová vratka.

Pracovníci pojišťovny si tedy podstatné jméno vratka nově nevymysleli. Patří už k jejich odborným názvům a vzniklo univerbizací z víceslovného pojmenování vratná část daně. Jednoslovný termín vratka vyhovuje potřebě odborného jazyka pojmenovávat stručně a jednoznačně. Slovo vratka jsme zaslechli i v obchodě jako pojmenování vracené zálohované láhve, tedy vratného obalu.

Způsob tvoření podstatného jména vratka je ústrojný, tedy náležitý. Příponou -ka je v našem jazyce utvořeno velké množství podst. jmen ženského rodu. Tato přípona patří k nejproduktivnějším a slouží k odvozování podstatných jmen od slovesných i jmenných základů. Od slovesných zá[112]kladů jsou v oblasti peněžního hospodářství utvořeny příponou -ka termíny pojistka, poukázka, dobírka, výpůjčka, úložka, splátka, upomínka aj. Od přídavných jmen různých typů (zčásti s odsouváním přípony) jsou utvořeny termíny průvodka (z průvod-n-í), bankovka, stvrzenka aj. Podstatné jméno vratka je utvořeno z příd. jm. vratný, tj. ‚takový, který je vracen‘, rovněž s odsunutím příponového -n-, jako je tomu u slov krásný—kráska, sněžný— Sněžka (původně ‚hora pokrytá sněhem‘). Nad poštovním termínem návratka se nikdo nepozastaví, a přece byl utvořen stejným způsobem jako termín vratka. Bylo by tedy chybou chtít podstatné jméno vratka z češtiny odstraňovat. Spíše se musí počítat s tím, že se rozšíří i mimo oblast peněžního hospodářství.

Naše řeč, volume 58 (1975), issue 2, pp. 111-112

Previous Antonín Tejnor: Instrukce k něčemu, pro něco, o něčem

Next Jana Ondráčková, Milan Romportl: Kvalita samohlásek přejatých slov v českém kontextu z hlediska výslovnostního