Původ slova bankál/bangál

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

Toto slovo se vyskytuje ve rčení mít bankál/bangál ‚mít hodně peněz, být velký boháč‘. Slovník spisovného jazyka českého označuje tento výraz za zastaralý. Kdysi — podle Ottova slovníku naučného III, 256 — bankál „v obecné mluvě“ znamenalo banku. Machkův Etymologický slovník jazyka českého odvozuje bankál/bangál přímo ze slova banka, ale ptá se, odkud je přípona -ál. Odpověď není těžká. Slovo bankál pochází ze starorakouské terminologie, srov. např. Bankalgefällenadministration ‚bankovní důchodková správa‘. Přípona -al u cizích slov v němčině se zakládá na latinské příponě -alis (jako curialis atp.), prvotně adjektivní, druhotně i substantivní.

Slovo bankál je dosvědčeno také s významem ‚římsa pod oknem‘, tak už v Jungmannově slovníku (tam je považováno za slovo pražské). To je však i původem jiné slovo. Souvisí patrně s německým Bank ‚lavice‘, nikoli se slovem banka. (Tady nezáleží na vzdálené souvislosti italského slova banca a německého Bank: italské slovo, které bylo ve významu ‚banka‘ přejato do všech evropských jazyků, nakonec pochází z germánštiny a zpočátku znamenalo ‚lavice směnárníků‘.) Tedy bankál ‚podokenní římsa‘ je z rakouskoněmeckého Bankerl — srov. běžné slovo Fensterbank; ve slově bankál ‚podokenní římsa‘ zastupuje -ál německou zdrobňující příponu -erl, srov. např. v české (brněnské) hantýrce pubál ‚mladík‘ z něm. Buberl.

Naše řeč, volume 57 (1974), issue 2, p. 112

Previous Jaroslava Krásnická: Chodit hyjtú

Next Alena Polívková: Jak skloňovat podstatné jméno šprot?