Bangladéš

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

V posledních létech se v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český ČSAV objevují dotazy na rod jména Bangladéš.[1] Tazatelé nás též upozorňují na to, že se v denním tisku toto jméno vyskytuje jak v rodě mužském, tak v rodě ženském.

Jak je známo, o rodovém zařazení jmen obecných i vlastních zeměpisných jmen cizího původu rozhodují táž pravidla, která platí pro stanovení rodu jmen domácích. Spisovná čeština si určuje rod sama, a to podle zakončení. Původní rod není rozhodující a často se neshoduje s rodem, který danému výrazu v češtině dáme. (Některé jazyky ani mluvnický rod nerozlišují.)

Určit rod jména Bangladéš není jednoduché. Jak jsme již uvedli, úzus je rozkolísán, vyskytují se dvě varianty (zařazení k rodu mužskému i k rodu ženskému). Odborníci z oboru orientalistiky nám sdělili, že oni sami zařazují jméno Bangladéš k rodu mužskému (stejně jako shodně zakončená jména indických států Ándhrapradéš, Madhjapradéš, Uttarpradéš), a to podle původního rodu. (Jak jsme již uvedli, nelze se však v češtině řídit původním rodem.)

Než přidělíme jménu Bangladéš určitý rod,[2] všimněme si, jakého rodu jsou jiná jména stejného či podobného zakončení. Většina cizích místních jmen zakončených na -š a -ž je rodu ženského (Hábeš, Remeš, Kluž, Lodž, Paříž, Voroněž). Jsou však též jména, která zařazujeme k rodu mužskému (např. Marrákeš, Hindúkuš). Rodu ženského jsou obvykle též cizí místní jména zakončená na -ň, -ť, -ď, -j (Astrachaň, Kazaň, Biserť, Beršaď, Bombaj, Hanoj), skloňují se podle vzoru „píseň“.

Obdobně je tomu i s českými místními jmény zakončenými na měkkou nebo obojetnou souhlásku. Většina jich je ve spisovném jazyku[3] rodu ženského (Telč, Jeneč, Skuteč, Třebíč, Jaroměř, Vlář, Vyskeř, Kroměříž, Spiš, Bedihošť aj.). U některých z nich se vyskytují vedle ženských tvarů jako varianty také tvary rodu mužského (Aš,[4] Bubeneč) a několik je jich dosud kodifikováno jen jako jména rodu mužského (Ledeč,[5] Žacléř).

Kolísání rodu mužského a ženského je i u přejatých jmen obecných. Jména zakončená na měkkou souhlásku jsou většinou rodu mužského, ale některá z nich, a to především jména zakončená na -áž a většina ostatních slov zakončených na -ž (brož, eponž, refýž), jsou rodu ženského,[6] popřípadě jejich rod (a také skloňo[271]vání) kolísá mezi rodem mužským a ženským. Jak je vidět, i u těchto jmen obecných je zařazení k rodu nejednotné. Protože nelze ani z hlediska systémového jednoznačně rozhodnout o tom, zda jméno Bangladéš[7] přiřadíme k rodu mužskému, či ženskému, musíme obě podoby považovat za spisovné. Lze však očekávat, že se úzus během doby ustálí ve prospěch jedné z obou variant; podoba v rodě ženském tu má i podle údajů, které jsme uvedli, zřejmě větší naději.

---

[1] Bangladéšská lidová republika (Bangladéš) byla vyhlášena v r. 1971 (dříve Východní Pákistán).

[2] Viz Fr. Váhala, Skloňování vlastních jmen osobních a místních (O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 167n.).

[3] V lidovém jazyce jsou tato místní jména často považována za jména rodu mužského.

[4] Školní vydání Pravidel českého pravopisu, Praha 1974, však zařazuje Aš pouze k rodu mužskému.

[5] V lidovém jazyce se jméno Ledeč často považuje za jméno rodu ženského.

[6] Viz J. Kuchař, Skloňování přejatých jmen v češtině (O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 142n.).

[7] Jméno Bangladéš se opírá v našem povědomí též o synonymní název Bangladéšská lidová republika, kde základním slovem je rovněž jméno rodu ženského (republika).

Naše řeč, volume 57 (1974), issue 5, pp. 270-271

Previous Josef Štěpán: Slovenská kniha o složitém souvětí

Next Alena Polívková: Z Helsink i z Helsinek